ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2360.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2360/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu ve S., proti povinnému Z. P., pro 551.106,- Kč, prodejem nemovitostí, za účasti manželky V. P., vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. E 1699/95, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. ledna 1998, č.j. 17 Co 707/97-70, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se Krajskému soudu v Hradci Králové vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. ledna 1998, č.j. 17 Co 707/97-70, zastavil řízení o odvolání, jímž povinný napadl usnesení ze dne 5. září 1997, č.j. E 1690/95-59, kterým Okresní soud ve Svitavách podle ustanovení §336a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\"), určil odhadní cenu nemovitostí (pozemku parc. č. 186/3 v katastrálním území B. u M. T. a rozestavěné stavby na tomto pozemku).
Důvodem pro zastavení odvolacího řízení byla okolnost, že povinný - přes výzvu soudu - nedoplnil odvolání v tom, „co rozhodnutí vytýká a z jakých důvodů\". Protože vady odvolání brání jeho věcnému projednání, postupoval odvolací soud podle §43 odst. 2 ve spojení s §211 o.s.ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl včasným dovoláním povinný (zastoupen ustanoveným advokátem), namítaje, že výzvu k odstranění vad odvolání neobdržel, takže o nezbytnosti jeho doplnění nevěděl a poučení o následcích nečinnosti se mu nedostalo.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je přípustné (§238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) a je i důvodné.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. „zmatečnosti\") a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Výhrada dovolatele, že odvolací soud zastavil odvolací řízení bez toho, aby ho usnesením vyzval k opravě nebo doplnění odvolání a poučil, jak vytčené vady odstranit, je ztotožnitelná s dovolacím důvodem uvedeným v §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. (řízení je postiženo jinou /než v §237 odst. 1 uvedenou/ vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); uvedená argumentace - oproti očekávání dovolatele - totiž zjevně zmatečnostní vadu ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (odnětí možnosti jednat před soudem v důsledku nesprávného postupu soudu v průběhu řízení) nenaplňuje.
Podle ustanovení §209 o.s.ř. dbá předseda senátu soudu prvního stupně o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu. Postup při odstraňování vad odvolání je upraven ustanovením §43 odst. 1 o.s.ř.; předseda senátu odvolatele vyzve (formou usnesení), aby nesprávné nebo neúplné podání (odvolání) bylo opraveno nebo doplněno a současně ho poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
K zastavení odvolacího řízení pro neodstranění vad odvolání může odvolací soud přistoupit jen tehdy, není-li přes výzvu podání opraveno nebo doplněno, nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat a byl-li o těchto následcích odvolatel poučen (srov. §43 odst. 2, §211 o.s.ř.).
Z obsahu spisu vyplývá, že povinný usnesení, jímž soud prvního stupně určil odhadní cenu nemovitostí, jejichž prodej oprávněný k vymožení pohledávky navrhl, napadl odvoláním datovaným dnem 15. října 1997 (č.l. 61). Soud prvního stupně v předkládací zprávě ze dne 5. prosince 1997 (č.l. 66) upozornil na to, že „se nepodařilo odstranit vady odvolání\", ačkoli usnesení, jehož obsahem by byla výzva k odstranění vad odvolání, včetně poučení o tom, jak vytčené nedostatky odstranit, a poučení o následcích nečinnosti odvolatele, nevyhotovil a povinnému nedoručil (usnesení ze dne 4. 11. 1997, č.j. E 1699/95-63, se týká odstranění vad podání manželky povinného ze dne 16. 7. 1997, které jí také bylo doručeno).
Z uvedeného vyplývá, že zastavení odvolacího řízení nepředcházelo usnesení, jímž by soud vyhověl požadavkům uvedeným v §43 odst. 1 a 2 o.s.ř. Takový postup odvolacího soudu zatěžuje řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); Nejvyšší soud proto - bez nařízení jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) - napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.).
V dalším řízení odvolací soud při úvaze o projednatelnosti odvolání povinného neopomene závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1999, pod č. 36.
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2001
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu