ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1095.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1095/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. Š, proti žalovanému R. K., o 20.160,-Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 C 153/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 1999, č.j. 16 Co 381/99-56, takto:
I. Řízení o dovolání žalovaného se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru za dobu od 14.11.1992 do 1.5.1993 částku 20.160,- Kč.
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 26.4.1999, č.j. 14 C 153/95 - 44, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14.985,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu ohledně další částky 5.174,50 Kč zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.543,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky. Vycházel ze zjištění, že žalovaný se žalobcem rozvázal neplatně pracovní poměr okamžitým zrušením ze dne 12.11.1992 (odkázal přitom na rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 21.6.1993, č.j. 8C 448/92-12, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.1994, č.j. 16 Co 1/94-24, který nabyl právní moci dne 16.3.1994). Protože žalobci se nepodařilo prokázat, že oznámil žalovanému dopisem ze dne 13.11.1992, že trvá na dalším zaměstnávání, a protože stejnopis žaloby o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ve věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 8 C 448/92 byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 17.12.1992, dospěl k závěru, že žalobci náleží náhrada mzdy za dobu od 17.12.1992 do 1.5.1993 (za 4 měsíce a 10 dní) v celkové výši 14.985,50 Kč (po 3.360,- Kč měsíčně).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23.11.1999, č.j. 16 Co 381/99 - 56, rozsudek soudu prvního stupně "v napadené části", to je ve výrocích odstavce I. a III. (tedy v přísudečném výroku a ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2.543,- Kč), potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dokazování doplnil listinnými důkazy a zopakoval důkaz obsahem spisu Okresního soudu v Šumperku, sp.zn. 8 C 448/92, dovodil, že v žalobě ve věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 8 C 448/92, která byla žalovanému doručena dne 17.12.1992, žalobce požadoval další zaměstnávání, což vyjádřil tím, že "trval na pracovním poměru". Odvolací soud proto dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že bylo prokázáno, že k datu 17.12.1992 žalobce žalovanému oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, a nárok na náhradu mzdy podle ustanovení §61 zák. práce mu tak nepochybně vznikl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci bez nařízení jednání ( §243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání bud´ sám nebo jeho zaměstnanec ( člen ), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem, anebo zaměstnancem ( členem ) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení ( jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu §21 odst. 1 o.s.ř. jedná ), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc ( advokátem, dříve i komerčním právníkem ), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 odst. 1 věty první a z ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání bud´ sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii ), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí ( rozhodnutí ve věci samé ).
V posuzovaném případě podal žalovaný dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měl právnické vzdělání.
Okresní soud v Šumperku proto usnesením ze dne 20.1.2000, č.j. 14 C 153/95-66, žalovaného jako dovolatele poučil, že musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem a že dovolání má doplnit tak, že označí žalobce a žalovaného, a že uvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá, případně označí důkazy k prokázání důvodů dovolání, a čeho se domáhá, určil mu k tomu lhůtu 14 dnů (od doručení usnesení) a zároveň jej poučil, že dovolací řízení může být zastaveno, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno. Přestože usnesení bylo žalovanému doručeno dne 8.2.2000, podáním ze dne 18.2.2000 soudu pouze sdělil, že "dovolání je směřováno proti rozsudku jménem republiky 14 C 153/95 vydaného krajským soudem v Ostravě ze dne 23.11.1999", a že "v rozsudku Krajského soudu je opomenuta stránka zákona 451/92 Sb. ZP §31 odst. 1"; výzvě k odstranění nedostatku povinného zastoupení nevyhověl a žádným způsobem na ni nereagoval. Soud prvního stupně poté znovu přípisem ze dne 8.3.2000 (č.l. 67 spisu) žalovaného vyzval, aby si ve lhůtě do 14 dnů od doručení výzvy zvolil zástupce z řad advokátů a opakovaně jej poučil, že dovolací řízení může být dovolacím soudem zastaveno, jestliže si advokáta ve stanovené lhůtě nezvolí. Přestože tato výzva byla žalovanému doručena dne 13.3.2000, žalovaný výzvě soudu dosud nevyhověl.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první a §241 odst. 2 věty druhé o.s. ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinného - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. ledna 2001
JUDr. Mojmír P u t n a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová