ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.733.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 733/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního úřadu v H. K. proti povinnému B. F., pro 22.167,30 Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy povinného, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 33/99, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 1999 č.j. 25 Co 446/99 – 35, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V návaznosti na své rozhodnutí o určení vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti podle ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě\"), vydal Okresní úřad v H. K. podle ustanovení §9 odst. 7 ve spojení s ustanovením §6 odst. 4 tohoto zákona dne 21.2.1996 rozhodnutí č.j. RP1 8077/3/2389R/96/St, v němž „rozhodl\", že B. F. (povinný) a M. S., „jsou povinni uhradit dvě třetiny pohledávky peněžního ústavu v celkové výši 66.501,81 Kč, která vázla na převáděných nemovitostech, a to do šesti měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Ministerstva zemědělství ČR, územního odboru v Hradci Králové\".
Protože B. F. (povinný) ani po urgenci Okresního úřadu H. K. ze dne 2.10.1997 na něho připadající jednu třetinu z částky 66.501,81 Kč, tj. částku 22.167,30 Kč, státu nezaplatil, uložil mu k návrhu České republiky - Okresního úřadu H. K. (oprávněné) Okresní soud v Hradci Králové platebním rozkazem ze dne 5.3.1998 č.j. Ro 1916/97 - 8 povinnost zaplatit tuto částku s 21 % úroky od 29.6.1996 do zaplacení na účet Ministerstva zemědělství ČR. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 7.5.1998.
Na návrh oprávněné nařídil Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14.5.1999, č.j. E 33/99–20, podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5.3.1998 č.j. Ro 1916/97-8 k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 22.167,30 Kč s 21% úroky od 29.6.1996 do zaplacení výkon rozhodnutí srážkami z nároku na důchod, který přísluší povinnému proti České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25. Zároveň povinnému uložil zaplatit soudní poplatek za návrh na výkon rozhodnutí ve výši 332,- Kč.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30.11.1999 č.j. 25 Co 446/99 – 35 změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl a rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení před okresním soudem ani před krajským soudem\". Uzavřel, že rozhodnout o náhradě částky, „kterou stát vypořádal na restituovaném majetku v souvislosti s pohledávkami peněžního ústavu\", přísluší do pravomoci pozemkového úřadu, který v posuzovaném případě také ve skutečnosti rozhodl. Protože okresní soud vynesl vykonávaný platební rozkaz, aniž by k tomu byl nadán pravomocí, není jeho rozhodnutí „způsobilé k exekuci\".
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci a uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Je přesvědčena, že ustanovení §9 odst. 7 zákona o půdě ukládá pozemkovému úřadu pouze uvést v rozhodnutí podle §9 odst. 2 a 4 zákona o půdě výši pohledávek uvedených v §6 odst. 3 a 4 tohoto zákona, a stanovit lhůtu k jejich zaplacení; neumožňuje mu však uložit oprávněným osobám povinnost jím vyčíslené částky státu zaplatit. Na rozhodnutí pozemkového referátu Okresního úřadu H. K. ze dne 28.6.1996 - pokud jím byla stanovena povinnost zde vyčíslenou částku zaplatit - je nutno pohlížet jako na rozhodnutí nicotné, resp. je namístě takové rozhodnutí hodnotit pouze jako oznámení povinnému o výši pohledávky a o lhůtě pro její zaplacení. Protože podkladem pro výkon rozhodnutí je v dané věci správně rozhodnutí soudu – platební rozkaz, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit státu na pohledávce podle ustanovení §6 odst. 4 zákona o půdě částku vyčíslenou správním orgánem, navrhuje dovolatelka usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1. o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Oprávněná se domáhá nařízení výkonu platebního rozkazu, jímž soud uložil povinnému, aby do patnácti dnů zaplatil oprávněné, na účet Ministerstva zemědělství ČR částku 22.167,30 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje úhradu pohledávek peněžních ústavů, které vázly na restituovaných nemovitostech ke dni jejich převzetí státem a které stát podle zvláštních předpisů vypořádal (§6 odst. 4 zákona o půdě); výše pohledávky a lhůta k jejímu plnění byla stanovena rozhodnutím Okresního úřadu H. K. č.j. RP1 8077/3/2389R/96/St. ze dne 28.6.1996 v návaznosti na rozhodnutí tohoto úřadu č.j. PÚ 1736/2018/5059/5762/92/Ne ze dne 29.10.1992 a č.j. 12883/2543/Ne ze dne 22.7.1993.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný.
Podle ustanovení §7 odst. 1 o.s.ř. projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle ustanovení §12 písm. a/ zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákona č. 38/1993 Sb., vykonává okresní pozemkový úřad činnost podle zákona o půdě, popřípadě podle zvláštních právních předpisů. Ve správním řízení rozhoduje tedy správní orgán v případech, kdy mu tuto kompetenci svěřuje zákon o půdě či jiný zákon.
Podle ustanovení §9 zákona o půdě po uplatnění nároku na vydání nemovitosti u okresního pozemkového úřadu přichází v úvahu vydání některého z následujících rozhodnutí: je-li uzavřena dohoda o vydání nemovitosti, správní orgán tuto dohodu po zahájení správního řízení (§9 odst. 9) správním rozhodnutím schválí či neschválí (§9 odst. 2). Nedojde-li k uzavření dohody o vydání nemovitosti, oznámením této skutečnosti účastníkem nebo uplynutím lhůty podle §9 odst. 1 zákona o půdě, je zahájeno správní řízení, ve kterém správní orgán rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti, tj. rozhodne, zda fyzická osoba, která se domáhá vydání nemovitosti, je nebo není vlastníkem nemovitosti (§9 odst. 4). Je-li toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad rovněž zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření (§9 odst. 5).
V zahájeném správním řízení jak podle ustanovení §9 odst. 2 zákona o půdě, tak i podle jeho ustanovení §9 odst. 4 okresní pozemkový úřad především zkoumá, zda dotyčná fyzická osoba je oprávněnou osobou (§4 ve spojení s §6 odst. 1 téhož zákona), zda požadavek na vydání nemovitosti směřuje vůči subjektu, který je povinnou osobou, zda tu nejsou skutečnosti, které vydání nemovitosti vylučují (§11) a zda nárok na vydání nemovitosti nezanikl v důsledku marného uplynutí zákonné prekluzívní lhůty k jeho uplatnění (§13 zákona o půdě). Jestliže z některého z uvedených důvodů není nárok fyzické osoby na vydání nemovitosti dán, okresní pozemkový úřad buď dohodu neschválí (byla-li uzavřena), nebo rozhodne, že fyzická osoba vlastníkem nemovitosti není. Podle ustanovení §9 odst. 7 zákona o půdě musí být v rozhodnutí podle odstavů 2 a 4 citovaného ustanovení (viz výše) uvedena výše pohledávek podle §6 odst. 3 a 4 (jde o pohledávky peněžních ústavů zajištěné na nemovitosti a vypořádané podle zvláštních předpisů, které stát takto vypořádal) a lhůta k jejich zaplacení. Toto rozhodnutí může pozemkový úřad vydat i dodatečně, nejdéle však do tří let od právní moci rozhodnutí dle odstavců 2 a 6.
Ani z ustanovení §6 odst. 4, ani z ustanovení §9 odst. 7 zákona o půdě nelze pravomoc pozemkových úřadů rozhodnout o povinnosti oprávněné osoby uhradit vypořádané pohledávky peněžních ústavů dovodit. Povinnost oprávněné osoby uhradit státu pohledávky vyjmenované v §6 odst. 3 a 4 zákona o půdě je založena již tímto samým (hmotně právním) ustanovením a není třeba, aby o ní správní orgán rozhodoval a zakládal ji konkrétním správním aktem. Ustanovení §9 odst. 7 zákona o půdě pak umožňuje správnímu orgánu pouze - pro případ, že ve správním řízení zjistí že takové pohledávky na vydávaných nemovitostech váznou - vyčíslit pohledávku a určit lhůtu k jejímu plnění, nestanoví však, že by správní orgán rozhodoval rovněž o povinnosti oprávněné osoby zaplatit státu jím vyčíslenou pohledávku pro případ, že oprávněná osoba nesouhlasí s jejím zaplacením, případně není srozuměna pouze s její výší či lhůtou pro její zaplacení. Pravomoc správních úřadů k vydání rozhodnutí nastupuje pouze tam, kde to zákon výslovně stanoví (čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky). Vztahy mezi podle zákona o půdě oprávněnou osobou a státem, event. jinou právnickou osobou, jsou vztahy soukromoprávními; zákon o půdě zakládá práva a povinnosti oprávněných a povinných osob, příp. třetích osob, přičemž plnění jím stanovených povinností ponechává na vůli stran a rozhodnutí v případě jejich nesplnění ve smyslu obecné úpravy soukromoprávních vztahů přísluší obecným soudům.
V posuzované věci vydal pozemkový referát Okresního úřadu v H. K. dne 21.2.1996 rozhodnutí č.j. RP1 8077/3/2389R, kterému s přihlédnutím k obsahu, přes nepřesnou jeho formulaci, nelze přičítat nic jiného, než že se jím stanoví výše pohledávky státu a lhůta k jejímu plnění.
Protože povinný ani po upomínce ze dne 2.10.1997 povinnost uhradit státu pohledávku peněžního ústavu, zajištěnou na nemovitosti a vypořádanou podle zvláštního předpisu stanovenou mu §6 odst. 4 zákona o půdě a vyčíslenou rozhodnutím správního orgánu nesplnil (z jeho vyjádření plyne, že nesouhlasí s plněním povinnosti jako takové, neboť ji považuje za nemravnou), obrátila se oprávněná správně na soud, jemuž jedinému přísluší o splnění povinnosti stanovené ustanovením §6 odst. 4 zákona o půdě rozhodnout (srov. §7 odst. 1 o.s.ř.). Pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu je pak řádným titulem pro výkon rozhodnutí.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že předmětný platební rozkaz je v exekučním řízení nevykonatelný pro nedostatek pravomoci soudu rozhodovat o splnění povinnosti stanovené v §6 odst. 4 zákona o půdě, není správný. Protože odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a jeho rozhodnutí je tak podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. vadné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení (§243b odst. 1, část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude opětovně rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. května 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předseda senátu