ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.1790.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1790/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného R. N. proti povinnému S., s. r. o., vynucením povinnosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 27 E 119/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2000, č. j. 17 Co 540/2000-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 16. 8. 2000, č. j. 27 E 119/2000-8, kterým Městský soud v Brně nařídil - podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 16. 2. 1998, č. j. 15 C 158/96-74, k vynucení povinnosti povinného umožnit oprávněnému užívání bytu - výkon rozhodnutí uložením pokuty povinnému ve výši 20.000.- Kč; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) v celém rozsahu dovoláním, jeho přípustnosti opřel o ustanovení „§§236, 238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu“, a v němž uplatnil dovolací důvody podle „§241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu“. Namítá, že vydání napadeného rozhodnutí předcházelo řízení, jež je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel má též za to, že důvody jím namítané jsou současně „jinými důvody“ ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, pro něž je výkon rozhodnutí nepřípustný. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně navrhl, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 30. 11. 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, ale též i zkoumání přípustnosti a včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z obsahu spisu (doručenek na č. l. 19 verte spisu), bylo napadené usnesení doručeno právním zástupcům obou účastníků 25. ledna 2001; tohoto dne tedy nabylo právní moci. Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 26. února 2001 (ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř.). Bylo-li dovolání podáno u odvolacího soudu (osobně - viz otisk podací razítka krajského soudu na č. l. 22) až 16. března 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání (jež je ovšem věcně neprojednatelné, neboť je nepřípustné) podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Pokud jde o námitku povinného týkající se nepřípustnosti nařízeného výkonu rozhodnutí, bude na soudu prvního stupně, aby se jí zabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinný podáním opožděného dovolání jeho odmítnutí zavinil a oprávněnému, jenž by jinak právo na jejich náhradu měl, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2001
Doc. JUDr. Věra Korecká , CSc., v.r.
předsedkyně senátu