ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1051.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1051/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně D., s. r. o., proti žalované A. H., o 4.194,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 67/95, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 1999 č. j. 12 Nc 124/99-56, takto:
I. Řízení o dovolání žalované se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 6. 1999 č. j. 12 Nc 124/99-56 rozhodl o námitce podjatosti vznesené žalovanou, že soudkyně JUDr. A. H. není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 67/95.
Žalovaná napadá toto usnesení podáním označeným jako dovolání a domáhá se s poukazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jeho zrušení s tím, že soud jí svým postupem znemožnil realizaci těch procesních práv, která jí zákon přiznává. Žalovaná odůvodňuje dovolání podle §241 odst. 3 písm. a), b) a c) o. s. ř. a vytýká odvolacímu soudu především, že o námitce podjatosti rozhodl na základě pouhého vyjádření soudkyně a nezabýval se tím, jak si soudkyně počínala při jednání dne 11. 3. 1999.
Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.\").
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Pojem „nadřízený soud\" („nejblíže společně nadřízený soud\"), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud\" jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8 pro rok 1996 pod pořadovým číslem 48). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112); Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1, §243c o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť žalovaná zavinila, že řízení muselo být zastaveno, avšak žalobkyni žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. července 2001
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu