ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.675.2000.1
sp. zn. 21 CDO 675/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce F. a.s. proti žalovaným 1) E. spol. s r.o. a 2) S. č. a m. v. d., zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti zástavní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 177/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 1999 č.j. 13 Co 235/98-108, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. února 1997 č.j. 7 C 177/94-74 se zrušují a věc se postupuje k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že smlouva, uzavřená mezi žalovanými "v části B - zástavní smlouva podle §552, §151a obč. zák. a §299 obch. zák." ze dne 31.10.1992, je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) neměl ke zřízení zástavního práva uvedenou zástavní smlouvou souhlas tehdejšího spoluvlastníka nemovitosti F. a.s.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 19.2.1997 č.j. 7 C 177/94-74 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 500,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní smlouva ze dne 31.10.1992 je neplatná, neboť byla v rozporu s ustanovením §139 obč. zák. uzavřena bez souhlasu většinového spoluvlastníka zastavené nemovitosti F. a.s.
K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.9.1999 č.j. 13 Co 235/98-108 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 6.005,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud dovodil, že zřízení zástavního práva nebo jiné zatížení spoluvlastnického podílu není hospodařením se společnou věcí ve smyslu ustanovení §139 obč. zák. a že proto nedostatek souhlasu ze strany spoluvlastníka nemovitosti nečiní zástavní smlouvu neplatným právním úkonem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.1.1999 sp.zn. 2 Cdon 339/97 sice není "zatížení nemovitosti v podobě zřízení zástavního práva jedním ze spoluvlastníků k jeho ideální části podstatným nakládáním s celým předmětem spoluvlastněné nemovitosti", avšak odvolací soud "řádně nevyhodnotil všechny aspekty případu". Podle názoru žalobce mělo být přihlédnuto k tomu, že zástavní právo k nemovitosti nebo ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti podstatně snižuje tržní hodnotu nemovitosti, a žalovaný 1) tedy nemohl "mínit vážně" buď vložení svého spoluvlastnického podílu do základního jmění žalobce nebo jeho zastavení ve prospěch žalovaného 2); z okolností, za nichž byly právní úkony učiněny, vyplývá, že nebylo "míněno vážně" zastavení "části nemovitosti", a proto je předmětná zástavní smlouva neplatným právním úkonem. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 2 navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl, neboť rozsudek odvolacího soudu je správný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že projednávaná věc nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.
Podle ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu nn) a pp) o.s.ř., kterými se řídí věcná příslušnost v této věci i v době po 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 2 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních, bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory ze smlouvy o úvěru a spory z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn).
Podle ustanovení §104a odst.1 o.s.ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.
V posuzovaném případě bylo soudy zjištěno, že zástavní smlouvou ze dne 31.10.1992 byl ve prospěch žalovaného 2) zastaven spoluvlastnický podíl žalovaného 1) ve výši jedné ideální čtvrtiny nemovitosti - objektu čp. 360 postaveného na pozemku st.p.č. 879, zapsaného u Katastrálního úřadu ve Z. na listu vlastnictví č. 943 pro obec Z. a katastrální území P., k zajištění pohledávky ze smluv o úvěru, které se žalovaný 1) současně zavázal vedle původního dlužníka uhradit ve výši 44.666.132,- Kč. Žalobce považuje tuto zástavní smlouvu za neplatný právní úkon.
Zástavní smlouvy a na jejich základě vzniklá zástavní práva jsou jedním z právních prostředků zajištění závazků (srov. například §552 a §151a odst.1 obč. zák.). V případě, že zástavní právo slouží k zajištění závazků, uvedených v ustanovení §9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř., tedy mimo jiné závazků ze smlouvy o úvěru, projednávají a rozhodují spory z právních vztahů vzniklých ze zástavních smluv a ze zástavních práv, zřízených na jejich základě, v prvním stupni - jak vyplývá z ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. - krajské soudy s působností ve věcech obchodních, a to bez zřetele k tomu, zda účastníci závazkového vztahu jsou či nejsou podnikatelé. Na určení věcné příslušnosti soudů nemá vliv ani to, zda účastníky řízení jsou účastníci rozhodného závazkového vztahu; z hlediska ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu pp) o.s.ř. totiž není významné, kdo je účastníkem řízení, ale pouze okolnost, zda jde či nejde o spor z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených v ustanovení §9 odst.3 písm.b) pod body aa) až nn) o.s.ř.
Protože v posuzovaném případě se žalobce domáhá určení, že je neplatná zástavní smlouva ze dne 31.10.1992, kterou bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky žalovaného 2) ze smluv o úvěru, šlo v řízení před soudy o spor z právního vztahu, který vznikl při zajištění závazku uvedeného v ustanovení §9 odst.3 písm.b) bodu nn) o.s.ř. I když žalobce nebyl účastníkem smlouvy o úvěru a ani účastníkem zástavní smlouvy ze dne 31.10.1992, měla být věc projednána a rozhodnuta v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech obchodních, kterým byl v době zahájení řízení v této věci Krajský obchodní soud v Brně. Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením §104a odst.1 o.s.ř. nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporu nedostatek své věcné příslušnosti a spor nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak způsobem vyplývajícím z ustanovení §221 odst.1 písm.b) a §221 odst.2 o.s.ř. nezjednal nápravu.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně, který dnem 1.1.2001 převzal věci projednávané Krajským obchodním soudem v Brně k dalšímu řízení (srov. čl. II bod 1 větu druhou zákona č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a který je jako soud prvního stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tento spor v řízení v prvním stupni projednat a rozhodnout (§243b odst.2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. ledna 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová