Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.07.2001, sp. zn. 21 Cdo 1411/2000 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1411.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1411.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1411/2000 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované L. F. - M., a. s., zastoupené advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 329/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. února 2000, č. j. 16 Co 5/2000-143, takto: Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 13. 11. 1995 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě ruší pracovní poměr. Důvod zvlášť hrubého porušení pracovní kázně spatřovala v tom, že na čestném prohlášení ze dne 25. 10. 1995 uvedl nepravdivé údaje a v tom, že zneužil informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškodil zájmy zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Návrh odůvodňoval zejména tím, že pracovní kázeň neporušil, a už vůbec ne zvlášť hrubým způsobem. Připouští, že byl předsedou představenstva společnosti W., a. s., avšak z této funkce odstoupil, dne 19. 10. 1995 toto odstoupení projednala mimořádná valná hromada společnosti a tím také zanikl výkon jeho funkce v uvedené společnosti. Za „smyšlenou a účelově vykonstruovanou\" považuje výtku žalované, že zneužil informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškodil zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností. Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 29. 7. 1996, č. j. 8 C 329/95-21, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 1.690,- Kč k rukám „právního zástupce\" žalobce JUDr. M. K. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13. 11. 1995 jsou nedostatečně skutkově vymezeny. I kdyby však se jednalo o dostatečně určité vymezení, v době podpisu čestného prohlášení, tedy 25. 10. 1995, žalobce věděl, že jej valná hromada W., a. s., již dne 19. 10. 1995 odvolala z funkce předsedy. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 1. 1997, č.j. 16 Co 454/96-39, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce se nemohl dopustit porušení pracovní kázně tím, že v čestném prohlášení ze dne 25. 10. 1995 uvedl nepravdivé údaje, když uvedl, že není předsedou představenstva žádné společnosti, neboť byl z funkce předsedy představenstva a. s. W. se sídlem v O. odvolán valnou hromadou akciové společnosti ze dne 19. 10. 1995. Vytknul mu však, že se nepokusil neurčitost písemného projevu vůle (další důvod okamžitého zrušení pracovního poměru spočívající ve „zneužití informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškození zájmů zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností\") odstranit jeho výkladem. Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 7. 10. 1998, č.j. 8 C 329/95-83, žalobě znovu vyhověl a žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení 6.842,- Kč k rukám „právního zástupce žalobce\" JUDr. M. K. Po doplnění dokazování podle pokynů odvolacího soudu dospěl k závěru, že žalobce měl porušit pracovní kázeň zneužitím informací získaných v souvislosti s výkonem řídící práce a poškodit zájmy zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností tím, že věděl, příp. zorganizoval výkup asi 400 m3 dříví a poté expedici tohoto dřeva z expedičního skladu F. l., a. s. V tomto jednání však nespatřoval porušení kázně, neboť podle jeho názoru samotná vědomost o provedení obchodu s dřevní hmotou jinou společností se stejným předmětem činnosti jako žalovaná nepředstavuje porušení pracovní kázně, natož pak zvlášť hrubé porušení pracovní kázně ve smyslu ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 6. 1999, č. j. 16 Co 175/99-109, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem bylo poškození zájmů žalované vlastní podnikatelskou činností žalobce, jež byla spatřována „v nákupu společnosti W. a. s. asi 400 m3 dříví\"), nesouhlasil s jeho závěrem, že o porušení pracovní kázně by se mohlo jednat pouze za předpokladu, že uvedený obchod s dřívím žalobce zorganizoval a provedl. Vytknul soudu prvního stupně, že nepřihlédl též k ustanovení §75 zák. práce, podle kterého mohou zaměstnanci vedle svého zaměstnání vykonávat v pracovněprávním vztahu výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Přitom pro naplnění pojmu „výdělečná činnost\" je rozhodující, že je činnost za účelem dosažení zisku vykonávána. Není přitom důležité, zda zamýšlený zisk skutečně přinese. Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 9. 9. 1999, č. j. 8 C 329/95-118, žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce provedené žalovanou dopisem ze dne 13. 11. 1995 je neplatné, zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 6.725,- Kč k rukám „právního zástupce žalované\" JUDr. S. G. Poté, co opětovně z výpovědi žalobce a svědků Ing. V., Ing. Š., JUDr. S., Ing. Č. dovodil, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce bylo jeho zneužití informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškození zájmů zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností, což spočívalo v tom, že věděl, příp. zorganizoval výkup asi 400 m3 dříví a poté expedici tohoto dřeva z expedičního skladu F. l., dospěl k závěru, že tímto jednáním žalobce porušil pracovní kázeň. Žalobce zastával funkci předsedy představenstva a. s. W., jejímž předmětem činnosti byla mimo jiné i koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, přičemž bylo prokázáno, že tato společnost se zabývala i nákupem a prodejem dřevní hmoty, tedy stejným předmětem činnosti jako žalovaná. Žalobce tedy porušil ustanovení §75 odst. 1 zák. práce, když vykonával výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele bez jeho předchozího písemného souhlasu. Při hodnocení stupně intenzity tohoto porušení pracovní kázně přihlížel soud zejména k tomu, že žalobce vykonával vedoucí funkci u žalované - ředitele divize Š. U vedoucích zaměstnanců se předpokládá, že veškeré své pracovní síly a iniciativu budou věnovat ve prospěch zaměstnavatele. Jestliže žalobce vykonával současně funkci předsedy představenstva a. s. W., dovodil soud prvního stupně, že svůj pracovní potenciál, znalosti a zkušenosti získané v pracovním poměru vkládal ve prospěch fakticky konkurenční společnosti na trhu s dřevní hmotou. Takovéto porušení pracovní kázně hodnotil jako zvlášť hrubé, jak má na mysli ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce. 163 K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 2. 2000, č. j. 16 Co 5/2000-143, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.075,- Kč k rukám JUDr. S. G., advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Odvolací námitky žalobce odmítl s tím, že není rozhodující, za jakým účelem byla společnost W. založena, ale to, že v době, kdy žalobce byl předsedou představenstva této a. s., zabývala se tato společnost i nákupem a prodejem dřevní hmoty, tedy předmět její činnosti byl totožný s předmětem činnosti žalované. Žalobce tedy vykonával vedle svého zaměstnání další výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele, a to bez jeho předchozího souhlasu. Pracovní poměr s ním okamžitě nebyl zrušen pouze proto, že by tento písemný souhlas neměl, ale právě proto, že tuto podnikatelskou činnost realizoval, a to prostřednictvím nákupu 400 m3 dřevní hmoty. Vzhledem k funkci, kterou žalobce u a. s. W. zastával, je podle odvolacího soudu nerozhodné, zda obchod s dřívím zorganizoval a provedl. Za správný považoval i závěr soudu prvního stupně o tom, že intenzita porušení pracovní kázně dosáhla stupně předpokládaného ustanovením §53 odst. 1 písm. b) zák. práce. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že v důkazech provedených v průběhu řízení nelze objevit ani zmínku o tom, že by měla žalovaná vymezením důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru na mysli skutečnost, že žalobce vykonává bez jejího souhlasu jinou výdělečnou činnost shodnou s činností žalované. Nesouhlasí ani s hodnocením stupně intenzity porušení pracovní kázně, neboť je přesvědčen, že nelze učinit obecný závěr, že výkon jiné výdělečné činnosti bez souhlasu zaměstnavatele je vždy porušením pracovní kázně tak vysoké intenzity, aby jeho následkem mohlo být okamžité zrušení pracovního poměru. Připomíná, že žalovaná o členství žalobce v představenstvu společnosti W., a. s., věděla, a namítá, že společnost W., a. s., byla založena za účelem nákupu akcií a že funkce žalobce v uvedené společnosti byla „více méně\" formální a její výkon sám žalobce ukončil na valné hromadě dne 19. 10. 1995. Nejednalo se proto podle dovolatele o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 9. 9. 1999, č. j. 8 C 329/95-118, a aby věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jeno.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání je podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, přezkoumal věc bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobcem dopisem ze dne 13. 11. 1995 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 287/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon Č. n. r. č. 238/1995 Sb. o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu) - dále jen „zák. práce\". Podle ustanovení §55 zák. práce okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené lhůtě doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí dodatečně měnit. Z citovaného ustanovení vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou zaměstnavatele k tomu, že rozvazuje se zaměstnancem pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl tímto právním úkonem projevit, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je tedy třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu rozvazuje se zaměstnancem pracovní poměr. S dovolatelem lze souhlasit v tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 13. 11. 1995 vytýká žalobci, že „zneužil informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškodil zájmy zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností\", aniž blíže uvádí, v jakém konkrétním jednání žalobce mělo toto porušení pracovní kázně spočívat. Proto se soud prvního stupně, v souladu s pokynem odvolacího soudu v jeho zrušovacím usnesení ze dne 23. 1. 1997, č. j. 16 Co 454/96-39, projev vůle žalované, obsažený v dopise ze dne 13. 11. 1995, pokusil objasnit. Jak správně podotkl odvolací soud v citovaném zrušovacím usnesení, výklad projevu vůle (§240 odst. 3 zák. práce) může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat\" nebo „doplňovat\" vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl, nebo kterou sice měl, ale neprojevil. Takto musí soud postupovat i tehdy, interpretují-li účastníci ve svých přednesech či výpovědích v průběhu řízení projev vůle odlišným způsobem. Taková situace neznamená, že obsah projevené vůle nelze zjistit, neboť zájmy a postoje účastníků v průběhu soudního řízení již nemusejí odpovídat jejich původní vůli, kterou projevili. Jde tedy o to, aby obsah projevu vůle, který jednající učinil, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době, kdy byl učiněn. Při výkladu projevu vůle nelze ulpívat pouze na doslovném významu použitých výrazů; současně je třeba pečlivě přihlížet ke všem okolnostem, za kterých bylo slovní nebo jiné vyjádření učiněno, a významné je i to, jak bylo vyjádření pochopeno tím, komu byl projev vůle určen. Celkové hodnocení všech rozhodných okolností pak musí odpovídat „pravidlům slušnosti a občanského soužití\". Platí-li uvedená východiska pro výklad právních úkonů obecně, je třeba z nich vycházet i při výkladu obsahu jednostranného právního úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru - okamžitého zrušení pracovního poměru. 164 V posuzovaném případě soud prvního stupně (i odvolací soud, který se s jeho závěry ztotožnil) při výkladu projevu vůle žalované obsažené v dopise ze dne 13. 11. 1995 - jak vyplývá z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů - z uvedených výkladových pravidel vycházel. Soudy vycházely z toho, že činnost žalobce ve společnosti W., a.s., byla projednávána na mimořádném zasedání představenstva žalované dne 10. 11. 1995. Z výpovědí osob na tomto jednání zúčastněných Ing. V., Ing. Š., Ing. Č. a JUDr. S. zjistily, že na mimořádném zasedání představenstva dne 10. 11. 1995 bylo projednáváno rozvázání pracovního poměru s žalobcem v souvislosti s jeho „nepravdivým\" čestným prohlášením a že mu bylo vytýkáno porušení pracovní kázně spočívající v tom, že společnost W., a. s., v jejímž vedení žalobce byl, provedla obchod se dřevem a expedicí této dřevní hmoty ze skladu F. l., a. s. V rozporu s postupem předpokládaným v ustanovení §132 o.s.ř. však soudy dále dovodily, že žalobci bylo též vytýkáno, že vykonával výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele bez jeho předchozího písemného souhlasu, ačkoli z obsahu provedených důkazů (výpovědí žalobce a svědků Ing. V., Ing. Š., Ing. Č. a JUDr. S.) takový závěr nevyplývá. Úsudek odvolacího soudu, že žalobci muselo být zřejmé, jaké konkrétní důvody vedly žalovanou k okamžitému zrušení pracovního poměru dopisem ze dne 13. 11. 1995, tak mohl být (s ohledem na obsah provedených důkazů) vztažen jen k závěru, že žalobci bylo vytýkáno porušení pracovní kázně spočívající v tom, že společnost W., a. s., v jejímž vedení žalobce byl, provedla obchod se dřevem a expedici této dřevní hmoty ze skladu F. l., a. s. Skutkové zjištění odvolacího soudu (že bylo žalobci vytknuto vykonávání výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele bez jeho předchozího písemného souhlasu), jež sloužilo jako podklad pro výklad projevu vůle žalované v dopise ze dne 13. 11. 1995, naproti tomu nemá oporu v provedeném dokazování. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. července 2001 JUDr. Mojmír P u t n a předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/26/2001
Spisová značka:21 Cdo 1411/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1411.2000.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18