ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1561.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1561/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. F., proti žalovanému Z. J., správci konkurzní podstaty úpadce J. F., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 5 C 394/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2000, č. j. 23 Co 394/2000-27, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 10. 4. 2000, č. j. 5 C 394/98-12, kterým Okresní soud v Nymburce zamítl návrh žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 7 C 117/96. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný, který nebyl účastníkem původního řízení, a který není ani právním nástupcem žádného z účastníků (je toliko správcem konkurzní podstaty úpadce J. F., vystupujícího v původním řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví na straně žalované), není oprávněn k podání návrhu na obnovu řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu žalovaný (mající právnické vzdělání) napadl včasným dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. a) a d) o. s. ř.. Uvádí, že v řízení došlo k vadě upravené v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., spočívající v tom, že mu byla odňata možnost jednat před soudem, a že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný není oprávněn k podání návrhu na obnovu řízení a namítá, že správce konkurzní podstaty je oprávněn při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví „hmotně i procesně“ vystupovat místo úpadce, který po prohlášení konkurzu nemůže se svým majetkem nakládat. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnila se závěry soudů obou stupňů a uvedla, že dovolání považuje za „ právně irelevantní“.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 31. 7. 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť v dané věci jde o potvrzující, nikoli měnící usnesení odvolacího soudu (§238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a nelze je podřadit pod žádný z případů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v ustanovení §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §239 o. s. ř. je vyloučena již proto, že rozhodnutí o obnově řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na obnovu řízení potvrzeno, není rozhodnutí ve věci samé (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61).
Zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je tento mimořádný opravný prostředek přípustný proti (každému) rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v odstavci druhém), jestliže trpí vadami v tomto ustanovení vyjmenovanými pod písmeny a) až g).
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním namítanou vadou, upravenou v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Podle ustálené judikatury (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovými čísly 27 a 49), o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování. „Postupem soudu v průběhu řízení“ ve smyslu uvedeného ustanovení je tedy činnost soudu, která předchází vydání konečného rozhodnutí, nikoli tudíž vlastní rozhodovací akt soudu.
Jestliže v dané věci spojuje žalovaný vadu řízení s rozhodnutím soudu (spočívajícím na závěru, že žalovaný není osobou oprávněnou k podání návrhu na obnovu řízení), nejde o případ podřaditelný ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jež se vztahuje pouze k nesprávnému postupu soudu.
Jelikož jiné vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1 písm. a) až e) a písm. g) nejsou dovoláním namítány, a jejich existence se z obsahu spisu nepodává, nelze shledat dovolání přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4 věty prvé a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 větu prvou (per analogiam) o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo vůči žalovanému, který z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu