ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.896.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 896/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města P., proti povinné M. S., prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 E 2067/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2000, č. j. 23 Co 258/2000-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. října 1999, č. j. 1 E 2067/99-7, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné k vymožení částky 42.796,- Kč s příslušenstvím, částky 5.512,- Kč představující náhradu nákladů předcházejícího řízení a náhrady nákladů vykonávacího řízení ve výši 2.831,- Kč
Pravomocné usnesení odvolacího soudu povinná napadla (hodnoceno podle obsahu podání) dovoláním, jímž namítá, že dluh na nájemném vznikl v době, kdy „uživatelem, nájemcem\" bytu byl její bývalý manžel.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 1. června 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu, bylo usnesení odvolacího soudu povinné doručeno (uložením na poště podle §46 odst. 2 o. s. ř., nikoli tedy až faktickým převzetím) 13. června 2000; protože téhož dne bylo doručeno také oprávněnému, nabylo stejného dne právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 13. července 2000 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně - viz otisk razítka podatelny tohoto soudu) až 25. srpna 2000, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné (aniž se zabýval otázkou, zda výzva soudu prvního stupně k odstranění nedostatku povinného zastoupení je úplná) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinná, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a oprávněnému náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. července 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu