ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.1647.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 1647/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ L. K., a B/ A. K., proti žalovanému O. V., za účasti Č. p., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 129/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. května 2001, č. j. 15 Co 229/2001 - 288, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.715,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 27. 4. 2000, č. j. 6 C 129/96 - 228, uložil žalovanému povinnost zaplatit prvnímu žalobci 157.924,75 Kč a druhé žalobkyni 4.031,25 Kč; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudním poplatku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 1. 2000, č. j. 15 Co 509/2000 - 247, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Okresní soud v Klatovech znovu ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 21. 12. 2000, č. j. 6 C 129/96 - 263 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit prvnímu žalobci 157.924,75 Kč a druhé žalobkyni 4.031,25 Kč; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudním poplatku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 5. 2001, č. j. 15 Co 229/2001 - 288, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky potvrdil, ve výrocích o náhradě nákladů řízení vůči státu a o soudním poplatku jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého zástupce dovolání, které bylo k poštovní přepravě předáno dne 20. 7. 2001.
Žalobci ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedli, že se ztotožňují s rozsudkem odvolacího soudu, a navrhli, aby dovolání žalovaného bylo jako nedůvodné odmítnuto.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 9. 5. 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Z obsahu spisu - zejména dokladu o doručení rozsudku odvolacího soudu - plyne, že zástupci žalobců, zástupci žalovaného i vedlejšímu účastníkovi byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 2001, č. j. 15 Co 229/2001 - 288, doručen dne 21. 5. 2001, a téhož dne (pondělí) tedy nabyl právní moci, takže lhůta k podání dovolání uplynula dnem 21. 6. 2001 (čtvrtek). Dovolání žalovaného proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k poštovní přepravě dne 20. 7. 2001.
Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný podal dovolání po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. pro opožděnost odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobcům vzniklo ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady žalobců sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Jelikož dovolání bylo podáno 20. 7. 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. lednu 2001, určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb.
V intencích §3 odst. 1 bodu 5. a odst. 3 a §16 vyhlášky se další úvahy o sazbě odměny podle shora cit. ustanovení v dané věci odvíjejí od částky 28. 785,-Kč, přičemž výše odměny pak činí 8.640,- Kč (§10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2, §18 odst. 1, věty první, vyhl. č. 484/2000 Sb.).
Vedle odměny přísluší zástupci žalobců též náhrada hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši 75,-Kč. Konečnou částku 8.715,- Kč tedy soud žalobcům také přiznal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu