ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.977.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 977/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) B. S. a B) L. S., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému Katastrálnímu úřadu v J., o anulování převodu a rozdělení pozemkových parcel, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 966/99-56, o dovolání žalobců proto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. února 2001, č. j. 36 Co 78/2001-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále „soud prvního stupně„) usnesením ze dne 19. prosince 2000, č. j. 9 C 866/99-56, zastavil řízení podle §43 odst. 2 OSŘ s tím, že žalobci na výzvu soudu ze dne 29. srpna 2000, č. j. 9 C 866/99-50, neodstranili vady žaloby, a to ani přípisem z 10. 10. 2000. Žalobci se žalobou domáhali „zrušení hranic mezi parcelami 28/1 a 28/4 a mezi parcelami 35/4 a 35/2 a zrušení parcel 28/4 a 35/4 a dále zrušení nových vlastnických listů za totalitního režimu s uvedením do původního stavu před rokem 1950 a anulování převodů a parcel 28/1, 28/3 a 35/2 rozdělit pro A. R., pana K., paní R. a L. S.„. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 27. září 1999, č.j. 9 C 866/99-5, bylo řízení zastaveno z důvodu, že věc nespadá do pravomoci soudu, ale do pravomoci Katastrálního úřadu v J. K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 21. prosince 1999, č. j. 35 Co 276/99-23, usnesení soudu prvního stupně z 27. 9. 1999 zrušil, pokud jím bylo zastaveno řízení, kdy se žalobci domáhají anulování převodů parcel a rozdělení parcel č. 28/1, 28/3 a 35/2 po čtvrtině pro paní A. R., pana K., paní R. a pana L. S., jinak usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil s tím, že věc se po právní moci usnesení postupuje Katastrálnímu úřadu v J. Odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně s tím, že v této části je žalobní petit nesrozumitelný a neurčitý, není z něj možno dovodit, co jím žalobci míní a čeho se domáhají a že je proto třeba podle §43 odst. 2 OSŘ žalobce vyzvat k odstranění vad žaloby a k doplnění v naznačeném směru. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. srpna 2000, č. j. 9 C 866/99-50, vyzval žalobce, aby do jedno měsíce od doručení usnesení odstranili vady podání z 7. 9. 1999 a 6. 6. 2000 tak, aby návrh byl srozumitelný a určitý, aby z něj bylo možno dovodit proti komu konkrétně směřuje a čeho se žalobci konkrétně domáhají, s tím, že nebude-li návrh opraven, soud řízení podle §43 odst. 2 OSŘ zastaví. Žalobci vady označených podání neodstranili, a to ani přípisem z 10. 10. 2000.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 19. února 2001, č. j. 36 C 78/2001-65, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že žalobci na výzvu soudu prvního stupně zareagovali přípisem z 8. 10. 2000, setrvali však na tvrzeních uváděných již v původním návrhu, neobjasnili okruh účastníků řízení, ani nespecifikovali žalobní návrh tak, aby z něj bylo patrno, co je předmětem řízení. Žalobní návrh nesplňuje náležitosti uvedené v §79 odst. 1 OSŘ a žalobci ani přes výzvu soudu prvního stupně jeho vady neodstranili, a to ani v podaném odvolání a jeho doplnění. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, aniž výslovně uvedli o které zákonné ustanovení opírají přípustnost dovolání a z kterého dovolacího důvodu. Namítají, že od počátku podrobně a přesně uváděli veškeré objektivní skutečnosti a svá tvrzení dokládali příslušnými listinnými důkazy. Soudu předložili veškeré listiny, z nichž lze dovodit, jaký byl stav před nesprávným rozhodnutím Geodézie a jaký nastal na tomto rozhodnutí a jak se nadále vyvíjel. Podle názoru žalobců skutkový stav vylíčili velmi přesně. Petit žaloby upřesnili podle pokynu soudu prvního stupně doporučeným dopisem z 2. 1. 2001. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„).
Po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnými osobami, řádně zastoupenými, se především zabýval dovoláním z hlediska podmínek jeho přípustnosti.
Podle §236 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje občanský soudní řád v §237, §238a a §239.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a a §239 OSŘ v dané věci nejde; §238a odst. 1 písm. a) OSŘ nepřichází v úvahu, protože usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, a §238a odst. 1 písm. b) až f) OSŘ proto, že napadené usnesení nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §239 OSŘ, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle §239 odst. 1 OSŘ, a z hlediska §239 odst. 2 OSŘ chybí samotný návrh žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž by odvolací soud nevyhověl. Potvrzujícím usnesením, proti kterému je dovolání přípustné (nejde-li o případy usnesení ve věci samé upravené v §239 OSŘ), je ve smyslu §238a odst. 1 pouze usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu [písm. d) citovaného ustanovení]. Proti potvrzujícímu usnesení o zastavení řízení z jiného důvodu – pro nedostatek jiné podmínky řízení než soudní pravomoci – dovolání přípustné není (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, uveřejněné pod číslem 49 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti stanovené v §237 OSŘ. Ustanovení §237 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Žádnou z tam vypočtených vad však dovolatele netvrdí a ani z obsahu spisu se taková vada nepodává.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl [§243b odst. 1, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. června 2001
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu