ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.533.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 533/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu P., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti zástavní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 15 C 248/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2000 č.j. 10 Co 851/99-62, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 14. dubna 1999 č.j. 15 C 248/98-33 se zrušují a věc se postupuje k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou proti P. m. b., a.s. se sídlem v P., M. č. 11, domáhal, aby bylo určeno, že zástavní smlouva \"k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 3108 u Katastrálního úřadu V., pracoviště V. M., pro katastrální území R. p. R., a to k objektu penzionu B. č.p. 1652 na parcele č. 2567 a objektu jídelny C3 s příslušenstvím na parcele č. 1312, uzavřená dne 27.5.1996 mezi P. m. b., a.s. a S., a.s.\", je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v zástavní smlouvě jsou zajištěné pohledávky \"neurčitě popsány\", takže je nelze \"dostatečně identifikovat\", a že proto je zástavní smlouva ve smyslu ustanovení §37 odst.1 obč. zák. neplatná.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 14.4.1999 č.j. 15 C 248/98-33 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný (jeho právní předchůdce P. m. b., a.s.) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.830,- Kč k rukám advokáta. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní smlouva ze dne 27.5.1996 je ve smyslu ustanovení §37 odst.1 obč. zák. neplatná, neboť \"pohledávka, která je zástavami zajištěna, není jednoznačně konkretizována\". Námitku žalovaného (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.), že pro rozhodnutí této věci nejsou příslušné okresní soudy, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že věcná příslušnost krajských soudů není dána podle ustanovení §9 odst.3 písm.a) bodu aa) o.s.ř., neboť \"zástavní smlouva nevznikla mezi účastníky při jejich podnikatelské činnosti\", ani podle ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř., neboť zajištěná pohledávka vznikla na \"základě eskontu dvou směnek\", a ani podle ustanovení §9 odst.3 písm.c) bodu cc) o.s.ř., neboť se jedná o spor, který \"vznikl z právního vztahu vzniklého při zajištění závazku\"; k projednání a rozhodnutí této věci jsou proto příslušné okresní soudy.
K odvolání žalovaného (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.6.2000 č.j. 10 Co 851/99-62 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a že žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému (jeho právnímu předchůdci P. m. b., a.s.) na náhradě nákladů řízení 3.550,- Kč; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému (jeho právnímu předchůdci P. m. b., a.s.) na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.150,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o věcné příslušnosti soudů. Ve věci samé dovodil, že zástavní smlouva ze dne 27.5.1996 \"netrpí nedostatkem určitosti\". O pohledávce, která byla zástavní smlouvou zajištěna, muselo být smluvním stranám zřejmé, že pohledávka za dlužníkem D., a.s. vyplývá ze dvou směnek, které nebyly v době uzavření zástavní smlouvy splatné, a výše pohledávek \"byla určena jednak vyjádřením dluhu v číselné formě a jednak slovně\"; z výsledků dokazování pak nevyplynulo, že za dlužníkem D., a.s. \"existují pohledávky z titulu směnek ve stejných výších\", a obě směnky obsahují náležitosti vyplývající z ustanovení §75 zákona č. 191/1950 Sb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že zástavní smlouvu podepsaly za právního předchůdce žalovaného P. m. b., a.s. osoby, které nebyly oprávněny tak učinit, a že proto napadený rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatel dále namítá, že ze směnek, kterými byl proveden důkaz, vyplývá, že jde o směnky vlastní, jejichž výstavcem byl D., a.s. a oprávněnou osobou P. m. b., a.s. Je proto zřejmé, že tyto směnky nebyly eskontovány a že \"z předmětných směnek nemohly vyplývat pohledávky, které měla zástavní smlouva zajišťovat\". Pohledávka, kterou měla zástavní smlouva zajišťovat, tedy není dostatečně určitě vymezena.
Žalovaný (jeho právní předchůdce P. m. b., a.s.) uvedl, že v zástavní smlouvě sice \"byla nesprávně použita formulace eskont dvou směnek namísto označení emise dvou směnek\", avšak tento nedostatek není důvodem pro neplatnost smlouvy, neboť oběma stranám smlouvy byla \"nepochybně známa obsahová stránka jejich ujednání\". Protože zástavní smlouvu podepsaly za P. m. b., a.s. osoby k tomu oprávněné, není dovolání opodstatněné.
V průběhu odvolacího řízení P. m. b., a.s. se sídlem v P., M. č. 11 postoupila smlouvou ze dne 1.12.2000 a přílohou k této smlouvě č. 67 ze dne 1.12.2000 svou pohledávku \"z odkupu směnek\" a \"z debetního zůstatku na běžném účtu\" za dlužníkem D., a.s. Městu P. Protože s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (srov. §524 odst.2 obč. zák.), a tedy i zástavní právo zajišťující postoupenou pohledávku, jednal Nejvyšší soud ČR nadále v řízení jako se žalovaným s právním a procesním nástupcem P. m. b., a.s. v této věci Městem P.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že věc projednal a rozhodl o ní v prvním stupni okresní soud, ačkoliv nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.) vznesl při jednání u soudu prvního stupně dne 14.4.1999 námitku nedostatku věcné příslušnosti okresních soudů. Soud prvního stupně o této námitce samostatně nerozhodl a vypořádal se s ní až v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé (v odůvodnění svého rozsudku ze dne 14.4.1999 č.j. 15 C 248/98-33). Uvedený postup soudu prvního stupně nebyl v souladu se zákonem.
Věcnou příslušnost soud zkoumá kdykoli za řízení (§104a odst.1 věta první o.s.ř.). Uplatní-li za řízení před soudem prvního stupně některý z účastníků řízení námitku nedostatku věcné příslušnosti soudu, u něhož bylo řízení zahájeno (tj. navrhne-li, aby otázka věcné příslušnosti byla vyřešena usnesením soudu), je soud prvního stupně povinen o této námitce rozhodnout samostatným usnesením, a to i v případě, že námitku nepovažuje za důvodnou, a proti jeho usnesení je přípustné odvolání; v řízení může pokračovat až po právní moci usnesení, kterým nebylo této námitce vyhověno. Pravomocným usnesením o věcné příslušnosti je otázka věcné příslušnosti pro soud v konkrétní věci a pro účastníky řízení závazným způsobem vyřešena a v dalším řízení nemůže být znovu přezkoumávána. V posuzované věci soud prvního stupně uvedeným způsobem nepostupoval, o námitce žalovaného samostatným usnesením nerozhodl a otázka věcné příslušnosti tak nebyla pro další řízení ve věci závazně vyřešena; odvolací soud při projednávání a rozhodování věci v odvolacím řízení rovněž nezjednal nápravu.
S názory soudů, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, nelze souhlasit.
Otázku věcné příslušnosti soudů v této věci je třeba i v současné době posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 2. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §9 odst.3 písm.c) bodu cc) o.s.ř. krajské soudy rozhodují jako soudy ve věcech obchodních bez zřetele na to, že nejde o obchody ve smyslu ustanovení §9 odst.3 písm.a) či b) o.s.ř., spory z právních vztahů týkajících se směnek, jiných cenných papírů nebo šeků, včetně sporů z vydaných směnečných (šekových) platebních rozkazů.
V posuzovaném případě soudy vycházely ze zjištění, že zástavní smlouvou ze dne 27.5.1996 byly ve prospěch žalovaného (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.) zastaveny nemovitosti žalobce \"zapsané na listu vlastnictví č. 3108 u Katastrálního úřadu V., pracoviště V. M., pro katastrální území R. p. R., a to objekt penzionu B. č.p. 1652 na parcele č. 2567 a objekt jídelny C3 s příslušenstvím na parcele č. 1312\", k zajištění pohledávky žalovaného (jeho právního předchůdce P. m. b., a.s.) za obchodní společností D., a.s., která mu vznikla \"na základě eskontu dvou směnek\". Žalobce považuje tuto zástavní smlouvu za neplatný právní úkon.
Zástavní smlouvy a na jejich základě vzniklá zástavní práva jsou jedním z právních prostředků zajištění závazků (srov. například §552 obč. zák. a §151a odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000). Vzhledem k tomu, že zástavní smlouva ze dne 27.5.1996 směřovala a podle ní vzniklé zástavní právo sloužilo k zajištění pohledávky, kterou získal (podle zjištění soudů měl získat) žalovaný (jeho právní předchůdce P. m. b., a.s.) na základě \"eskontu\" směnek (tj. na základě koupě směnek před dobou jejich splatnosti se srážkou úroků), jde při řešení otázky platnosti této zástavní smlouvy, jakož i otázky existence zástavního práva, které podle této zástavní smlouvy vzniklo, o spor týkající se zajištění pohledávky ze směnky, tedy o spor z právních vztahů týkajících se směnky ve smyslu ustanovení §9 odst.3 písm.c) bodu cc) o.s.ř. I když žalobce nebyl dlužníkem směnečné pohledávky, měla být věc projednána a rozhodnuta v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech obchodních, kterým byl v době zahájení řízení v této věci Krajský obchodní soud v Ostravě. Obdobně to platí i v případě, měl-li žalovaný (jeho právní předchůdce P. m. b., a.s.), jak uvádí ve vyjádření k dovolání, pohledávku za obchodní společností D., a.s. na základě \"emise dvou směnek\".
Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením §104a odst.1 o.s.ř. nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporu nedostatek své věcné příslušnosti a spor nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak způsobem vyplývajícím z ustanovení §221 odst.1 písm.b) a §221 odst.2 o.s.ř. nezjednal nápravu. Tím, že věc byla projednána a rozhodnuta v prvním stupni věcně nepříslušným soudem, zatížily soudy řízení vadou, které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k této vadě přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání (§242 odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě, který dnem 1.1.2001 převzal věci projednávané Krajským obchodním soudem v Ostravě k dalšímu řízení (srov. čl. II bod 1 větu třetí zákona č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a který je jako soud prvního stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tento spor v řízení v prvním stupni projednat a rozhodnout (§243b odst.2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2001
JUDr. Ljubomír Drápal, v., r.
předseda senátu