ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.801.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 801/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po B. K., vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. D 334/91, o dovolání M. L., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2000 č.j. 21 Co 63/2000-125, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
U bývalého Státního notářství v Mělníku bylo zahájeno řízení o dědictví po B. K. Dnem 1.1.1993 toto řízení převzal Okresní soud v Mělníku (čl. II bod 1 zákona č. 263/1992 Sb.), který provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil notářku JUDr. J. Š.
Okresní soud v Mělníku rozhodnutím (správně usnesením) ze dne 23.10.1996 č.j. D 334/91-76 určil, že obecná cena majetku zůstavitele činí 181.375,40 Kč, že výše jeho dluhů činí 1.773,- Kč a že čistá hodnota dědictví činí 179.602,40 Kč, a rozhodl o \"rozdělení majetku zůstavitele\" tak, že nemovitý majetek (\"1/2 domu čp. 556 s jednou polovinou stavební parcely 588 o celkové výměře 621 m2 a 1/2 zahrady 844/31 o celkové výměře 637 m2 v kat. území K., zaps. na LV č. 1229 pro obec K.\"), hotovost 1.940,- Kč a pohledávku proti zaměstnavateli zůstavitele D. C. a.s. B. z titulu nevyplacené mzdy ve výši 1.911,40 Kč nabývají sourozenci zůstavitele Z. K., Č. K., J. K. a M. L., každý jednou čtvrtinou, a že \"movitý majetek zůstavitele\" nabývá bratr zůstavitele J. K. \"s povinností uhradit dluhy dědictví\" a s \"povinností vyplatit ostatním spoludědicům na doplnění jejich dědických podílů\" částku 5.956,75 Kč.
K odvolání dědiců Č. K. a J. K. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30.5.1997 č.j. 21 Co 166/97-87 rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí ve věci vyžaduje provedení dalších důkazů, které \"jde nad rámec možností krajského soudu\".
Okresní soud v Mělníku poté rozhodnutím (správně usnesením) ze dne 3.11.1999 č.j. D 334/91-98 určil, že obecná cena majetku zůstavitele činí 181.375,40 Kč, že výše jeho dluhů činí 1.773,- Kč a že čistá hodnota dědictví činí 179.602,40 Kč, a rozhodl o \"rozdělení majetku zůstavitele\" tak, že nemovitý majetek (\"1/2 domu čp. 556 s jednou polovinou stavební parcely 588 o celkové výměře 621 m2 a 1/2 zahrady 844/31 o celkové výměře 637 m2 v kat. území K., zaps. na LV č. 1229 pro obec K.\") a movité věci zůstavitele nabývá bratr zůstavitele J. K. \"s povinností uhradit dluhy dědictví\" a s \"povinností vyplatit ostatním spoludědicům – Z. K., Č. K. a M. L. na doplnění jejich dědických podílů\" částku 43.937,75 Kč, a že hotovost 1.940,- Kč a pohledávku proti zaměstnavateli zůstavitele D. C. a.s. B. z titulu nevyplacené mzdy ve výši 1.911,40 Kč nabývají sourozenci zůstavitele Z. K., Č. K., J. K. a M. L., každý jednou čtvrtinou.
K odvolání Z. K. a M. L. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22.11.2000 č.j. 21 Co 63/2000-125 rozhodnutí (správně usnesení) soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutím soudu prvního stupně bylo dědictví vypořádáno v souladu s ustanovením §484 občanského zákoníku ve zněním účinném v době smrti zůstavitele.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala M. L. dovolání. Namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou správná, a navrhuje, aby dovolací soud uvedená rozhodnutí \"ve výrocích, kde je vypořádáván spoluvlastnický podíl k nemovitosti\", zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v době do 31.12.2000, je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno do vlastních rukou účastníkům (zástupcům účastníků) dědického řízení po B. K., zemřelém dne 14.2.1991, ve dnech 18.1.2001 a 23.1.2001 a že dovolání M. L., sepsané dne 13.3.2001, bylo dne 13.3.2001 podáno na poště (u držitele poštovní licence) k odeslání soudu prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 23.1.2001. Lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 23.2.2001. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 13.3.2001, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání M. L. podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2001
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu