ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1751.99.1
sp. zn. 22 Cdo 1751/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Františka Baláka a Marie Rezkové rozhodl ve věci žalobce I. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1/ V. E. a 2/ V. E., zastoupených advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 19/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. května 1999, č. j. 15 Co 323/99-326, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. května 1999, č. j. 15 Co 323/99-326, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 18. května 1999, č. j. 15 Co 323/99-326, odmítl jako opožděné odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. ledna 1999, č. j. 6 C 19/95-303, jímž bylo rozhodnuto o zřízení věcného břemene na pozemku č. kat. 814 v k. ú. Ú. u P. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že zásilka obsahující napadený rozsudek soudu prvního stupně byla v souladu s ustanovením §49 odst. 1 o. s . ř. doručena zástupci žalobce v pondělí dne 8. března 1999 formou tzv. náhradního doručení ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. Posledním dnem lhůty, kdy žalobce mohl účinně podat odvolání, bylo úterý dne 23. března 1999. Protože žalobce odvolání odevzdal k doručení poštovnímu úřadu až dne 24. března 1999, tedy po uplynutí odvolací lhůty stanovené v §204 odst. 1 o. s. ř., muselo být jeho odvolání pro opožděnost odmítnuto /§218 odst. 1 písm. a) o. s. ř./.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, řádně zastoupen advokátem, včas přípustné dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vycházel z fikce doručení odvoláním napadeného rozsudku formou tzv. náhradního doručení ve smyslu §47 odst. 2 o. s. ř., když v tomto směru převzal nesprávný závěr pošty, že právní zástupce žalobce se v době doručení zdržoval v místě doručení. Ve skutečnosti však právní zástupce žalobce se v místě doručení nezdržoval, neboť byl v důsledku onemocnění upoután na lůžko mimo místo, na které byla doručena zásilka obsahující napadený rozsudek soudu prvního stupně. V advokátní kanceláři právního zástupce žalobce nebyla přítomna žádná osoba, která by byla oprávněna za něj převzít doručovanou písemnost. Za této situace nemohlo dojít k účinnému náhradnímu doručení a proto odvolací soud nesprávně odmítl jako opožděné odvolání, které bylo podáno včas a řádně. Vzhledem k tomu dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání. Podle jejich názoru pro naplnění podmínek uvedených v ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. není rozhodující, zda je adresát v okamžiku doručení v místě doručování fyzicky přítomen, ale zda se na tomto místě zdržuje. Ze zprávy pošty bylo zjištěno, že tomu tak bylo, a proto v souladu se zákonem nastala fikce doručení dnem 8. 3. 1999; odvolání žalobce bylo tedy podáno opožděně. Navíc právnímu zástupci žalobce nic nebránilo podat odvolání v době od 7. 3. do 23. 3. 1999, kdy se již nepodroboval žádným lékařským úkonům.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. května 1999, dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "o. s. ř.").
Dovolací soud poté, co doplnil dokazování prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že podané dovolání je ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. důvodné.
Výrok napadeného usnesení vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděně, t. j. po uplynutí patnáctidenní lhůty uvedené v §204 odst. 1 o. s. ř. Protože běh této lhůty počíná od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, tak pochopitelně závěr odvolacího soudu v sobě logicky zahrnuje i zjištění, že žalobcem napadené rozhodnutí mu bylo řádně doručeno. Jen řádné a předpisům vyhovující doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počíná běžet osobě, které je doručeno (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 19/1968 Sb. rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR ve věcech občanskoprávních).
V posuzované věci byla zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně účastníkům doručována poštou (§45 o. s. ř.) a ve vztahu k žalobci byla ve shodě s ustanovením §49 odst. 1 o. s. ř. doručována pouze jeho zástupci.
Podle §47 odst. 2 o. s. ř. platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Při doručování poštou se místo, den a způsob doručení prokazuje zásadně doručenkou, kterou pošta vrací zpět odesílateli (odesílajícímu soudu). Příslušnou poštou vystavená doručenka zachycující postup při doručení /srov. body 18 až 20 přílohy č. 5 tehdy platné vyhl. č. 78/1989 Sb. ve znění vyhl. č. 58/1991 Sb.,(poštovní řád)/, včetně údajů vyžadovaných ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. je listinou, jež má povahu veřejné listiny ( srovn. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97). To znamená, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům obsaženým v doručence), aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím toto opačné tvrzení prokázal ( §134 o. s. ř.).
S ohledem na obsah dovolacích námitek je třeba připomenout, že obsahem doručenky je deklarována též skutečnost, že adresát se zdržuje v místě doručení, a to v době doručení. Ten fakt, že adresát nebyl zastižen, ačkoliv se na adrese doručení zdržuje, je základním předpokladem náhradního doručení podle §47 odst. 2 o. s. ř. Právě tento základní předpoklad dovolatel zpochybňuje tvrzením, že v době doručení byl jeho zástupce nemocen a byl upoután na lůžko v místě svého trvalého bydliště, které je rozdílné od místa na které bylo poštou doručováno (t. j. do sídla advokátní kanceláře zástupce žalobce, jímž je P.) a v tomto směru navrhl provedení konkrétních důkazů.
Ve vztahu k výše uvedenému tvrzení dovolatele je třeba konstatovat, že obsahem doručenky založené na č. l. 309 spisu je též údaj o tom, že dne 5. 3. 1999, byla doručovaná zásilka (t. j. rozsudek soudu prvního stupně) uložena na poště, když její adresát (t. j. zástupce žalobce) nebyl zastižen při prvním pokusu o doručení dne 4. 3. 1999, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, a ani druhý pokus o její doručení dne 5. 3. 1999 nebyl úspěšný, ač adresát byl o něm vhodným způsobem vyrozuměn.
K prokázání důvodů dovolání (§243a odst. 2 o. s. ř.) byl v dovolacím řízení proveden důkaz listinami, a to lékařskými zprávami MUDr. M. R.
V písemném potvrzení MUDr. M. R. ze dne 2. 6. 1999 (č. l. 335 spisu) je uvedeno, že L. S. byl dne 3. 3. 1999 ošetřen v zubní ordinaci jmenované a byl u něj proveden v lokální anestézii neodkladný stomatologický zákrok. V následujících dnech docházel na kontroly a výměny drenáží. V léčbě byla aplikována antibiotika a byl mu doporučen klid na lůžku. Ve zprávě o průběhu léčení L. S. (č. l. 334) jsou zaznamenány návštěvy zubní ordinance MUDr. M. R. a prováděné léčebné úkony ve dnech 3. 3., 4. 3., 5. 3. a 6. 3. 1999.
Na základě výše uvedeného učinil Nejvyšší soud závěr, že v posuzované věci nebyl splněn základní předpoklad náhradního doručení. Z povedených důkazů totiž vyplývá, že v době doručení se zástupce žalobce nezdržoval v místě doručení. Tento předpoklad není dán jen při dlouhodobé nepřítomnosti v tomto místě, ale i při krátkodobém (přechodném) pobytu mimo adresu doručení, např. z důvodu léčby. Jestliže bylo zjištěno, že L. S. byl v době od 3. 3. 1999 do 6. 3. 1999 v souvislosti s provedením neodkladného stomatologického zákroku doporučen klid na lůžku, t. j. ve svém bydlišti, které se nachází mimo místo kam mu bylo doručováno, tak je nesprávný závěr pošty, že se dne 4. 3. 1999 zdržoval v místě doručení, t.j. na adrese P.
Zákonná konstrukce umožňující náhradní doručení vychází z toho, že adresát se v době doručení (t.j. konkrétního dne) skutečně zdržuje v místě doručení a má tak možnost si doručovanou zásilku bezprostředně po náhradním doručení převzít či vyzvednout. Jestliže však je adresátem dodatečně prokázáno, že závěr pošty o tomto předpokladu náhradního doručení je nesprávný, jde o doručení neúčinné. Z toho tedy vyplývá, že písemnost nebyla tímto způsobem řádně doručena.Vadný je pak postup soudu, pokud tento nesprávný závěr pošty převezme. Přitom je nerozhodné, zda v době od 7. 3. 1999 se zástupce žalobce zdržoval v místě doručení či nikoliv. K doručení předmětné zásilky žalobci došlo až dne 16. 3. 1999 a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jím podané dne 24. 3. 1999 tedy nebylo opožděné.
Neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění odvolacího soudu ve vztahu k podmínkám účinného náhradního doručení a s přihlédnutím k výše uvedenému znamená, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, kterou má na mysli §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., a učiněné rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto nelze pokládat za správné.
Proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 1, 2 o. s. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. ledna 2001
JUDr. Antonín D r a š t í k, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová