ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2666.99.1
sp. zn. 20 Cdo 2666/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Korecké a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v právní věci žalobkyně A. F., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. S., zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z nájmu nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 11 C 849/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. července 1999, č. j. 9 Co 602/97-60, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. 7. 1999, č. j. 9 Co 602/97-60, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 29. 5. 1997, č. j. 11 C 849/96-30, tak, že vyhověl žalobě na určení, že \"výpověď z nájmu nebytových prostor v domě č. p. 359 v Ž., M. ulici (dále \"předmětné nebytové prostory\"), daná odpůrcem navrhovatelce dopisem ze dne 14. 6. 1996, je neplatná\" (dále \"předmětná výpověď\"), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud - stejně jako soud prvního stupně - vycházel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela dne 30. 12. 1992 s Realitní kanceláří J. v Ž. (jednající na základě mandátní smlouvy jménem vlastníka domu - Města Ž.) smlouvu o nájmu předmětných nebytových prostor na dobu určitou (na dobu pěti let), že dohodnuté roční nájemné (splatné v poměrné části budˇ měsíčně pozadu nejpozději do 5. dne měsíce následujícího nebo čtvrtletně nejpozději do 5. dne druhého měsíce čtvrtletí) platila uvedené realitní kanceláři (naposledy za měsíce duben, květen a červen 1996), že vlastnické právo k domu, v němž se předmětné nebytové prostory nacházejí (dále \"předmětná nemovitost\"), nabyl žalobce (spolu se svou manželkou) kupní smlouvou ze dne 22. 3. 1996, přičemž vklad vlastnického práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v L. a zapsán dne 24. 5. 1996 s právními účinky vkladu k 27. 3. 1996. Zatímco soud prvního stupně dovodil, že předmětná výpověď, daná žalovaným žalobkyni z důvodu podle §9 (v odůvodnění jeho rozhodnutí zřejmě omylem uveden \"§2\") odst. 2 písm. b/ zákona č. 116/1990 Sb. - pro neplacení nájemného po dobu delší jednoho měsíce (konkrétně duben až červen 1996) - je platná, odvolací soud dospěl k závěru opačnému, tj. dovodil, že tento právní úkon je neplatný, neboť uplatněný výpovědní důvod není dán. Zaujal názor, že z chování žalobkyně \"není zřejmé, že porušila své povinnosti týkající se úhrady za pronajaté nebytové prostory\"; žalobkyně jednala dle pokynů tehdejšího vlastníka a zaplatila nájemné za uvedené měsíce výše zmíněné realitní kanceláři. Pokud jí žalovaný přípisem ze dne 26. 3. 1996 sdělil, že je vlastníkem předmětné nemovitosti, a požádal ji, aby platila nájemné jemu, stalo se tak v době, kdy ještě vlastníkem nemovitosti nebyl, a žalobkyni neprokázal, že došlo ke změně vlastnického práva. Odvolací soud poukázal též na to, že žalovaný, poté, kdy již byl proveden vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti, nepřevzal od předchozího vlastníka nájemné za druhé čtvrtletí roku 1996, zaplacené žalobkyní.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (zastoupen advokátem) včas dovolání, v němž námitkou, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, uplatnil dovolací důvody upravené v §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k důkazům, z nichž vyplývá, že žalobkyni bylo již v březnu 1996 známo, že žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětné nemovitosti, a že mu tudíž měla platit nájemné, jak ji o to požádal přípisem, který obdržela 1. 4. 1996. Namítá, že odvolací soud vychází z nesprávného právního názoru, že žalovaný v době, kdy oznamoval a prokazoval žalobkyni existenci svého vlastnického práva k předmětné nemovitosti a svého nároku na nájemné, nebyl jejím vlastníkem. S poukazem na ustanovení §1 odst. 1 a §2 odst. a 2 zákona č. 265/1992 Sb. dovozuje, že v této době již vlastníkem předmětné nemovitosti byl, neboť jeho vlastnické právo bylo vloženo s účinky ke dni 27. 3. 1996. Navíc si mohla žalobkyně - v případě pochybnosti - ověřit stav věci u katastrálního úřadu. Dovolatel dále poukazuje na to, že přechodem vlastnického práva na něj přešla i práva z nájemní smlouvy, tedy i právo na nájemné vůči žalobkyni, a že tudíž neměl právní titul k převzetí nájemného od předchozího vlastníka předmětné nemovitosti, poukázaného mu žalobkyní. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen \"o. s. ř.\").
Dovolání je podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné; dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které mu předcházelo v rozsahu stanoveném v §242 o. s. ř., neshledal však dovolání důvodným.
O nesprávné skutkové zjištění ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. jde (kromě jiného) v případě, kdy soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, ani jinak nevyšly v řízení najevo, anebo naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány. Skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (příp. i procesního) práva.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. spočívá obecně v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav věci nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil (příp. jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval).
Podle ustanovení §9 odst. 2 písm. b) zákona č. 116/1990 Sb., ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 302/1999 Sb., tj. ve znění účinném v době, rozhodné pro právní posouzení věci (dále jen \"zákon č. 116/1990 Sb.\"), může pronajímatel písemně vypovědět smlouvu, uzavřenou na dobu určitou před uplynutím doby, jestliže nájemce je o více než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo úhrady za služby, jejichž poskytování je spojeno s nájmem. Předpokládá-li citované ustanovení, že nájemce je v prodlení s placením nájemného (úhrady za služby) po dobu \"delší jednoho měsíce\", je zde stanovená podmínka splněna v okamžiku, nezaplatí-li nájemce splatné nájemné ani v měsíci druhém (následujícím).
Podle ustanovení 133 odst. 2 obč. zák. převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Podle ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb., práva uvedená v §1 odst. 1 tohoto zákona (mezi nimi i právo vlastnické) se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu práva, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle ustanovení §2 odst. 3 věty první citovaného zákona právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen příslušnému orgánu republiky (tj. příslušnému katastrálnímu úřadu).
Podle §5 odst. 3 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, katastrální úřad provede vklad údajů o právních vztazích do katastru na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu ke dni, kdy mu byl tento návrh doručen.
Z uvedeného vyplývá, že právní účinky vkladu vlastnického práva nastávají (vznikají) zpětně ke dni, kdy byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 182/2000, zaujal právní názor, od něhož nemá důvodu odchýlit se v souzené věci, že tyto \"zpětné\" právní účinky vkladu nastávají jen na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení (tj. jen tehdy, bylo-li návrhu na vklad pravomocným rozhodnutí katastrálního úřadu vyhověno). \"Zpětné\" právní účinky vkladu se tedy odvíjí od toho, že katastrální úřad pravomocným rozhodnutím vyhověl návrhu na vklad a že na základě tohoto pravomocného rozhodnutí byl proveden zápis do katastrálních operátů; dokud nebylo o návrhu na vklad pravomocně rozhodnuto a dokud nebyl proveden zápis do katastrálních operátů, nenastávají ani \"zpětné\" právní účinky vkladu vlastnického práva ke dni, kdy byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad. V případě, že návrh na vklad bude pravomocně zamítnut, nemohou nastat samozřejmě ani \"zpětné\" právní účinky vkladu.
V projednávané věci byl vklad vlastnického práva pro žalovaného (i pro jeho manželku) povolen a zapsán dne 24. 5. 1996 s právními (\"zpětnými\") účinky vkladu ke dni 27. 3. 1996 (ke dni, kdy byl podán návrh na vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti). Vzhledem k tomu, že - jak uvedeno výše - se právní účinky vkladu vlastnického práva odvíjí od pravomocného rozhodnutí, jímž bylo návrhu na vklad vyhověno, je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, pokud dovodil, že v době (27. 3. 1996), kdy žalovaný písemně oznámil žalobkyni, že je vlastníkem předmětné nemovitosti a současně ji požádal, aby mu platila nájemné (resp. ke dni 1. 4. 1996, kdy měla žalobkyně toto oznámení obdržet), nebylo dosud možno žalovaného za vlastníka předmětné nemovitosti považovat. Okolnost, že právní účinky vkladu vlastnického práva pro žalovaného nastaly (vznikly) již ke dni 27. 3. 1996, tu není rozhodná, neboť se odvozují od skutečnosti (rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva), která nastala k datu 24. 5. 1996.
Se zřetelem k uvedenému je třeba posuzovat i naplnění výpovědního důvodu podle §9 odst. 2 písm. b) zákona č. 116/1990 Sb., uplatněného ze výpovědi ze dne 14. 6. 1996, dané žalovaným žalobkyni. Byla-li v dané věci dohodnuta doba splatnosti nájemného tak, že je splatné buď měsíčně nejpozději do 5. dne měsíce následujícího nebo čtvrtletně nejpozději do 5. dne druhého měsíce čtvrtletí, nelze naplnění tohoto výpovědního důvodu ke dni dání předmětné výpovědi dovodit.
Dospěl-li tedy odvolací soud v projednávané věci k závěru, že předmětná výpověď je neplatná, je jeho názor správný; dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není tudíž dán. Důvodně nebyl uplatněn ani dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., neboť skutkové zjištění ohledně tvrzeného okamžiku vědomosti žalobkyně o osobě vlastníka předmětné nemovitosti nebylo pro právní posouzení věci rozhodné.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., resp. tzv. jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v tomto řízení žádné náklady, k jejichž náhradě by jinak byl neúspěšný žalovaný povinen.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. července 2001
JUDr. Věra K o r e c k á, v. r.
předsedkyně senátu