ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1594.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1594/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. G., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) B. O., 2) J. O., 3) Z. G. a, 4) A. G., všech zastoupených advokátkou, o neplatnost smluv a zaplacení částky 120.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 11 C 36/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2001, č. j. 10 Co 400/2000-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně\") rozsudkem ze dne 11. ledna 2000, č. j. 11 C 36/95-188 zamítl žalobu na určení, že „kupní smlouva ze dne 6. 7. 1972, 2NZ 244/72, 2N 256/72, registrovaná Státním notářstvím ve Vsetíně dne 11. 12. 1972 pod č. j. 2RI 521/72 a postupní smlouva ze dne 25. 7. 1978, 2NZ 256/78, 2N 242/78, registrovaná Státním notářstvím ve Vsetíně dne 19. 12. 1978 pod č. j. 2 RI 407/78, jsou neplatné\" (výrok I.). Dále zamítl žalobu, aby „žalovaní 1), 2), 3) a 4) byli zavázáni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 120.000,- Kč\" (výrok II.) a aby „žalovaní 1) a 2) byli zavázáni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 120.000,- Kč\" (výrok III). Rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.) a soudním poplatku (výrok V.).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 12. 2000, č. j. 10 Co 400/2000-239, „připustil zpětvzetí žaloby proti žalované 4) A. G. a rozsudek soudu prvního stupně vůči ní ve výroku I. ve věci samé zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil\". Dále rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I., IV. a V. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 4. 4. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím pošty 17. 5. 2001 dovolání, adresované Vrchnímu soudu v Olomouci. Ten je postoupil soudu prvního stupně, jemuž bylo doručeno 4. 6. 2001. Dále podal žalobce dovolání osobně 1. 6. 2001 u odvolacího soudu. Žalobce uplatnil dovolací důvod podle §241 a) odstavec 2 písm. b) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen ve výrocích II. a III. a věc vrácena v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ\").
Dovolání je opožděné.
Podle §240 odst. 1 věty prvé OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 OSŘ zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 2 OSŘ lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je podle §57 odst. 2 OSŘ zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Podle §240 odst. 1 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
V daném případě nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci 4. 4. 2001. Lhůta k podání dovolání tedy uplynula dne 4. května 2001. Dovolání však bylo podáno poštou dne 17. 5. 2001, tedy opožděně
Kromě toho by šlo o dovolání nepřípustné.
Je-li dovoláním napaden potvrzující rozsudek odvolacího soudu, zbývá posoudit jeho přípustnost z pohledu ustanovení §238 a §239 OSŘ.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ pouze za podmínky, že byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení). O takovýto případ v dané věci nejde.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud (na návrh nebo i bez návrhu stran) ve výroku rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 OSŘ). Takový výrok však rozsudek odvolacího soudu neobsahuje.
Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadané rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 OSŘ). Ani podle tohoto ustanovení však přípustnost dovolání nepřichází v úvahu, protože žalobce nenavrhl, aby odvolací soud přípustnost dovolání vyslovil.
Přípustnost by nemohla vyplývat ani z §237 odst. 1 OSŘ, neboť vady řízení v tomto ustanovení vyjmenované, jejich existence zakládá přípustnost dovolání nebyly zjištěny.
Dovolání žalobce bylo proto jako opožděné odmítnuto [§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ].
Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proto bylo o nákladech řízení podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 věta prvá OSŘ rozhodnuto tak, jak je ve výroku uvedeno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2001
JUDr. Marie R e z k o v á, v.r.
předsedkyně senátu