ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1309.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1309/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. arch. Doc. J. T. - „S. P.\" proti povinné „I.\", pro 115.500,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky povinné z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. E 59/96, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 11. 1996, č.j. 29 Co 804/96-9, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 29. 1. 1996, č.j. E 59/96-5, nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 10. 3. 1994, sp. zn. Ro 803/94, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 115.500,- Kč se 17 % úroky od 20. 9. 1993 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 7.600,- Kč a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 5.390,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu (KB L.), jemuž přikázal, aby po doručení vyrozumění o právní moci vydaného usnesení pohledávku s příslušenstvím odepsal z účtu povinné a připsal ji na účet oprávněného.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 15. 11. 1996, č.j. 29 Co 804/96-9, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že platební rozkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 3. 1994, sp. zn. Ro 803/94, není vykonatelný pro nedostatečnou individualizaci povinné (označení „I.\" neodpovídá požadavkům, jež klade občanský soudní řád na vymezení účastníků řízení jak v žalobě, tak i v rozhodnutí soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný včasným dovoláním. Odvolacímu soudu vytýká, že nerozhodl o celém předmětu sporu, což dovozuje z údaje záhlaví a z obsahu odůvodnění (namísto částky 115.500,- Kč je zde uvedena částka 115.000,- Kč). Namítá, že platební rozkaz, který podle odvolacího soudu neobsahuje „přesnou individualizaci žalovaného\", nenabyl dosud právní moci (vyznačením doložky právní moci dnem 15. 12. 1994 uvedl soud oprávněného v omyl). Podle názoru oprávněného měl odvolací soud zrušit i platební rozkaz a soudu prvního stupně uložit, aby „vyzval žalobce k odstranění vady žalobního návrhu v označení žalovaného\". Z uvedených důvodů oprávněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně (§238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); důvodné však není.
Z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) posuzuje dovolací soud pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a - je-li dovolání přípustné - jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem (v dané věci důvodem podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.) včetně toho, jak ho dovolatel obsahově vymezil. Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají. Výtce, že odvolací soud nerozhodl o celém předmětu řízení, kterou lze podřadit dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., přisvědčit nelze; z výroku napadeného usnesení - který je v tomto směru určující - vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí se zamítá v plném rozsahu (tj. co do vydobytí částky 115.500,- Kč s příslušenstvím).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Předmětem přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. může být i užití procesního předpisu na daný případ (zde ustanovení §251 ve spojení s §173 odst. 1 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§251 o.s.ř.).
Předpokladem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí je exekuční titul jako podklad tohoto výkonu, jímž se rozumí rozhodnutí nebo listina vydaná k tomu oprávněným orgánem, která má předepsanou formu (§251, §274 o.s.ř.). Před nařízením výkonu rozhodnutí se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost - v jednotě obou jejich stránek - lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí.
Z hlediska materiálního musí exekuční titul obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, určité a přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti k plnění, jakož i přesný rozsah a obsah plnění, včetně stanovení lhůty k plnění tam, kde tuto lhůtu nestanoví přímo procesní předpis (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, č. 21).
Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané soudem v občanském soudním řízení, vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§261 odst. 2 o.s.ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§261 odst. 3 o.s.ř.); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení §161, §162, §171 a §172 a násl. o.s.ř. Nevykonatelnost rozhodnutí (zde platebního rozkazu) v době, kdy soud rozhoduje o návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, je důvodem pro zamítnutí návrhu.
Podle ustanovení §173 o.s.ř. je třeba platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno (odstavec 1/); nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu z žalovaných, předseda senátu jej usnesením zruší v plném rozsahu (odstavec 2/). Lhůta k plnění (popřípadě k podání odporu) běží od doručení platebního rozkazu žalovanému (srov. §172 odst. 1 věta druhá o.s.ř.); není-li podán odpor, stává se jejím uplynutím platební rozkaz vykonatelným.
V projednávané věci byl podkladovým rozhodnutím, jehož výkon oprávněný navrhl, platební rozkaz ze dne 10. 3. 1994, č.j. Ro 803/94-11, jímž Okresní soud v Liberci uložil „odpůrci I.\" zaplatit oprávněnému částku 115.500,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Takto označenému účastníku platební rozkaz doručen nebyl a ani být nemohl (z čehož ostatně vychází i dovolatel). Označení žalované v podkladovém rozhodnutí totiž vůbec neumožňovalo k jeho doručení ve smyslu §45 a násl. o.s.ř. přistoupit, neboť - z pohledu toho, jak je třeba účastníka řízení v soudním rozhodnutí (platebním rozkazu) vymezit - není zřejmé, o koho se jedná (zda o osobu fyzickou nebo právnickou), a ke kterému okamžiku lze účinky doručení vztáhnout.
Závěr odvolacího soudu, že výkon rozhodnutí nelze nařídit, neboť podkladové rozhodnutí není vykonatelné (nikoli z hlediska obsahového, nýbrž formálního), je tudíž správný; Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného jako neopodstatněné zamítl (§243b odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).
Důsledkem toho, že podkladové rozhodnutí (platební rozkaz) není dosud formálně vykonatelné, je neukončenost původního (nalézacího) řízení zahájeného podáním návrhu na vydání platebního rozkazu a vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. Ro 803/94. Nelze-li platební rozkaz doručit žalovanému, je zmocněn ho usnesením zrušit nalézací soud (nikoli soud v řízení o výkon rozhodnutí).
Oprávněný dovoláním úspěšný nebyl, povinné však žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. října 2001
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu