ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.871.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 871/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po K. P., vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 D 585/99, o dovolání A. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2001 č.j. 14 Co 21/2001-97, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 1.9.1999 č.j. 1 D 585/99-2 zahájil řízení o dědictví po K. P., zemřelém dne 23.8.1999. Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení §38 o.s.ř. notářku JUDr. D. M.
Po provedeném řízení Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 9.5.2000 č.j. 1 D 585/99-78 určil obecnou cenu majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění s manželkou A. P., ve výši 60.323,80 Kč a provedl vypořádání tohoto majetku, určil obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 708.604,80 Kč, výši dluhů částkou 48.830,90 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 659.773,90 Kč, schválil dohodu o vypořádání dědictví, podle které veškerý majetek zůstavitele nabyl jeho syn V. P. s tím, že uhradí manželce zůstavitele A. P. z důvodu vypořádání společného jmění manželů 30.161,90 Kč a na nákladech zůstavitelova pohřbu 18.669,- Kč, že \"zřizuje poz. manželce A. P. právo doživotního a bezplatného bydlení a užívání domu čp. 49 v obci Š., přičemž toto oprávnění spočívá v obývání domu bez omezení, v dosud užívaném rozsahu, včetně spoluužívání pč. st. 415 zastavěná plocha v k.ú. Š., jedná se o věcné břemeno bydlení a užívání, zřízené dle §151o a násl. občanského zákoníku, přičemž roční hodnota tohoto práva se stanoví částkou ve výši Kč 1.200,-, takže kapitalizovaná hodnota představuje částku ve výši Kč 12.000,-\", a že vyplatí K. P., L. S. a E. M. na jejich dědické podíly každému částku 64.777,- Kč, a rozhodl o odměně notářky JUDr. D. M. a o náhradě jejích hotových výdajů. Podle potvrzení ve spise nabylo toto usnesení právní moci dnem 30.5.2000.
Manželka zůstavitele A. P. poté navrhla, aby uvedené usnesení bylo podle ustanovení §164 o.s.ř. \"s přihlédnutím k ustanovení §167 odst.2 o.s.ř.\" opraveno ve výroku, který se týká věcného břemene tak, že správně zní: \"Pozůstalé manželce paní A. P. bylo zřízeno závětí právo doživotního a bezplatného bydlení a užívání domu čp. 49 na pozemku parcelní číslo st. 415 (zastavěná plocha) v k.ú. a obci Š., přičemž toto právo spočívá v obývání domu bez omezení v dosud užívaném rozsahu, včetně spoluužívání pozemků parcelní čísla st. 415 (zastavěná plocha), p.č. 425 (zastavěná plocha), p.č. 452/2 (zahrada), p.č. 456/1 (ostatní plocha, ostatní komunikace), vše v k.ú. a obci Š. Jedná se o věcné břemeno bydlení a užívání zřízené závětí ve spojení s výsledky řízení o dědictví dle ustanovení §151o odst.1 občanského zákoníku, přičemž roční hodnota tohoto práva se stanoví částkou ve výši 1.200 Kč, takže kapitalizovaná hodnota představuje částku ve výši 12.000,- Kč.\". Návrh zdůvodnila zejména tím, že usnesení o dědictví trpí zřejmými nesprávnostmi, neboť věcné břemeno v její prospěch nezřídil V. P., ale bylo zřízeno již závětí zůstavitele; věcné břemeno vzniklo na základě závěti ve spojení s výsledky dědického řízení a nikoliv schválenou dohodou dědiců a dědické řízení sloužilo jen \"k individualizaci povinného subjektu\". A. P. dále uvedla, že věcné břemeno popsané v usnesení soudu o dědictví neodpovídá tomu, jak bylo zřízeno závětí zůstavitele, neboť nezahrnuje kromě pozemku \"parcelní číslo st. 415\" další pozemky, ačkoliv v závěti se hovoří o \"pozemcích v množném čísle\". Provedení opravy usnesení je potřebné k odstranění \"nesouladu mezi obsahem dědického usnesení a závětí, kterou bylo věcné břemeno zřízeno\".
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 5.1.2001 č.j. 1 D 585/99-89 návrh A. P. na opravu usnesení ze dne 9.5.2000 č.j. 1 D 585/99-78 zamítl. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve výroku usnesení ohledně zřízení věcného břemene \"se nejedná o zřejmou nesprávnost, která by vznikla při písemném vyhotovení usnesení, jako je písařská chyba, omyl v součtu apod., jak má na mysli ustanovení §164 o.s.ř.\", a že je \"nepřípustné, aby soud postupem podle tohoto ustanovení měnil obsah rozhodnutí soudu\".
K odvolání A. P. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28.2.2001 č.j. 14 Co 21/2001-97 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že návrhu na připuštění dovolání se nevyhovuje. Odvolací soud dovodil, že A. P. se návrhem na vydání \"opravného usnesení\" domáhá změny v obsahu soudního rozhodnutí, ačkoliv postupem podle ustanovení §164 o.s.ř. lze opravit pouze chyby v psaní, počtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti. Návrhu A. P. na vyslovení přípustnosti dovolání proti svému usnesení odvolací soud nevyhověl s odůvodněním, že \"v tomto řízení nemůže být řešena otázka zásadního právního významu tak, jak to má na mysli ustanovení §239 odst.1 o.s.ř. před novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb.\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala A. P. dovolání. Namítá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se nezabýval otázkou, zda dovolatelce \"vzniklo právo věcného břemene na základě závěti ve spojení s výsledky dědického řízení či schválenou dohodou dědiců\", a dovozuje, že \"věcné břemeno vzniklo na základě závěti ve spojení s výsledky dědického řízení\". Podle názoru dovolatelky usnesení ze dne 9.5.2000 č.j. 1 D 585/99-78 trpí \"zřejmými nesprávnostmi\", neboť do jeho výroku nebylo věcné břemeno převzato v tom rozsahu, jak je vymezil zůstavitel ve své závěti. Doplněním chybějící části výroku nemůže dojít ke změně obsahu výroku soudního rozhodnutí, ale pouze \"se tím napraví chyba vzniklá při přenosu obsahu závěti do výrokové části usnesení soudu\". Přípustnost dovolání dovolatelka dovozuje z ustanovení §239 odst.2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 a navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 11., 12., 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě A. P. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení (§167 odst.2, §164 o.s.ř.). Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny. Ustanovení §239 odst.1 a 2 o.s.ř. připouští dovolání - při splnění předpokladů v nich uvedených - jen proti takovému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, tedy proti usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v případech, o nichž zákon stanoví, že soud ve věci samé rozhoduje usnesením (srov. §152 odst.1 větu druhou o.s.ř.). Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu účastníka řízení, jímž se domáhal ve smyslu ustanovení §167 odst.2 a §164 o.s.ř. provedení opravy usnesení soudu, není usnesením, kterým by soud rozhodoval ve věci samé. Z hledisek uvedených v ustanovení §239 odst.1 a 2 o.s.ř. proto proti němu nemůže být dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla zjištěna a dovolatelka ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu netrpí žádnou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a protože z hledisek uvedených v ustanovení §238a a §239 o.s.ř. dovolání proti tomuto usnesení není přípustné, dovolací soud dovolání A. P. - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2001
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu