ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.412.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 412/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce U., proti žalovanému M. D., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 C 123/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2000, č. j. 15 Co 160/2000-42, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 19. 11. 1999, č. j. 7 C 123/97-20, kterým Okresní soud v Šumperku zamítl jeho návrh na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. Ro 1248/96. Vycházel ze závěru, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalovanému doručeno postupem podle §47 o. s. ř. tak, že zásilka byla uložena u poštovního úřadu dne 1. 12. 1999, a adresát byl o uložení vyrozuměn. Poslední dnem k podání odvolání byl čtvrtek 16. 12. 1999; podal-li tedy žalovaný odvolání k poštovní přepravě až 30. 12. 1999, stalo se tak po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty, tedy opožděně.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl žalobce (nezastoupen advokátem) dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. Poukázal na to, že se o uložení zásilky dozvěděl až 15. 12. 1999, a že odvolání podal po zajištění podkladů v patnáctidenní lhůtě. Požádal, aby při projednání dovolání „byla zohledněna mimořádná situace a ve smyslu §58 bylo zmeškání lhůty prominuto“.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené usnesení bylo vydáno dne 31. 3. 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání. Toto ustanovení představuje zvláštní připomínku dovolacího řízení, jejž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Usnesením ze dne 21. 11. 2000, č. j. 7 C 123/97-54, uložil soud prvního stupně dovolateli, aby si ve lhůtě třiceti dnů zvolil advokáta, příp. aby předložil doklad o svém právnickém vzdělání; současně jej poučil o povinném právním zastoupení dovolatele, jakož i o tom, že nebude-li výzvě vyhověno, soud řízení zastaví. Přestože toto usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 28. 11. 2000, dosud této výzvě nevyhověl.
Jak vyplývá z výše uvedeného, nebyl nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. přes výzvu odstraněn. Nejvyšší soud proto podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalovaného zastavil.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobci v tomto stadiu řízení nevznikly náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo vůči dovolateli, nesoucímu procesní zavinění na tom, že řízení muselo být zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu