ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.717.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 717/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - vojenské správy (Vojenského úřadu pro právní zastupování) se sídlem v Praze 6, náměstí Svobody 471, proti povinnému S. V., prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Plzni-městě pod sp. zn. 71 E 3522/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. ledna 2001, č. j. 18 Co 21/2001-8, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. prosince 2000, č. j. 71 E 3522/2000-2, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí velitele vojenského útvaru 1732 P. ze dne 28. listopadu 1990 a 5. února 1991, č. 71/90 a č. 3/91, prodejem movitých věcí povinného k vymožení pohledávek oprávněné v souhrnné výši 2.750,- Kč s příslušenstvím a částky 18,- Kč představující náhradu nákladů řízení o výkon rozhodnutí.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná „ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř.\" včasným dovoláním, jímž namítá, že rozhodnutí velitele vojenského útvaru vydané na základě zmocnění §11 zákona č. 88/1952 Sb. lze - i po zrušení tohoto zákona, tedy po 1. listopadu 1992 - vykonat soudní exekucí, jelikož podle §14 zákona 480/1992 Sb. se nároky vzniklé před účinností tohoto zákona (tj. před 1. listopadem 1992) posuzují podle dosavadních předpisů. Oprávněná, poukazujíc na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2115/99 a 2 Cdon 519/96 dovozuje, že předmětná rozhodnutí, vydaná podle tehdy platného služebního předpisu Všeob-P-20, registrovaného v částce 39/1969 Sb. zákonů, je nutno posuzovat jako vykonatelná rozhodnutí orgánu státní správy podle ustanovení „§274 písm. e), dříve písm. f) občanského soudního řádu.
Podle bodu 17 části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle bodu 15 části dvanácté, hlavy I, téhož zákona se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 5. prosince 2000), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a odst. 1, 2 a §239 odst. 1, 2 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady - k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím (odvolací soud, byť v předposledním odstavci odůvodnění svého rozhodnutí připojil subsidiární závěr o prekluzi, se výslovně „ztotožnil s názorem soudu I. stupně...a souhlasil i s jeho další argumentací, na kterou pro zestručnění odkázal\") a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení, a tedy ani pod jeho písmenem d/, když nejde o usnesení, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 o. s. ř.; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání vznesen nebyl.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu, na něž výslovně odkazuje dovolatel (maje na mysli zjevně občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001; viz též jeho odkaz na ustanovení „§274 písm.e/, dříve písm. f/ o. s. ř.\"). Bylo-li totiž napadené rozhodnutí vydáno (byť po 1. lednu 2001) po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, je pro posouzení přípustnosti dovolání proti němu rozhodné znění občanského soudního řádu účinné do 31. prosince 2000 (viz výše).
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4, odst. 5, věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. června 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu