ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.860.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 860/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) Doc., Ing. B. B. a 2) MUDr. E. B., zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Benešově u Prahy pod sp. zn. 12 C 842/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. února 2001, č. j. 26 Co 652/2000-128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 5075,- Kč k rukám advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově u Prahy (dále jen „soud prvního stupně\") rozsudkem ze dne 1. září 2000, č. j. 12 C 842/99-96, určil, že „žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. 303/18 - zahrady v katastrálním území T., obec K., zapsané u Katastrálního úřadu v B. na listu vlastnictví č. 769\", a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal; ve výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Jeho přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., a uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) tohoto novelizovaného občanského soudního řádu. Navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se vyjádřila tak, že dovolání považuje za nedůvodné a navrhla, aby bylo zamítnuto.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle bodu 15. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen \"OSŘ\").
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými a řádně zastoupenými účastníky řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takové vady žalovaní nenamítali a dovolacím soudem nebyly zjištěny.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není v této věci přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ, který stanoví, že dovolání je přípustné proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě však tyto podmínky splněny nebyly, neboť potvrzujícímu rozsudku nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné ani podle §239 odst. l OSŘ, neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 OSŘ
Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Žalovaní vyslovení přípustnosti dovolání nenavrhli. Proto přípustnost dovolání není dána ani podle §239 odst. 2 OSŘ
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů řízení, které jí vznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ).
Náklady žalobkyně sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.\"). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízení v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V mezích §82 odst. 1 a §243c OSŘ je dovolací řízení zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení, tedy dnem kdy soudu dojde dovolání. Jelikož dovolání v této věci došlo soudu 19. března 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. 1. 2001, určuje se výše odměny za zastupování advokáta podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška\").
Podle §2 odst. 1 vyhlášky sazby odměny se stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle odstavce 1 jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem s výjimkou odměny za úkony, která patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle §147 OSŘ (§2 odst. 2 vyhlášky).
Podle ustanovení §15 vyhlášky, rozhodne-li soud o odmítnutí dovolání nebo o zastavení dovolacího řízení, platí obdobně §14 vyhlášky. Ustanovení §14 odst. 1 vyhlášky určuje, že rozhodne-li soud o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, činí sazba odměny 50 % sazby stanovené podle §10 odst. 3, nejméně však 400,- Kč a nejvýše 15.000,- Kč. Podle §10 odst. 3 vyhlášky pak ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Vzhledem k tomu, že podle §5 písm. b) vyhlášky činí sazba odměny jde-li o právní vztah nebo právo k nemovitosti 10.000,- Kč, náleží advokátu žalobkyně jako odměna za dovolací řízení částka 5.000,- Kč (50 % sazby ve výše vysvětleném smyslu).
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje - jak je zřejmé z jejího §1 odst. 1 - pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoli již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení na straně žalobkyně proto patří také paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a úhrn nákladů dovolacího řízení, jež tomuto účastníkovi vznikly, a k jejichž společné a nerozdílné náhradě (vzhledem ke procesnímu společenství) jsou dovolatelé povinni, tak činí 5.075,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21.června 2001
JUDr. Marie R e z k o v á,v.r.
předsedkyně senátu