ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2561.99.1
sp. zn. 20 Cdo 2561/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky R. K., proti odpůrkyni M. H., o předběžném opatření, vedené u Okresního soudu pro Plzeň - město pod sp. zn. 23 Nc 113/98, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 1999, č. j. 10 Co 274/99 - 42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud zastavil řízení o odvolání navrhovatelky proti usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl její návrh na vydání předběžného opatření, když dospěl k závěru, že odvolatelka (ačkoli řádně poučena) neodstranila vady podaného odvolání, a pro ně nebylo možno v řízení pokračovat.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání.
Dovolání je opožděné.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.„).
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Usnesení odvolacího soudu bylo podle doručenek založených ve spise doručeno zástupcům účastníků dne 22. 4. 1999, a téhož dne nabylo právní moci.
Ve smyslu §57 odst. 2 o. s. ř. bylo posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání pondělí 24. 5. 1999.
Dovolání podané na poště dne 27. 5. 1999 je tedy zjevně opožděné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2, věty první, o. s. ř. (per analogiam); odpůrkyni, jíž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1, věta první, o. s. ř.) nelze považovat ty, které se pojí s vyjádřením k dovolání, jež svým zaměřením vztah k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání) nikterak neosvědčilo. Soud však zváží, zda za součást dovolacích nákladů pokládat zaplacený soudní poplatek z dovolání, jestliže usnesení, proti němuž dovolání směřovalo, je rozhodnutím jen procesní povahy (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 1996, sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné pod č. 49/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, písmeno d/).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. srpna 2001
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu