ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1722.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 1722/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. J., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupeném advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 159/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2000, č. j. 23 Co 695/99-218, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. K..
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. března 2000, č. j. 23 Co 695/99-218, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. března 1999, č. j. 12 C 159/93-188, jímž soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkové parcele č. 1116/7 o výměře 474 m2 s kolnou, zapsané u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 231 pro obec a kat. úz. D., provedl jeho vypořádání reálným rozdělením pozemku a kolny podle podílů účastníků podle geometrického plánu O. B. ze dne 5. října 1998, č. 1014-2/95, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku dovolání nepřipustil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jímž se domáhal zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání s tím, že rozsudek odvolacího soudu je správný a že po právní moci rozsudku odvolacího soudu jí přikázanou část sporného pozemku rozsudkem soudu prvního stupně darovala své dceři.
Podáním ze dne 6. listopadu 2001 vzal žalovaný dovolání zpět.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“). V důsledku vzetí dovolání zpět jako dispozitivního úkonu dovolatele dovolací soud řízení podle §243b odst. 4 věty druhé OSŘ zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalovaný svým procesním postupem zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a že žalobkyni vznikly náklady řízení (§243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první OSŘ). Podle části dvanácté hlavy první bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních předpisů. Náklady řízení představovaly odměnu advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ve výši 500,- Kč podle §7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif a paušální náhradu hotových výdajů 75,- podle §13 odst. 3 téže vyhlášky, když hodnota sporu nebyla ve vyjádření k dovolání uvedena a je tak zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2001
JUDr. František Balák, v.r.
předseda senátu