ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1092.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1092/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. Š., proti povinnému J. Š., pro 55.032,20 Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu povinného u banky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 23 E 599/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 1999 č.j. 18 Co 461/99-32, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 30.4.1999 č.j. 23 E 599/99-7 nařídil podle vykonatelného "rozhodnutí" Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14.4.1997 sp. zn. 8 C 36/96 k uspokojení pohledávky oprávněné na výživném ve výši 55.032,20 Kč (dlužného výživného za dobu od 1.5.1998 do 8.1.1999 ve výši 30.032,20 Kč a za dobu od 1.5.1998 do 31.3.1999 ve výši 22.000,- Kč) a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 2.300,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného, který má u I. a p. b., a.s.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.10.1999 č.j. 18 Co 461/99-32 usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky se nařizuje též pro náklady odvolacího řízení ve výši 1.150,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že "podkladem" pro nařízení výkonu rozhodnutí byl soudem schválený smír, podle kterého se povinný zavázal platit oprávněné na její výživu 4.000,- Kč měsíčně od 1.1.1996 vždy do 15. dne v měsíci a dluh na výživném za dobu od 1.1.1996 do 31.3.1997 ve výši 60.000,- Kč se povinný zavázal zaplatit oprávněné ve splátkách po 2.000,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným od května 1997 do zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Vzhledem k tomu, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno až dnem 8.1.1999, byl výkon rozhodnutí nařízen k vymožení částek "nepřekračujících titul". Soud prvního stupně proto nařídil výkon rozhodnutí v souladu se zákonem.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že oprávněná "úmyslným zneužitím možnosti podat odvolání" proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 11.12.1997 č.j. 6 C 839/95-35 o rozvodu manželství účastníků se pokusila "zištně" prodloužit lhůtu pro nabytí právní moci tohoto rozsudku a že soud vyznačil právní moc rozvodového rozsudku až na základě doručení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo řízení o odvolání oprávněné zastaveno. Povinný dovozuje, že podáním odvolání oprávněnou proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 11.12.1997 č.j. 6 C 839/95-35 nenastal odkladný účinek tohoto opravného prostředku a že oprávněná má nárok na výživné pouze do 27.2.1998, kdy rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl podle názoru povinného právní moci. Povinný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě povinný napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) nebo f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, a to z důvodu, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a že dovolatel návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinil.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla zjištěna a dovolatel ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu netrpí žádnou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a protože z hledisek uvedených v ustanovení §238a a §239 o.s.ř. dovolání proti tomuto usnesení není přípustné, Nejvyšší soud ČR dovolání povinného - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §254 odst. 1, §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. ledna 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová