ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2018.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2018/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. N. proti povinnému P. K., odebráním věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 31 E 225/99, o dovolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. září 1999, č.j. 31 E 225/99-20, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2000, č.j. 53 Co 680/99-31, takto:
I. Řízení o dovolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. září 1999, č.j. 31 E 225/99-20, se zastavuje.
II. Dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.února 2000, č.j. 53 Co 680/99-31, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 26.5.1999, č.j. 31 E 225/99-11, nařídil podle „rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp.zn. 14 C 212/98 ze dne 23.11.1998\" výkon rozhodnutí odebráním ve výroku specifikovaných věcí povinnému a jejich odevzdání oprávněné; zároveň rozhodl, že povinný je povinen „uhradit\" oprávněné náklady řízení ve výši 500,- Kč a „další účelně vynaložené náklady, o nichž soud rozhodne\".
Po nařízení výkonu rozhodnutí povinný písemným podáním ze dne 17.6.1999, doručeným soudu dne 18.6.1999, navrhl, aby provedení výkonu rozhodnutí bylo odloženo „do doby rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10\"; dne 3.3.1999 podal návrh na obnovu řízení, který „je veden pod „čj. 8 C 78/99\".
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 28.9.1999, č.j. 31 E 225/99-20, návrh povinného na odklad provedení výkonu rozhodnutí zamítl. Po zjištění, že návrh na obnovu řízení byl usnesením ze dne 28.7.1999, sp.zn. 8 C 78/99, jako nepřípustný zamítnut a že o odvolání povinného proti tomuto usnesení nebylo dosud rozhodnuto, dospěl k závěru, že návrhu povinného na odklad provedení výkonu rozhodnutí, který posoudil podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř., nelze vyhovět, neboť „v dané fázi řízení nelze předpokládat výsledek řízení o obnově ku prospěchu povinného\".
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.2.2000, č.j. 53 Co 680/99-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházeje z toho, že vykonávaným rozhodnutím je rozsudek pro zmeškání vydaný v souladu s ustanovením §153b o.s.ř., u něhož uplatnění důvodů obnovy řízení podle ustanovení §228 odst. 1 o.s.ř. „se jeví jako nepravděpodobné\", zejména užívá-li povinný důvody spočívající ve skutkových tvrzeních, dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že pro odklad provedení výkonu rozhodnutí není splněna podmínka daná ustanovením §266 odst. 2 o.s.ř., tj. předpoklad, že z některého z důvodů uvedených v ustanovení §268 o.s.ř. bude výkon rozhodnutí zastaven. Odklad výkonu rozhodnutí by byl za těchto podmínek vážným poškozením práv oprávněné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28.9.1999, č.j. 31 E 225/99-20, podal povinný z důvodů „dle §241 odst.1, 2 písm. a), b), c), d) o.s.ř.\" (správně podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a), b), c) a d) o.s.ř.) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že nelze důvodně předpokládat výsledek řízení o obnově ku prospěchu povinného. Poukazuje na to, že „rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23.11.1998, č.j. 14 C 212/98, bylo rozhodnuto bez jeho přítomnosti, že neobdržel žádnou ze čtyř doporučených zásilek a tudíž se nemohl nijak hájit a vyvrátit tvrzení žalobkyně a ve smyslu §237 písm. f) o.s.ř. mu jako účastníku řízení byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem\". Namítá dále, že řízení před soudy obou stupňů jsou postižena vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází z neprovedeného skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, a proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl. Ztotožňuje se s rozhodnutími soudu v řízení o obnovu řízení a nesouhlasí s důvody a tvrzením povinného.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28.9.1999, č.j. 31 E 225/99-20, v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28.9.1999, č.j. 31 E 225/99-20, zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním povinného proti usnesení odvolacího soudu, věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1693 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o.s.ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř dovolání podle §238a odst. 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání však není podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině (§239 odst. 3 o.s.ř.).
V posuzovaném případě povinný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinil. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené usnesení nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) až f) posledně citovaného ustanovení.
Protože podle ustanovení §238a a §239 o.s.ř. dovolání přípustné být nemůže (a povinný se těchto ustanovení ani nedovolává), zbývá posoudit podmínky přípustnosti uvedené v ustanovení §237 o.s.ř. Pro vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému usnesení odvolacího soudu. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Jelikož jiné důvody zmatečnosti dle citovaného ustanovení tvrzeny nebyly a ze spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti [a současně důvodnosti - srov. §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.] dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., na kterou poukazuje dovolatel.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování.
S námitkou dovolatele, že mu postupem odvolacího soudu byla jako účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, tedy že je usnesení odvolacího soudu postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., dovolací soud nesouhlasí.
V posuzovaném případě nebylo podle obsahu spisu postupem soudu povinnému znemožněno v průběhu řízení o výkon rozhodnutí realizovat jeho procesní práva. Ačkoliv povinný v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř., protože v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že v prvé řadě nesouhlasí s právním posouzením věci. Podstatou jeho námitek je mimo jiné totiž to, že nesouhlasí s tím, jak se odvolací soud (i soud prvního stupně) po právní stránce vypořádal ve svém rozhodnutí s otázkou splnění předpokladu pro odklad provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř., spočívajícího v tom, zda lze očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§268 o.s.ř.). Skutečnost, že povinný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu (že návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí není opodstatněný), který našel výraz v jeho rozhodnutí, a sám považuje tento závěr za nesprávný, neznamená, že by mu postupem soudu byla v průběhu řízení o projednávané věci odňata možnost jednat před soudem. Případné pochybení soudu v právním posouzení věci (v daném případě posouzení podmínek pro odložení provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř.) by bylo možno vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. K nesprávnému právnímu posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.] by však mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné.
Dovolatel spatřuje naplnění vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. také v tom, že „rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23.11.1998, č.j. 14 C 212/98, bylo rozhodnuto bez jeho přítomnosti, neobdržel žádnou ze čtyř doporučených zásilek a tudíž se nemohl nijak hájit a vyvrátit tvrzení žalobkyně\".
Z uvedeného zcela nepochybně vyplývá, že dovolatelem tvrzené odnětí možnosti jednat před soudem se netýká řízení o výkon rozhodnutí, ale pouze řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 14 C 212/98 (tzv. nalézacího řízení), v němž byl k výkonu navržený rozsudek vydán; vady nalézacího řízení a vady řízení o výkon rozhodnutí však zaměňovat nelze.
Okolnost, že vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. bylo případně postiženo soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, nezakládá vadu řízení o výkon takového rozhodnutí a v jeho v rámci vedeného řízení o odklad provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř. V řízení o výkon rozhodnutí dovolateli postupem soudu možnost jednat před soudem odňata nebyla.
46
Ani k námitkám dovolatele, že „řízení před soudy obou stupňů jsou postižena vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí vychází z neprovedeného skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování\", nehledě k tomu, že nejsou blíže konkretizovány, nelze přihlédnout. Případnou existencí jiné vady řízení [§241 odst. 3 písm. b) o.s.ř.], jakož i posouzením správnosti skutkových zjištění [§241 odst. 3 písm. c)] se může dovolací zabývat rovněž jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Z uvedeného je zřejmé, že potvrzující usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. postiženo. Protože povinný netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože - jak výše uvedeno - dovolání podle ustanovení §238a a §239 o.s.ř. není v této věci přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť povinný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů nemá a oprávněné žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Brně 12. června 2001
JUDr. Mojmír P u t n a , v. r.
předseda senátu