ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2075.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2075/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. s.r.o. proti žalovanému M. K., o 110.672,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 13/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2000, č.j. 16 Co 201/2000-88, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 9. 1999, č.j. 15 C 13/99-43, zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 110.672,- Kč s 20 % úrokem z prodlení za dobu od 1. 12. 1998 do zaplacení, žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 26 % z částky 110.672,- Kč za dobu od 3. 11. 1998 do 30. 11. 1998 a úroku z prodlení ve výši 6 % z částky 110.672,- Kč za dobu od 1. 12. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 5. 2000, č.j. 16 Co 201/2000-88, odvolání žalovaného jako opožděné podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\"), odmítl. Na základě zjištění, že žalovaný se v době doručování zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně (tj. 23. 9. a 24. 9. 1999) v místě bydliště (doručení) zdržoval a že poštovní doručovatelka výzvu o opětovném doručení zásilky a oznámení o jejím uložení vložila do schránky se jménem matky žalovaného, uzavřel, že předpoklady doručení písemnosti stanovené v §47 odst. 2 o.s.ř. byly splněny (za den doručení považoval 27. 9. 1999, za poslední den lhůty k podání odvolání 12. 10. 1999). Jestliže tedy odvolání podal žalovaný osobně u soudu prvního stupně dne 19. 1. 2000, učinil tak opožděně.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním, jímž popřel splnění podmínek stanovených pro náhradní doručení rozsudku soudu prvního stupně uložením zásilky na poště ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. Teprve 5. 1. 2000 obdržel „obyčejnou poštou\" dopis od zástupkyně žalobkyně, na jehož základě se 7. 1. 2000 dostavil k soudu prvního stupně, kde zjistil, že rozsudek mu byl doručován a potom byl vrácen odesílateli jako nedoručený a byla vyznačena právní moc předmětného rozhodnutí. Dále uvedl, že je obchodním cestujícím, přes týden odjíždí ráno z domu a vrací se večer, někdy pobývá mimo domov i několik dnů. Na adrese, kam byla předmětná zásilka doručována, však bydlí jeho matka. Dodatečně - po podání odvolání - „ze záznamů o pracovních cestách\" zjistil, že ve dnech 23. 9. a 24. 9. 1999 se v místě trvalého bydliště, kam mu byla zásilka adresována, nezdržoval (od 16. 9. 1999 bydlel v bytě přítelkyně D. H., odkud 20. 9. 1999 odjížděl na jednodenní výjezdy a večer se vždy vracel do jejího bytu); do Š. přijel až 5. 10. 1999.
Žalobkyně ve vyjádření namítla, že žalovaný v dovolání doplnil údaje nad rozsah toho, co tvrdil v odvolacím řízení; navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001).
Dovolání je přípustné (§238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.); není však důvodné.
Vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti) a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak ho dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož vady řízení v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, přezkoumal dovolací soud napadené usnesení v intencích ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., jímž - posuzováno podle obsahu dovolání (srov. §243c, §41 odst. 2 o.s.ř.) - správnost rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel poměřuje.
Podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Při zkoumání, zda jsou splněny předpoklady pro odmítnutí odvolání podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., vychází odvolací soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, popřípadě zjištěných pomocí šetření, které provádí buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně nebo soudu dožádaného. I když při zjišťování rozhodných skutečností pomocí šetření nejde o dokazování (dokazování se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé), soud při něm postupuje - zejména provádí-li výslech fyzických osob - přiměřeně podle ustanovení §122 a násl. (ve spojení s §211) o.s.ř.
Dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění (výsledek šetření o okolnostech doručení stejnopisu rozsudku soudu prvního stupně žalovanému), jež bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost), je vadné.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, anebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (případně - jako v dané věci - procesního) práva.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož správnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů dovoláním úspěšně napadnout nelze. To je významné v daném případě proto, že žalovaný v dovolání pouze opakuje vlastní verzi rozhodných okolností (23. 9. a 24. 9. 1999 se v místě doručení - v bytě ve Š., U. 86 - nezdržoval a najisto staví, že bydlel v bytě D. H.), aniž by vystihl skutkovou podstatu dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. (nenamítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z obsahu spisu nevyplynuly, nebo že soud naopak pominul skutečnosti, které se z obsahu spisu podávají, nebo že výsledek hodnocení důkazů trpí logickým rozporem, popř. odporuje ustanovením §133 až 135 o.s.ř.).
Závěr o opožděnosti odvolání žalovaného postavil odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení - na šetření provedeném výslechem žalovaného, poštovní doručovatelky M. K., D. H. a čtením listin (listovní doručovací karty, dodací knihou doporučených zásilek), přičemž přihlédl i k tomu, co žalovaný tvrdil v odvolání a k doručence od doručení zásilky /R 14 793, odesílací pošty O./ obsahující stejnopis rozsudku soudu prvního stupně. Výsledkem pak bylo zjištění, že žalovaný se v místě doručení dne 23. 9. 1999 zdržoval a že způsob doručení písemnosti do vlastních rukou, deklarovaný údaji na doručence, byl proveden v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. a přílohou č. 5 (body 18, 19 a 20) vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejich uživatelů (poštovní řád), ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb. Odvolací soud vysvětlil, proč výpověď D. H., přítelkyně žalovaného, pokládal za „účelovou\", tedy neuvěřil ji, pokud uvedla, že v jejím bytě (L. č. 93) pobýval žalovaný soustavně od 20. 9. 1999 (potvrdila totiž jen domněnku, kterou žalovaný vyslovil ve své výpovědi, aniž si přesně vzpomněl, kde se ve dnech 23. 9. až 27. 9. 1999 zdržoval /\"myslí si\", že v tuto dobu ve Š. - kam mu byla písemnost doručována - nebyl/). Pro skutkové zjištění týkající se okolností rozhodných pro doručení písemnosti (rozsudku soudu prvního stupně) uložením na poště (srov. §47 odst. 2 o.s.ř.) provedené dokazování (šetření) tudíž oporu poskytuje.
Protože se dovolateli správnost napadeného rozhodnutí užitým dovolacím důvodem ve smyslu §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud jeho dovolání zamítl (§243b odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni (zastoupené advokátkou), která byla v dovolacím řízení úspěšná, náhrada nákladů právní služby (vyjádření k dovolání) přísluší za podmínky, že vynaložené náklady byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva; o takové náklady však v daném případě nejde, jestliže vyjádření k dovolání obsahuje jen výhradu stran projednatelnosti dovolání a námitku, že „žalovaný ... setrvává na svém dřívějším stanovisku a doplňuje své údaje nad rozsah toho, co uváděl v odvolacím řízení, ...\" Této procesní situaci pak odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. října 2001
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu