ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.710.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 710/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. V. proti žalovanému M. J., zastoupenému opatrovníkem Mgr. M. V., o návrhu Ing. F. Š., na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 C 175/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2000, č. j. 9 Co 949/2000-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil v napadené části, tj. ve výroku o nákladech řízení, usnesení ze dne 19. července 2000, č. j. 12 C 175/99-61, jímž okresní soud (který zamítl návrh Ing. F. Š. na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. Ro 1900/96) žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení částkou 2.064 Kč; dále pak odvolací soud žalobkyni naopak zavázal k náhradě nákladů řízení odvolacího.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, a jímž namítá, že soudy obou stupňů - jestliže namísto §8 odst. 1 advokátního tarifu aplikovaly jeho ustanovení §9 odst. 1 a přiznaly jí tak částku nižší - o náhradě nákladů řízení rozhodly nesprávně.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. listopadu 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.\").
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady - k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, když sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu); kromě toho je ovšem dovolání směřující výlučně do výroku o nákladech řízení vyloučeno větou za středníkem uvedeného ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Protože dovolání směřuje toliko do výroku o nákladech řízení, jenž není výrokem o věci samé, není jeho přípustnost dána ani ustanovením §239 o. s. ř.
Dovolání konečně není přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, na něž výslovně odkazuje dovolatelka (majíc na mysli zjevně občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001). Bylo-li totiž napadené rozhodnutí vydáno 30. listopadu 2000, je pro posouzení přípustnosti dovolání proti němu rozhodné znění občanského soudního řádu účinné do 31. prosince 2000 (viz. výše).
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Žalobkyně podáním nepřípustného dovolání z procesního hlediska zavinila jeho odmítnutí, ostatním účastníkům, jež by měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. června 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu