ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2095.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2095/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) H. S., B) J. S. proti žalované M. D., o určení neplatnosti závěti, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. 4 C 229/94, o dovolání žalobce B) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2000 č.j. 21 Co 44/2000-164 ve znění usnesení ze dne 6. června 2000 č.j. 21 Co 44/2000-170, takto:
I. Dovolání žalobce B) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 6.12.1999 č.j. 4 C 229/94-145 určil, že \"závěť ze dne 18.9.1992 sepsaná údajně za účasti dvou svědků zůstavitelem M. S., který zemřel 11.11.1992, je ve vztahu žalobce B) proti žalované v části, kde pomíjí žalobce J. S. jako zletilého potomka v rozsahu jeho zákonného dědického podílu neplatná\", zamítl žalobu \"co do zbývající části ve vztahu žalobce B) proti žalované na určení neplatnosti závěti\", zamítl žalobu žalobkyně A) \"ve vztahu k žalované\" na určení, že \"závěť ze dne 18.9.1992 sepsaná údajně za účasti dvou svědků zůstavitelem M. S., který zemřel 11.11.1992, je neplatná\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že žalobkyně A) je povinna zaplatit \"ČR na účet Okresního soudu v Jičíně\" částku 2.322,- Kč a že znalci PhDr. J. V. se přiznává znalečné ve výši 1.807,- Kč.
K odvolání žalobce B) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24.5.2000 č.j. 21 Co 44/2000-164 ve znění usnesení ze dne 6.6.2000 č.j. 21 Co 44/2000-170 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o určení neplatnosti závěti zůstavitele M. S. ze dne 18.9.1992 zamítl, a rozhodl, že každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 7.815,50 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 982,35 Kč a že každý ze žalobců je povinen zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu v Jičíně jako náhradu znalečného\" částku 649,85 Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce B) dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu (včetně usnesení ze dne 6.6.2000 č.j. 21 Co 44/2000-170, kterým byla provedena oprava rozsudku odvolacího soudu) byl doručen do vlastních rukou zástupcům účastníků advokátům dne 19.6.2000 a že dovolání žalobce B) sepsané dne 20.7.2000 bylo podáno na poštu dne 20.7.2000.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu (včetně usnesení ze dne 6.6.2000 č.j. 21 Co 44/2000-170, kterým byla provedena oprava rozsudku odvolacího soudu) nabyl právní moci dnem 19.6.2000. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 19.7.2000. Protože dovolání podal žalobce B) u orgánu, který má povinnost je doručit (u pošty), až dne 20.7.2000, je opožděné. Vzhledem k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce B) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce B) s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. července 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu