ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.636.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 636/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného C. ú. Ú. n. L., proti povinnému R. W., prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. E 1079/96, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. července 1999, č. j. 10 Co 517/99-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud odmítl jako opožděné odvolání povinného proti usnesení ze dne 17. března 1997, č. j. E 1079/96-5, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí k vymožení částky 591.887,- Kč a náhrady nákladů vykonávacího řízení ve výši 11.838,- Kč.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný - posuzováno podle obsahu podání - dovoláním (označeným „Odvolání k usnesení č. j. 10 Co 517/99-38\"), podaným k poštovní přepravě 6. června 2000 a adresovaným Nejvyššímu soudu; to pak doplnil podáním, v němž sdělil, že „..není spokojen s výrokem KS-Ústí nad Labem…\".
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 16. července 1999, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu, bylo usnesení odvolacího soudu povinnému doručeno dne 7. dubna 2000 uložením na poště (nikoli tedy až 10. dubna, kdy si je fakticky převzal); protože téhož dne bylo doručeno také oprávněnému, nabylo stejného dne právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 8. května téhož roku (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (poštovní přepravě - viz záznam o obálce na č. l. 41) až 6. června 2000, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud - aniž se zabýval otázkou, zda výzva soudu prvního stupně k odstranění nedostatku povinného zastoupení je úplná - dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinný, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a oprávněnému náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. června 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu