ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.952.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 952/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po F. P., vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. D 2017/83, o dovolání H. P. a A. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 1998 č.j. 14 Co 228/98-58, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Bývalé Státní notářství v Karviné odevzdací listinou ze dne 9.8.1983 č.j. D 2017/83-29 rozhodlo, že dodatečně najevo vyšlé dědictví po zůstaviteli, a to pozemek č. 820, zapsaný "na listu vlastnictví číslo 877 kat. území D." a v užívání státního statku, se podle dědické dohody ze dne 7.7.1983 odevzdává synu zůstavitele F. P., nar. 13.12.1926 s tím, že ostatní zůstavitelovi dědici, jeho synové J. P., J. P. a T. P., "nežádají z tohoto dodatečně najevo vyšlého majetku ničeho".
Podáním ze dne 8.4.1998, doručeným Okresnímu soudu v Karviné dne 10.4.1998, podali M. P. a A. P. jako dědičky po J. P., zemřelém dne 26.6.1985, a T. P. proti uvedenému rozhodnutí státního notářství odvolání. Namítají, že dědickou dohodu za T. P. a J. P. uzavřel dne 7.7.1983 před státním notářstvím J. P., ačkoliv k takovému jednání nebyl zmocněn. T. P. se s J. P. nikdy nedohodl na zastoupení v dědickém řízení po zůstaviteli; plná moc ze dne 11.8.1983, která je ve spise založena, byla určena k projednání dědictví po F. P. ml., zemřelém dne 21.7.1983, a nikoliv pro dědické řízení po zůstaviteli. Rovněž J. P. se nikdy nedohodl s J. P. na zastoupení v dědickém řízení po zůstaviteli a plná moc ze dne 13.7.1983, založená ve spise, je "opatřena podpisem někoho jiného než J. P.". Protože uvedené rozhodnutí státního notářství nebylo T. P. ani J. P. nikdy doručeno, běží ještě lhůta k podání odvolání.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22.12.1998 č.j. 14 Co 228/98-58 uvedené odvolání odmítl. Dovodil, že plné moci, kterými T. P. a J. P. zmocnili k zastupování v dědickém řízení po zůstavitele svého bratra J. P. "ani co do obsahu, ani co do formy nevzbuzují žádné pochybnosti". Podle obsahu plné moci ze dne 11.7.1983 byl J. P. zmocněn T. P. k zastupování v řízení o dědictví po zůstaviteli a nikoliv k zastupování v dědickém řízení po jeho bratru F. P., zemřelém dne 21.7.1983. Plná moc J. P. ze dne 13.7.1983, podle které je zmocněn J. P. k zastoupení v dědickém řízení po zůstaviteli, je "řádnou plnou mocí, která nevzbuzuje pochybnosti". Na uvedeném závěru nic nemění podle názoru odvolacího soudu ani to, že obě plné moci byly doloženy dodatečně (až po jednání konaném dne 7.7.1983), neboť se tak stalo ještě před vydáním rozhodnutí státního notářství. Protože rozhodnutí státního notářství bylo řádně doručeno již v roce 1983, je odvolání opožděné, a muselo být proto podle ustanovení §218 odst.1 písm. a) o.s.ř. odmítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly H. P. jako dědička po T. P., zemřelém dne 24.9.1998, a A. P. dovolání. Namítají, že plná moc T. P. byla podepsána dne 11.8.1983 (číslice 8 je v ní zcela evidentně přepsána na číslici 7) a že zmocňuje k zastupování při projednání dědictví po F. P., zemřelém dne 1.7.1983, přičemž koncové číslice 8 a 3 jsou přepsány na číslice 4 a 6. Plná moc udělená údajně J. P. dne 13.7.1983 sice nebyla dodatečně upravována, ale byla podepsána někým jiným než J. P. Dovolatelky vytýkají odvolacímu soudu, že se s uvedenými skutečnostmi nevypořádal a že v tomto směru neprovedl žádný důkaz. Dovolatelky rovněž poukazují na to, že protokol ze dne 7.7.1983 nepodepsal F. P. ml., který zemřel dne 21.7.1983 (podpis uvedený na protokole není jeho podpisem) a navrhly, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I. bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání sice není důvodné, avšak že usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm. f) o.s.ř.
Z obsahu spisu vyplývá, že dne 7.7.1983 proběhlo u bývalého Státního notářství v Karviné jednání ve věci projednání dědictví po zůstaviteli, kterého se zúčastnili kromě státní notářky V. H. a zapisovatelky J. J. synové zůstavitele F. P., nar. 13.12.1926, a J. P., nar. 28.2.1923, který vystupoval též jako zástupce svých bratrů J. P. a T. P. Při jednání byla uzavřena dědická dohoda, podle které "veškerý dodatečně najevo vyšlý majetek, a to nemovitosti zapsané v LV č. 877 kat. úz. D. p.č. 820 v užívání stát. statku v hodnotě 1.389,- Kčs, nabývá poz. syn F. P." s tím, že "zůst. děti J. P., J. P. a T. P. nežádají z tohoto dodatečně najevo vyšlého majetku ničeho", a protokol o jednání je opatřen též podpisy F. P. a J. P. U protokolu o jednání je založena plná moc, kterou T. P. dne 11.7.1983 (původní číslice označují měsíc "8" je přepsána na číslici "7") zmocnil J. P. k zastupování při projednávání dědictví po "F. P., zemř. 1.7.1946" (původní číslice v označení roku "8" a "3" jsou přepsány na číslice "4" a "6"), a plná moc, kterou J. P. zmocnil J. P. k zastupování při projednávání dědictví po "F. P., zemř. 1.7.1946".
Dovolací soud souhlasí s názorem odvolacího soudu, že uvedené plné moci samy o sobě nevzbuzují pochybnost o své pravosti a že jsou způsobilé osvědčit zastoupení T. P. a J. P. jejich bratrem J. P. při projednání dědictví po zůstaviteli. Pochybnost o pravosti plné moci udělené T. P. nevzbuzuje ani to, že v ní jsou některé údaje přepisovány, neboť s ohledem na použitý způsob přepsání některých číslic a na dobu předložení plné moci státnímu notářství je odůvodněný předpoklad, že k přepsání došlo při vyhotovení plné moci a že k němu došlo s vědomím T. P. a J. P.; ohledně údaje o datu plné moci je to zřejmé také z toho, že býv. Státní notářství v Karviné vydalo odevzdací listinu již dne 9.8.1983, že dne 9.8.1983 byla odevzdací listina předána kanceláři státního notářství k doručení F. P. a J. P. a že odevzdací listina byla J. P. dne 11.8.1983 odeslána prostřednictvím pošty a dne 12.8.1983 poštou doručena. Názor dovolatelek, že plná moc T. P. byla určena pro řízení o dědictví po jeho bratru F. P. a nikoliv pro dědické řízení po zůstaviteli, nemůže obstát. Bylo totiž zjištěno, že zůstavitel zemřel 1.7.1946 a jeho syn F. P. zemřel 21.7.1983, přičemž údaj o dni úmrtí F. P. uvedený v plné moci číslicí "1" (odpovídající dni úmrtí zůstavitele) nebyl nijak upravován, jak by tomu nepochybně muselo být tehdy, kdyby mělo skutečně původně jít o plnou moc určenou k projednání dědictví po F. P., zemřelém 21.7.1983.
Dovolatelky rovněž namítají, že odvolací soud neprovedl k prokázání tvrzení obsažených v odvolání žádné důkazy. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu, že pravost plných mocí udělených J. P. byla zpochybněna odvoláním podaným až po uplynutí téměř 15 let od vydání odevzdací listiny býv. Státního notářství v Karviné ze dne 9.8.1983 č.j. D 2017/83-29, aniž by v odvolání obsažená tvrzení byla blíže zdůvodněna a aniž by k prokázání svých tvrzení nabídly jiné důkazy než výslech odvolatelů. Za této situace a za přihlédnutí k tomu, že nemůže být správné tvrzení o tom, že by plná moc udělená T. P. nebyla určena pro dědické řízení po zůstaviteli, ale po jeho synovi F. P., nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že sám (bez návrhu odvolatelů) neprováděl dokazování o jinak ničím nepodložených tvrzeních odvolatelů a že věc posoudil jen podle obsahu spisu.
Odvolacímu soudu je však třeba vytknout, že jeho usnesení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm. f) o.s.ř., neboť odvolací soud nesprávným postupem v průběhu odvolacího řízení odňal možnost jednat před soudem těm, kdo se jako právní a procesní nástupci po T. P. stali účastníky odvolacího řízení.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm. f) o.s.ř. rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizovat procesní práva, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování.
V posuzovaném případě bylo již v průběhu odvolacího řízení zjištěno, že odvolatel T. P. po podání odvolání dne 24.9.1998 zemřel. Dnem úmrtí zanikla jeho způsobilost mít práva a povinnosti (srov. §7 odst.2 větu první obč. zák.) a jeho způsobilost být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.); na jeho místo ze zákona vstoupili jako účastníci řízení (v postavení nerozlučných společníků ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř.) jeho právní a procesní nástupci (tj. jeho dědici).
Odvolací soud však dědice po T. P. za účastníky tohoto řízení nepovažoval, jako s účastníky řízení s nimi vůbec nejednal a odvolání projednal a rozhodl o něm stejně, jako kdyby T. P. ještě žil. Tímto nesprávným postupem jim ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm. f) o.s.ř. odňal možnost jednat před soudem. Dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst.3 věty druhé o.s.ř. k této vadě přihlédl, i když nebyla v dovolání uplatněna.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem a §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. února 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková