ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1900.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1900/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. J., proti žalované České republice - Okresnímu úřadu v T., o 313.530,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 189/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 1999 č.j. 18 Co 825/98-51, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 313.530,- Kč s 5% úrokem od 5.6.1996 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že podle jmenovacích dekretů ze dne 23.3. a 25.3.1992 vykonával u žalované funkci Okresního hygienika v T. a funkci ředitele Okresní hygienické stanice v T., avšak „byl hodnocen pouze jako ředitel OHS T.\". Protože mu žalovaná nevyplácela plat za funkci okresního hygienika, požadoval za období od 1.4.1992 do 31.11.1995 odpovídající doplatek mzdy „odvozený z platových dekretů\".
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 27.5.1997 č.j. 4 C 189/96-23 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování ve věci samé dospěl k závěru, že uplatněný nárok není opodstatněný, neboť žalobci vznikl řádný pracovní poměr „s úvazkem 1,0\" a „ze jmenovacích dekretů nevyplynulo\", že by obě funkce byly vykonávány v souběžném pracovním poměru.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13.10.1999 č.j. 18 Co 825/98-51 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná není v tomto sporu pasivně věcně legitimována, neboť „žalobce nedoložil, že by byl zaměstnancem Okresního úřadu v T.\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podáním ze dne 10.3.2000 vzal „výslovně\" zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst.4 věty druhé o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000 - srov. bod 17. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000), neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. července 2001
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu