ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.206.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 206/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce L. D., proti žalovanému Městu T., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 120/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. února 2000 č.j. 9 C 120/99-76 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. října 2000 č.j. 26 Co 361/2000-106, ve znění opravného usnesení ze dne 19.12.2000 č. j. 26 Co 361/2000-114, takto:
I. Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. února 2000 č.j. 9 C 120/99-76 se zastavuje.
II. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. října 2000 č.j. 26 Co 361/2000-106 se odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce, které mu dal žalovaný dopisem ze dne 3.9.1999, je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že ve vytčeném odmítnutí příkazu ředitele Městské policie v T. „odebrat se na místo konání akce Svět květin v T. a zajišťovat zde veřejný pořádek do 16.00 hodin“ nelze spatřovat porušení pracovní kázně, neboť uvedený příkaz „byl v rozporu s jeho pracovní smlouvu“.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 14.2.2000 č.j. 9 C 120/99-76 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 9.450,- Kč k rukám J. Č. Ve věci samé dospěl k závěru, že odmítnutí příkazu žalobcem dne 27.8.1999 nelze „za situace a okolností, v nichž se žalobce ocitl bez své viny“, hodnotit jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně zakládající důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19.10.2000 č.j. 26 Co 361/2000-106 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen „nahradit“ žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2.890,- Kč k rukám jeho zástupce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že „s přihlédnutím k době a situaci“, v níž se žalobce „fakticky nalézal“, nelze jeho jednání popsané v dopise žalovaného ze dne 3.9.1999 kvalifikovat jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně opravňující zaměstnavatele rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem okamžitým zrušením podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Usnesením ze dne 19.12.2000 č. j. 26 Co 361/2000-114 opravil záhlaví svého rozsudku „tak, že tam uvedené křestní jméno žalobce L. se nahrazuje křestním jménem L.“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. února 2000 č.j. 9 C 120/99-76 podal žalovaný dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Namítal, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily míru intenzity porušení pracovní kázně žalobcem. Zdůraznil, že v případě strážníků městské policie „je třeba mít na zřeteli nebezpečí zneužití donucovacích prostředků“ (které jsou strážníci podle zákona č. 553/1991 Sb. oprávněni používat při plnění pracovních povinností na úseku veřejného pořádku), „pokud bude ze strany vedoucích pracovníků tolerován sebemenší náznak nedisciplinovanosti“; odmítnutí splnění příkazu ředitele městské policie na úseku zabezpečení veřejného pořádku tudíž „znamená odmítnutí splnění základního úkolu, který každý strážník městské policie ze zákona splnit má, bez ohledu na jeho postavení v hierarchii městské policie“. Podle názoru dovolatele nelze přehlédnout ani skutečnosti, které „charakterizují žalobce jako arogantního a nedisciplinovaného pracovníka, který se odmítá podřídit autoritě nového vedení městské policie“, čímž také „jako dlouholetý strážník městské policie dával špatný příklad ostatním spolupracovníkům“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť žalovaný neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. února 2000 č.j. 9 C 120/99-76 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. února 2000 č.j. 9 C 120/99-76 zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dána, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Za situace, kdy dovolatel netvrdí, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly spojené s účelným uplatněním práva, spočívají v odměně za jeden úkon právní služby ve výši 1.000,- Kč a v paušální částce náhrady výdajů ve výši 75,- Kč, celkem 1.075,- Kč [srov. §7, §8 odst. 1, §9 odst. 3 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.]. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobci nahradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2001
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu