ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.529.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 529/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně I. N., proti žalovanému D. d. Ž., o neplatnost výpovědi, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 4 C 1287/95, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 1999 č.j. 15 Co 258/99-94, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů dovolacího řízení částku, která bude uvedena v samostatném usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou jí dal žalovaný dopisem ze dne 19. 5. 1995 podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný neprokázal, že by se ve své funkci ekonoma stala nadbytečnou.
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 5. 3. 1999, č.j. 4 C 1287/95-82, žalobu zamítl a rozhodl, že se žalovanému nepřiznává náhrada nákladů řízení. Dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno zrušení žalobkyní zastávané funkce ekonoma, že uvedenou organizační změnou došlo ke snížení počtu administrativních zaměstnanců a že se žalobkyně v důsledku toho stala pro žalovaného nadbytečnou.
Odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 5. 1999 č.j. 15 Co 258/99-94 podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení žalobkyni uložen na poště dne 31. 3. 1999 a ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. se považuje za doručený třetím dnem ode dne uložení, tj. dne 3. 4. 1999. Protože vzhledem k ustanovení §57 odst. 2, věta druhá o.s.ř. posledním dnem lhůty k podání odvolání bylo pondělí dne 19. 4. 1999, avšak žalobkyně své odvolání podala osobně u soudu až dne 21. 4. 1999, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení §204 odst. 1 věta první o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítala, že ve dnech 29. 3. 1999 až 10. 4. 1999 trávila se svou dcerou dovolenou a zdržovala se v té době nepřetržitě v rekreačním objektu ve V. Vyrozumění o uložení zásilky převzala až dne 10. 4. 1999, zásilku si vyzvedla na poště 12. 4. 1999, a jestliže dne 21. 4. 1999 podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, stalo se tak včas. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod č. 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a po doplnění dokazování k prokázání důvodu dovolání (§243a odst. 2 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení §218 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.
Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do 15-ti dnů od jeho doručení (srov. §204 odst. 1 větu první o.s.ř.).
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. §158 odst. 2 větu první o.s.ř.).
Podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátu písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že podle záznamů uvedených na doručence byla zásilka obsahující rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 3. 1999 č.j. 4 C 1287/95-82 doručována žalobkyni dne 30. 3. 1999 na adresu jejího bydliště. Adresátka však nebyla v místě doručování zastižena, a proto ji doručovatelka uvědomila, že jí zásilku přijde znovu doručit dne 31. 3. 1999. Protože ani dne 31. 3. 1999 nebyla žalobkyně v místě doručování zastižena, uložila v tento den doručovatelka zásilku na poště a adresátku o tom vyrozuměla.
Doručenka o doručení písemnosti soudu má povahu veřejné listiny. Platí proto (srov. §134 o.s.ř.), že doručenka potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li prokázán opak. Účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), je povinen o tom nabídnout soudu důkazy a tímto způsobem svá tvrzení prokázat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 18, roč. 1998, pod č. 127).
Žalobkyně namítá, že usnesení soudu prvního stupně jí nebylo ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 věty třetí o.s.ř. doručeno, neboť v době doručování (tj. dne 30. 3. 1999) se nezdržovala v místě doručování (tj. v místě svého bydliště), protože se - jak v dovolání výslovně uvedla a ve své výpovědi před soudem prvního stupně i před dovolacím soudem opakovala - v době od 29. 3. 1999 do 10. 4. 1999 zdržovala "nepřetržitě v rekreačním objektu" ve V. Vzhledem k tomu, že tím zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence o doručení rozsudku soudu prvního stupně, je v řízení povinna - jak vyplývá z výše uvedeného - pomocí důkazů svá tvrzení v tomto směru prokázat.
Žalobkyně své tvrzení, že se v době doručování zásilky v místě bydliště nezdržovala, neboť v období od 29. 3. do 10. 4. 1999 byla "nepřetržitě" ve V., kde trávila svou dovolenou, neprokázala. Při dovolacím jednání, které bylo k prokázání důvodů dovolání nařízeno (§243a odst. 2, 3 o.s.ř.), bylo listovní doručovací kartou Pošty - P, opatřenou denním razítkem ze dne 2. 4. 1999, prokázáno, že žalobkyně tohoto dne převzala v místě svého bydliště doporučenou zásilku podacího čísla 115 podací pošty Š. Protože sama žalobkyně potvrdila pravost svého podpisu, kterým bylo přijetí uvedené zásilky na této kartě stvrzeno, nelze považovat za důvodnou ani později uplatněnou námitku, že převzetí dopisu mohla stvrzovat matka žalobkyně, která má "podobný rukopis". Tvrzení žalobkyně, že tuto zásilku převzala až po svém návratu z dovolené dne 12. 4. 1999, bylo vyvráceno výpovědí svědkyně - poštovní doručovatelky - J. Š., která vyloučila, že by listovní doručovací karta s denním razítkem pošty ze dne 2. 4. 1999 mohla sloužit k potvrzení převzetí doručované zásilky jindy, než uvedeného dne, neboť v případech, jestliže není adresát zastižen, není už pozdější převzetí zásilky potvrzováno v původní doručovací kartě. Jak svědkyně vypověděla, zásilka, kterou se nepodařilo doručit adresátovi v místě jeho bydliště, je přepsána do "dodávací knihy vydaných rekomand" (správně "dodávací knihy doporučených zásilek") vedené u přepážky pošty a adresát potvrzuje převzetí na poště uložené zásilky do této knihy. Protože těmito důkazy byla nepochybně prokázána nepravdivost tvrzení žalobkyně, že se dne 2. 4. 1999 nezdržovala ve svém bydlišti, nelze považovat za věrohodné ani její další tvrzení, které opakovala i ve své výpovědi, že se v uváděné době zdržovala "nepřetržitě" mimo místo svého bydliště. Její výpověď jako účastnice řízení (§131 o.s.ř.) proto nelze hodnotit tak, že by byla způsobilá bez pochybností prokázat, že se v místě doručování nezdržovala také v den 30. 3. 1999. Spolehlivým důkazem umožňujícím bezpečný závěr o místě pobytu žalobkyně v době doručování rozhodnutí soudu prvního stupně nemohla být ani výpověď svědka L. P., neboť ten přijížděl opatřit své drobné hospodářské zvířectvo na chalupu do V. pouze ve večerních hodinách. Provedení dalších důkazů, které by byly způsobilé vyvrátit zjištění stojící proti jejímu tvrzení, dovolatelka nenavrhla a z těchto důvodů dovolací soud dospěl k závěru, že dovolatelka v řízení neprokázala nepravdivost na doručence uvedených údajů o doručení rozsudku soudu prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatelka netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva spočívají v odměně za 4 úkony právní služby ve výši 1.000,- Kč, v paušálních částkách náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč na jeden úkon právní služby (tj. 300,- Kč) a náhrady za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při dovolacím jednání ve dvou případech za 6 půlhodin po 50,- Kč, tj. 600,- Kč, celkem 4.900,- Kč [srov. §7, §9 odst. 3 písm. a), §11 odst. 1 písm. g), k), §13 odst. 3 a §14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.]. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1, věty první o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2001
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková