ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1523.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 1523/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. T., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) L. T., zastoupenému advokátem, 2) P. T. a 3) J. T., o vypořádání členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 C 80/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. srpna 1999, č. j. 25 Co 224/99-106, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. srpna 1999, č. j. 25 Co 224/99-106, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. ledna 1999, č. j. 5 C 80/96-83, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně„) rozsudkem ze dne 21. srpna 1997, č. j. 5 C 80/96-41, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. listopadu 1997, č. j. 5 C 80/96-44, pod bodem I. výrokové části zamítl návrh, „aby bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví členského podílu u Stavebního bytového družstva v H. týkající se družstevního bytu evidenčního čísla 124 v 1. podlaží domu č. p. 1354 v ulici J. v H. v hodnotě 11 888,- Kč\". Pod bodem II. a III. určil, že „celý členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v H. po zůstaviteli L. T., posledně bytem v H., J. 1354, zemřelém 22. 8. 1994, připadá žalobkyni\" a že „na žalobkyni přechází nájem družstevního bytu – garsoniéry evidenčního čísla 124 v 1. podlaží domu č.p. 1354 v ulici J. v H.\". Pod bodem IV. žalobkyni uložil, aby žalovaným zaplatila „na vypořádání jejich dílčích nároků na členský podíl v družstvu každému po 100 000,- Kč\". Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. dubna 1998, č.j. 25 Co 82/98-61, k odvolání žalobkyně a prvního žalovaného shora označený rozsudek potvrdil ve výrocích pod body I., II. a III. Ve výroku pod bodem IV. a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně částky, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným na vyrovnání jejich dílčích nároků na členský podíl v družstvu je nepřezkoumatelné, a uložil soudu prvního stupně, aby dokazování zaměřil na zjištění ceny sporného podílu, obvyklé v daném místě a čase (tržní ceny), vyžádáním zpráv od několika subjektů působících na trhu s nemovitostmi, případně přibráním znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. ledna 1999, č. j. 5 C 80/96-83, žalobkyni uložil, aby žalovaným zaplatila na vypořádání jejich dílčích nároků na členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v H. každému po 90 000,- Kč, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně doplnil dokazování znaleckým posudkem znalce Ing. V. Z., který určil tržní cenu předmětného bytu na současném trhu nemovitostí částkou 360 000,- Kč. Z této částky soud prvního stupně při rozhodování vyšel.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. srpna 1999, č. j. 25 Co 224/99-106, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 7. ledna 1999 a proti svému rozsudku připustil dovolání. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že „pojem členský podíl nelze vykládat úzce. Podle jeho názoru „zůstatková hodnota členského podílu je jen účetním vyjádřením podílu člena družstva na nesplacené části úvěru na družstevní výstavbu, technické zhodnocení domu či pořízení pozemku příslušejícího k domu, tedy dluhem člena družstva vůči stavebnímu bytovému družstvu\". Dále poukázal na to, že s členským podílem přecházejí na nabyvatele všechna práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu včetně práva nájmu a že práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu nebo jen jejich část lze převádět dohodou, která nepodléhá souhlasu družstva. Zohlednil, že byt, s jehož nájmem je vypořádávaný podíl spojen, obývá výlučně žalobkyně a že za tento byt nemusí být zajišťována žádná bytová náhrada. Ztotožnil se také s tržní cenou bytu stanovenou soudem prvního stupně. Dovolání připustil k řešení otázky zásadního právního významu „zda členský podíl člena stavebního bytového družstva představuje jeho pohledávku vůči stavebnímu bytovému družstvu, která může být předmětem úplatného převodu s tím, že výše úplaty je věcí smluvní volnosti účastníků takového vztahu. Jinak vyjádřeno, zda při úplatném převodu členského podílu ve stavebním bytovém družstvu lze sjednat cenu, jejíž výše není totožná s účetní hodnotou členského podílu, resp. tzv. tržní cenu.\"
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že předmětem vypořádání je členský podíl v družstvu, který byl předmětem dědictví po zemřelém manželovi žalobkyně, jehož hodnota činila podle podkladů družstva 11 888,- Kč, a že soud bez adekvátního protinávrhu rozhodl o částkách mnohonásobně vyšších. Podle žalobkyně obchodní zákoník nezná u družstev pojem podílu obdobný obchodnímu podílu u společnosti s ručením omezeným, proto je třeba s ohledem na celkovou koncepci úpravy družstva v obchodním zákoníku vycházet z pojmu členská práva a povinnosti. Hodnotu těchto práv a povinností nelze postavit na úroveň tržní hodnoty bytu, k němuž žalobkyni svědčí pouze právo nájmu. O podílu zákon hovoří jako o podílu vypořádacím v souvislosti se zánikem členství za trvání družstva, žalobkyni však členství v družstvu nezaniklo a proto nemá pohledávku vůči družstvu z titulu nároku na vypořádací podíl. O stanovení vypořádacího podílu by bylo možno uvažovat ke dni smrti zemřelého L. T., kdy jeho členství v družstvu zaniklo, ale ani při výpočtu vypořádacího podílu zákon nevychází z tržní hodnoty bytu, k němuž se právo nájmu váže. Skutečnost, že byt obývá výlučně žalobkyně a že jde o byt volný, za který nemusí být zajišťována žádná náhrada, nemůže mít vliv na stanovení hodnoty vypořádacího podílu. Dále je třeba „posoudit, zda lze bez dalšího aplikovat §142 ObčZ ... a tedy rozhodnout o výši vypořádání bez ohledu na podanou žalobu, ... nebo zda nepřichází spíše postup podle §232 odst. 3 a §233 ObchZ a z jakého základu je nutno vycházet při vypořádání dílčích nároků žalovaných\". Navrhla, aby Nejvyšší soudu rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ\").
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Odvolací soud podle §239 odst. 1 OSŘ připustil dovolání k posouzení otázky, zda při úplatném převodu členského podílu ve stavebním bytovém družstvu lze sjednat cenu, jejíž výše není totožná s účetní hodnotou členského podílu, respektive tržní cenu, čímž závazně vymezil dovolací důvod. Dovolacímu soudu pak přísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu toliko z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v §241 odst. 3 písm. d) OSŘ; dovolatelka ostatně jiný důvod neuplatnila. Protože však odvolací soud nevymezil právní otázku, pro níž dovolání připustil ve výroku svého rozsudku, a takové vymezení uvedl jen v odůvodnění rozsudku, je dovolání přípustné i pro posouzení jiné právní otázky, jejíž řešení bylo pro napadené rozhodnutí významné (srov. Nález Ústavního soudu ČR z 20. 2. 1997 sp. zn. III. ÚS 253/96 uveřejněný pod č. 19 ve Svazku č.7 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Dovolatelka proto mohla v dovolání uplatnit dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem k jakékoliv právní otázce, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Proto dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v rozsahu dovolacích námitek žalobkyně.
Podle §707 odst. 2 věty třetí ObčZ platí, že smrtí manžela, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením manželství (jak tomu bylo i v dané věci), přechází členství v bytovém družstvu a nájem bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl.
Ze spisu soudu prvního stupně, sp. zn. D 1473/94, jímž byl v nalézacím řízení proveden důkaz, vyplývá, že v řízení o dědictví po zemřelém manželu žalobkyně L. T. bylo usnesením ze dne 20. června 1995, čj. D 1473/94-27, potvrzeno, že „členský podíl u stavebního bytového družstva v H., týkající se družstevního bytu ve výši 11 888 Kč\" nabyli (vedle dalšího majetku) všichni účastníci, každý jednou čtvrtinou. Tato částka byla vyčíslena zprávou uvedeného družstva s tím, že jde o „zůstatkovou hodnotu členského podílu družstevního bytu ke dni úmrtí\". Předmětem dědictví tedy byl „členský podíl\" zůstavitele u stavebního bytového družstva, představovaný jeho tzv. zůstatkovou hodnotou členského podílu. Soud prvního stupně také výše citovaným rozsudkem ze dne 21. srpna 1997, č. j. 5 C 80/96-41, celý členský podíl po zůstaviteli přikázal žalobkyni s tím, že na ni přechází také nájem bytu. Odvolací soud však v rozporu s již zavedenou praxí odvolacích soudů při vypořádávání podílového spoluvlastnictví v této části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (rozsudkem ze dne 15. dubna 1998, č. j. 25 Co 82/98-61) a v další (navazující) části o finančním vypořádání mezi účastníky rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Přitom tato část neměla být oddělena, poněvadž jde o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky [§212 odst. 1 písm. d) OSŘ - srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. C 150, věta první v Souboru rozhodnutí NS]. Toto pochybení však nelze vzhledem k právní moci rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21. srpna 1997, č. j. 5 C 80/96-41, napravit, poněvadž i dovolací soud je jím ve smyslu §159 odst. 3 OSŘ vázán. Jádrem právních úvah dovolacího soudu při přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu tedy zůstává, co představuje „členský podíl\" u Stavebního bytového družstva v H., který byl předmětem výše uvedeného dědického řízení a byl posléze přikázán žalobkyni, a jaká je jeho hodnota.
Nejvyšší soud rozsudkem z 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 717/99, publikovaném v Právních rozhledech č. 11, ročník 2000, str. 520, vyjádřil názor, že „v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem jsou práva a povinností spojené s užíváním tohoto bytu, nelze vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu (§233 odst. 3 ObchZ). Jde o majetková práva, jejichž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod těchto členských práv a povinností v rozhodné době a místě dosáhnout\". Uvedené rozhodnutí představuje počátek již ustálené praxe senátu č. 22 Nejvyššího soudu.
Z uvedeného rozhodnutí se jednoznačně podává rozlišení tzv. členského resp. vypořádacího podílu v družstvu, popřípadě zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, na jedné straně a členských práv a povinností jako převoditelného majetkového práva, jehož cenu lze stanovit cenou obvyklou (tzv. tržní cenou) na straně druhé, jako zcela rozdílných právních kategorií. Pojem „členský podíl v družstvu\", je v obchodním zákoníku užit pouze v souvislosti s jeho vypořádáním při zániku členství [§226 odst. 1 písm. d) ObchZ]. V souladu s názorem vysloveným v citovaném rozsudku je pak třeba s ohledem na §260 ObchZ členským podílem v družstvu rozumět „podíl\" definovaný v §61 odst. 1 ObchZ - tedy míru účasti člena na čistém obchodním jmění družstva. Podle §233 odst. 1 ObchZ při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl. Vypořádací podíl tedy představuje určení majetkové účasti člena družstva v tomto družstvu (pro případ zániku jeho členství) a podle §233 odst. 2 ObchZ se určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství. Vzhledem k tomu, že pro určení jeho výše je rozhodný stav čistého obchodního jmění družstva podle účetní uzávěrky za rok, v němž členství zaniklo (§233 odst. 3 ObchZ), je zjevné, že nejde o tzv. zůstatkovou hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, kterýžto pojem se používal před účinností obchodního zákoníku a rozuměl se jím základní členský vklad spolu s peněžitým, popřípadě jiným plněním, člena družstva připadající na byt, který mu byl přidělen do užívání (nájmu), sníženým podle doby užívání stavby, v níž se byt nachází, s přihlédnutím k plánované době její životnosti. Z již uvedeného, je zřejmé, že vypořádací podíl a zůstatková hodnota členského podílu jsou zcela rozdílné právní kategorie, které vyjádřené v penězích se od sebe mohou podstatně lišit. Oba pojmy pak nelze ztotožnit s členskými právy a povinnostmi spojenými s užíváním družstevního bytu.
Podle §232 odst. 1 ObchZ členství fyzické osoby (v družstvu) zaniká smrtí. Dědic členských práv a povinností může požádat družstvo o členství. Podle §232 odst. 2 ObchZ jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu, souhlas představenstva s nabytím těchto práv a povinností dědicem se nevyžaduje. Dědic, který se nestal členem, má nárok na vypořádací podíl člena, jehož členství zaniklo (§232 odst. 3 ObchZ).
Z těchto ustanovení vyplývá, že vypořádací podíl nemůže být předmětem dědictví, neboť na něj má nárok pouze: 1) „dosavadní\" člen, jehož členství zaniklo (§233 ObchZ), nebo 2) dědic člena, jehož členství zaniklo, za předpokladu, že se nestal členem družstva (§233 odst. 3 ObchZ). V prvém případě se jedná o jiné formy zániku členství než smrtí člena družstva, poněvadž „dosavadní člen\", tj. zemřelý člen, nemůže mít v důsledku své smrti jakékoliv nároky - ztratil způsobilost mít práva a povinnosti (§7 odst. 2 ObčZ). V druhém případě jde o nárok dědice, který se až poté, co zdědil členská práva a povinnosti zůstavitele, nestal členem družstva.
Z uvedených ustanovení dále vyplývá, že předmětem dědictví po členu bytového družstva, nemůže být ani tzv. zůstatková hodnota členského podílu ani vypořádací podíl, ale jsou jimi, jak zákon výslovně v §232 odst. 1 větě druhé ObchZ výslovně stanoví, členská práva a povinnosti, které náležely zůstaviteli. Tato práva a povinnosti mají, jak již dovozeno dříve, majetkovou hodnotu, jejíž cena se stanoví (zpravidla v součinnosti se znalcem) ve smyslu výše citovaného rozhodnutí jako cena obvyklá.
V souzeném případě se předmětem dědického řízení členská práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu nestaly. Předmětem dědictví byla učiněna jen zůstatková hodnota členského podílu, tedy něco zcela jiného než uvedená práva a povinnosti majetkové povahy. Jestliže žalobkyně jako jeden z dědiců učinila předmětem sporu podle analogie k ustanovení §142 ObčZ o vypořádání podílového spoluvlastnictví zůstatkovou hodnotu členského podílu, nelze v tomto řízení vycházet z obvyklé ceny práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu, které se dosud předmětem dědictví nestaly. K tomu lze jen podotknout, že nic nebrání tomu, aby ohledně těchto práv proběhlo dodatečné projednání dědictví.
Pokud tedy soudy obou stupňů hodnotu žalobkyní požadovaného „členského podílu\" u Stavebního bytového družstva v H., jako předmětu dědického řízení nabytému účastníky podle usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 1995, čj. D 1473/94-27, stanovily částkou odpovídající hodnotě členských práv a povinností zůstavitele v bytovém družstvu, které však v dědickém řízení dosud projednány nebyly, postupovaly nesprávně.
Uvedená nesprávnost byla důsledkem nesprávného právního posouzení předmětu vypořádání mezi účastníky. Dovolací důvod podle §241 odst. 1 písm. d) OSŘ je tak dán. Dovolací soud proto podle §243b odst. 1 a 2 OSŘ zrušil rozsudky soudů obou stupňů, neboť důvod zrušení rozsudku odvolacího soudu platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2001
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu