ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.821.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 821/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce D. D., proti žalované České republice - vojenské správě (vojenskému úřadu pro právní zastupování) se sídlem v Praze 6, náměstí Svobody 471, o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 202/94, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2001, č. j. 55 Co 5/2001-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 10. listopadu 2000, č. j. 30 C 202/94-91, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod spisovou značkou 6 C 227/74.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl žalobce - posuzováno podle obsahu podání - dovoláním, adresovaným Nejvyššímu soudu, v němž sdělil, že „..nesouhlasí s usnesením 55 Co 5/2001-100\".
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, je Nejvyšší soud (ve shodě s posledně citovaným ustanovením) povinen projednat a rozhodnout i dovolání v této věci podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí např. posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu). Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, bylo usnesení odvolacího soudu žalobci doručeno 19. února 2001; protože žalované bylo doručeno již 15. února téhož roku, nabylo 19. února 2001 právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 19. března téhož roku (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (poštovní přepravě - viz razítko na obálce na č. l. 103 versa) až 9. dubna 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobce, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a žalované náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. června 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu