ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.2206.99.1
sp. zn. 22 Cdo 2206/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobce A. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: l/ J. V. a 2/ K. V., zastoupeným advokátem, o vydání věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 18 C 103/94, o dovolání žalobce i žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 1998, čj. 9 Co 609/97-191, takto:
I. Dovolání žalobce se v části, ve které směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 1998, čj. 9 Co 609/97-191, jímž byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 7. března 1997, čj. 18 C 103/94-115, ve znění opravného usnesení ze dne 29. července 1997, čj. 18 C 103/94-136, změněn tak, že byl zamítnut žalobní návrh, aby žalovaným byla uložena povinnost vydat žalobci bezpečnostní dveřový zámek dozický speciálně upravený, šicí mechanický stroj zn. Bobin, dvoudílnou šatnovou skříň se zásuvkou ve spodní části, dvě manželské postele se 6 matracemi, válendu světlý dub se žlutošedým potahem a čabrakou, koberec bucle červenošedý, bílou krajkovou záclonu 2 x 4 m, žlutohnědý závěs 2,5 x 4 m, křeslo světlý dub se žlutošedým potahem, kuchyňskou linku bez dvířek bílohnědou s dřezem a baterií, plynový sporák Mora, koberec bucle zelený 2 x 3 m, madlo do zdi a sušák prádla šňůrový, zamítá.
II. Ve zbývající části se dovolání žalobce odmítá.
III. Dovolání žalovaných se v části, ve které směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 1998, čj. 9 Co 609/97-191, jímž byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 7. března 1997, čj. 18 C 103/94-115, ve znění opravného usnesení ze dne 29. července 1997, čj. 18 C 103/94-136, změněn tak, že žalovaným byla uložena povinnost vydat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku stojací hodiny bicí třítónové na čtyřech nožkách z hnědého leštěného ořechu se žlutým zaskleným ciferníkem a dvě dětské židle světlý dub, zamítá.
IV. Ve zbývající části se dovolání žalovaných odmítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vydání věcí, o nichž tvrdil, že je zdědil po své matce M. V., a které byly umístěny v rodinném domku žalovaných v T., ul. H. č. 906, kde jeho matka bydlela. Okresní soud ve Frýdku - Místku (dále jen „soud prvního stupně\") rozhodl rozsudkem ze dne 7. března 1997, čj. 18 C 103/94-115, ve znění opravného usnesení ze dne 29. července 1997, čj. 18 C 103/94-136, tak, že výrokem I. zastavil řízení „ohledně vydání zavařenin a proviantu\", výrokem II. uložil žalovaným povinnost vydat žalobci věci v rozsudku specifikované pod položkami č. 1, 4, 9, 10, 13, 14, 15, 18, 19, 21, 24, 25, 26, 28, 29, 32, 33, 34, 42, 43, 44, „to vše do tří dnů od právní moci rozsudku\", výrokem III. zamítl návrh žalobce na vydání věcí žalovanými v rozsudku specifikovaných pod položkami č. 2, 3, 5, 6, 7, 8, 11, 12, 16, 17, 20, 22, 23, 27, 30, 31, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 41, 45, 46 a 47. Dále rozhodl o povinnosti žalovaných uhradit náklady řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. května 1998, čj. 9 Co 609/97-191, potvrdil výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla žalovaným uložena povinnost vydat žalobci nástěnný pokojový teploměr z umělé hmoty, chromovaný stojanový věšák šestidílný, 2 peřiny a 2 polštáře, kovovou noční lampičku s plátěným stínidlem světle žluté barvy, obraz Panny Marie v dřevěném rámu hnědé barvy, ledničku Calex, kuchyňský stůl světlý dub, 2 židle světlý dub, závěsné zrcadlo s poličkou z bílého skla, a pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobce na vydání třídílné skříně z hnědé překližky, nástěnné dečky z vyšívané veby s postavami tří vesničanů, žlutozeleného koberce bucle, dvoudílné skříně z hnědé dýhy, obdélníkového stolu hnědé barvy s uzamykatelnou zásuvkou, dvou hnědých židlí, koberce bucle hnědé barvy, závěsného lustru pětiramenného ze žlutého kovu s bílými kalami, nástěnné dečky z vyšívané veby s postavami dvou vesničanů černé barvy s červenožlutou výšivkou, stoličky světlé lakované, smutečního stojanu z polystyrénu s fotografií otce, záclony krajkové silonové bílé barvy o rozměrech 2,5 x 2 m, žlutozeleného závěsu, nezabudovaného bidetu a úklidového náčiní. Výrokem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou odstavce I. a výroku o zamítnutí žaloby na vydání odkládací předsíňové stěny, bytového elektrického zvonku, stropního světla kulatého tvaru z mléčného skla, hnědé garnýže 4 m dlouhé, stropního světla ve tvaru kostky, bočního světla bílé koule, garnýže hnědé 2,5 m dlouhé, dvou regálů, osvětlovacího tělesa ve tvaru koule z mléčného skla, světla bílá koule, tak, že žalovaným uložil povinnost dále žalobci vydat stojací hodiny bicí třítónové na čtyřech nožkách z hnědého leštěného ořechu se žlutým zaskleným ciferníkem a dvě dětské židle světlý dub, do tří dnů od právní moci rozsudku. Zamítl žalobu s požadavkem, aby žalovaným byla uložena povinnost vydat žalobci bezpečnostní dveřový zámek dozický speciálně upravený, šicí mechanický stroj zn. Bobin, dvoudílnou šatnovou skříň se zásuvkou ve spodní části, dvě manželské postele se 6 matracemi, válendu světlý dub se žlutošedým potahem a čabrakou, koberec bucle červenošedý, bílou krajkovou záclonu 2 x 4 m, žlutohnědý závěs 2,5 x 4 m, křeslo světlý dub se žlutošedým potahem, kuchyňskou linku bez dvířek bílohnědou s dřezem a baterií, plynový sporák Mora, koberec bucle zelený 2 x 3 m, madlo do zdi a sušák prádla šňůrový. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Výrokem III. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaných vydat žalobci dvě židle světlý dub a řízení v tomto rozsahu zastavil. Výroky IV. a V. rozhodl o nákladech odvolacího řízení a o nepřipuštění dovolání proti svému rozsudku.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z důkazů provedených v odvolacím řízení a dospěl, stejně jako soud prvního stupně, k závěru, že žalobce má právo na ochranu vlastnického práva ve smyslu §126 odst. l občanského zákoníku (dále jen „ObčZ\"). Základní podmínkou úspěchu vlastnické žaloby je prokázání vlastnického práva žalobce a skutečnost, že žalovaná strana do jeho vlastnictví protiprávně zasahuje a věc neoprávněně zadržuje. Po zhodnocení všech provedených důkazů odvolací soud dospěl ve vztahu k jednotlivým žalobcem požadovaným věcem k závěrům v části shodným se závěry soudu prvního stupně, z části k odlišným tak, jak je posléze vyjádřil ve shora specifikovaných výrocích. Dovolání žalovaných nepřipustil, protože rozsudek nepovažoval z právní stránky za zásadní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání a uplatňují dovolací důvody ve smyslu §241 odst. 3 písm. c) a d) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ\") ve znění před účinností novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. K prvnímu dovolacímu důvodu namítají, že u věcí pod položkami 9, 10, 14, 15, 18, 25, 28, 29, 43, 12, a 31 lze zjistit, že patřily do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM), buď rodičů A. V., či rodičů J. V. Pochybení spatřují v tom, že u zmíněných věcí nebylo jednoznačně prokázáno, že ke dni svého úmrtí je matka A. V. měla ve svém výlučném vlastnictví. Přesto, že tyto věci byly v BSM, soud rozhodl tak, že je měl A. V. zdědit, což nepokládají za správné. K druhému dovolacímu důvodu pak namítají, že nebyl důvod vydávat rozhodnutí o jejich povinnosti některé věci vydat. V tomto směru odkazují na skutečnost, že od počátku byli ochotni věci pod položkami č. 9, 10, 12, 14, 15, 18, 25, 28, 29 a 43 žalobci vydat, což dokládají příslušnou korespondencí. Jde tedy o bezdůvodné uplatnění práva a odvolací soud měl v této části žalobu na vydání věcí zamítnout. S tím souvisí rozhodnutí o povinnosti hradit náklady řízení před soudy obou stupňů. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v bodech napadených dovoláním, zrušil.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podává i žalobce, který uplatňuje rovněž dovolací důvody ve smyslu §241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ. Pokud jde o první dovolací důvod, uvádí, že rozsudek odvolacího soudu je rozporuplný, chaotický a neobjektivní a namítá nesprávné zhodnocení důkazů. Specifikuje jednotlivé věci, na jejichž vydání trvá. Souhrnně napadá část rozsudku odvolacího soudu, a to bod I. co do movitých věcí tak, jak jsou uvedeny v prvním odstavci str. 2 rozsudku, v bodě II v odst. 1, 3, 4, v bodě III., IV. a V. Druhý dovolací důvod nekonkretizuje, namítá toliko, že v rozhodnutí odvolacího soudu došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci a že jde o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam.
Žádný z účastníků v dovolání neuvádí, v čem spatřuje otázky, které by z napadeného rozhodnutí činily rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb., tedy podle OSŘ ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem), a zjistil, že obě dovolání jsou podána včas a osobami k podání dovolání oprávněnými, jsou však přípustná jen v části, ve které odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; ve zbývající části jsou nepřípustná.
Přípustnost dovolání opírají účastníci o §239 odst. 2 o. s. ř. , podle kterého nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání muže být podle citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebyla určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec. Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudu dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudu (viz rozhodnutí publikované pod č. C 23 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck). Za zásadní nelze považovat otázky, jejichž řešení vyplývá z nepochybného znění zákona.
Dovolání žalobce kromě skutkových tvrzení obsahuje kromě vyjádření nesouhlasu se skutkovými zjištěními jen obecná tvrzení o nespravedlnosti a nesprávnosti rozsudku; nelze tedy učinit závěr, že by dovolání vytýkalo odvolacímu soudu nesprávné řešení právní otázky, která by byla ve shora uvedeném smyslu zásadní.
Dovolání žalovaných polemizuje s právním posouzením věci jen v části, ve které dovolatelé namítají, že vlastnická žaloba měla být zamítnuta ohledně věcí, které byli ochotni dobrovolně žalobci vydat a k vydání nedošlo jen kvůli chování žalobce. Na takový případ však pamatuje §143 OSŘ, podle kterého žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Z uvedeného ustanovení zcela jasně vyplývá, že, nelze zamítnout žalobu na splnění existující povinnosti jen proto, že žalovaný byl připraven před podáním žaloby tuto povinnost splnit; skutečnost, že žalovaný svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby je třeba zohlednit jen v rozhodnutí o nákladech řízení. Proto ani řešení této otázky nečiní z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Dovolání proti částem rozsudku odvolacího soudu, kterými byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, není přípustné ani podle §239 odst. 2, ani podle jiného ustanovení OSŘ. Proto nezbylo, než dovolání obou stran v této části odmítnout [§243b odst. 4 ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Dovolání směřují též proti části rozsudku odvolacího soudu týkající se nákladů řízení. Ačkoliv tyto části výroku tvoří obsah rozsudku, byly do něj zahrnuty jen z důvodu procesní ekonomie, když jinak by byly obsahem usnesení. To vyplývá z §152 odst. 1 OSŘ, podle kterého rozsudkem rozhoduje soud o věci samé, tak i z §167 odst. 1 OSŘ, podle něhož nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je stanovena v §237 a v §238a OSŘ. Ze znění §238a odst. 1 písm. a) OSŘ se podává, že dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není podle tohoto ustanovení přípustné (viz též rozsudek publikovaný pod č. C 188 V Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 2). Vady uvedené v §237 odst. 1 OSŘ dovolatelé netvrdili a dovolací soud takové vady nezjistil. Proto nezbylo, než i v této části dovolání odmítnout [§243b odst. 4 OSŘ ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Dovolání žalobce je v části, ve které směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, ve které byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byl zamítnut žalobní návrh, aby žalovaným byla uložena povinnost vydat žalobci bezpečnostní dveřový zámek dozický speciálně upravený, šicí mechanický stroj zn. Bobin, dvoudílnou šatnovou skříň se zásuvkou ve spodní části, dvě manželské postele se 6 matracemi, válendu světlý dub se žlutošedým potahem a čabrakou, koberec bucle červenošedý, bílou krajkovou záclonu 2 x 4 m, žlutohnědý závěs 2,5 x 4 m, křeslo světlý dub se žlutošedým potahem, kuchyňskou linku bez dvířek bílohnědou s dřezem a baterií, plynový sporák Mora, koberec bucle zelený 2 x 3 m, madlo do zdi a sušák prádla šňůrový, přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ, není však důvodné.
Dovolací soud může rozsudek soudu odvolacího soudu, nejde-li o vady, uvedené v §241 odst. 3 písm. a) a b) OSŘ, přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, včetně toho, jak dovolatel tyto důvody vymezil. Dovolání žalobce však neobsahuje konkrétní polemiku s rozsudkem odvolacího soudu, ale jen obecná tvrzení o nespravedlnosti rozsudku a jsou v něm opakovány žalobcovy verze událostí. V daném případě dovolání sepsané advokátem (čl. 239) obsahuje jen obecné tvrzení, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení, ke kterému došlo v důsledku nesprávného hodnocení provedených důkazů.
Podle §132 o. s. ř. hodnotí důkazy soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Vzhledem k tomu, že občanské soudní řízení je ovládáno zásadou přímosti, je hodnocení důkazů věcí soudu, který tento důkaz provedl. Dovolací soud může hodnocení důkazů přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení. Takový rozpor v dané věci nebyl zjištěn a proto k uvedené dovolací námitce nebylo možno přihlédnout.
Dovolání žalovaných, pokud směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaným byla uložena povinnost vydat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku stojací hodiny bicí třítónové na čtyřech nožkách z hnědého leštěného ořechu se žlutým zaskleným ciferníkem a dvě dětské židle světlý dub, je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ, není však důvodné. Ani dovolání žalovaných neobsahuje konkrétní výtky proti uvedené části rozsudku a pouze se z něj podává, že nebylo „jednoznačně prokázáno\" že matka A. V. měla tyto věci ke dni smrti ve svém výlučném vlastnictví. I v tomto případě lze odkázat na omezenou možnost přezkoumávat v dovolacím řízení hodnocení důkazů v nalézacím řízení s tím, že úvahy odvolacího soudu nelze označit za zjevně nepřiměřené.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je v části, ve které je dovolání přípustné, správné. Vady řízení uvedené v §241 odst. 3 písm. a) a b) OSŘ, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolateli tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání obou stran v této části zamítnout (§243b odst. l OSŘ, věta před středníkem).
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze skutečnosti, že žádný z dovolatelů nebyl v dovolacím řízení úspěšný.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. června 2001
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc., v.r.
předseda senátu