ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.186.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 186/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ R. Č., a B/ E. Č., proti žalované M. K., o 500.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 49/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 1999 č. j. 18 Co 160/99 - 50, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 26. 11. 1998 č. j. 5 C 49/98 - 36 zamítl žalobu o zaplacení 500.000,- Kč s 21 % úrokem od 16. 7. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že kupní smlouvou ze dne 16. 7. 1996 prodala žalovaná žalobcům jednu ideální čtvrtinu, manželům Š. jednu ideální polovinu a K. B. jednu ideální čtvrtinu, všem jako kupujícím do jejich podílového spoluvlastnictví pozemkové parcely o výměře 10.610 m2 v katastrálním území B. n. O., okr. L. za kupní cenu 6.000.000,- Kč, kterou se kupující zavázali uhradit tak, že žalobci zaplatí 2.000.000,- Kč před podpisem smlouvy a zbývající 4.000.000,- Kč budou zaplaceny „bankovním převodem na účet prodávající č. 1750020400/0100 vedený u K. b. do doby podpisu obou smluvních stran návrhu na vklad do katastru nemovitostí, nejpozději však do 14 dnů od podpisu kupní smlouvy\". Účastníci této smlouvy také ujednali, že pokud nebude kupní cena v plné výši uhrazena do 14 dnů od jejího podpisu, má prodávající právo od této smlouvy odstoupit a kupující se zavázali zaplatit prodávající smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč s tím, že „podmínkou odstoupení od smlouvy prodávající je poukázání částky 1.500.000,- Kč (po odečtení smluvní pokuty ve výši 500.000,- Kč) prodávající na účet č. 588444-111/0100, vedeného u K. b.\". Soud prvního stupně dále zjistil, že dne 16. 7. 1996 uzavřeli žalobci, manželé Š. a K. B. smlouvu o sdružení se záměrem založit spol. s r. o., která by získala právo k těžbě pískovce v lomu o velikosti 10.610 m2 v okrese L., k. ú. B. n. O., jenž se rozhodli koupit jako soukromé osoby s tím, že podíl žalobců bude činil 1/4, podíl manželů Š. 1/2 a podíl K. B. rovněž 1/4, přičemž kupní cena činí 6.000.000,- Kč a bude vyplacena prodávajícímu ve formě zálohy 2.000.000,- Kč, jíž složí první žalobce a doplatek ve výši 4.000.000,- Kč složí zbylé strany v termínu stanoveném v kupní smlouvě. Ve smlouvě o sdružení se její účastníci dohodli též na tom, že pokud by doplatek kupní ceny nebyl složen, uhradí kupující prodávajícímu sankční částku 500.000,- Kč, a dále, že pokud se nepodaří dostát podmínkám kupní smlouvy, ručí za tyto a další případné ztráty všichni budoucí spoluvlastníci dílem, který odpovídá jejich spoluvlastnickému podílu a zavazují se vzájemně finančně vyrovnat nejpozději do 30 dnů od vzniku ztráty. Pokladní složenkou ze dne 16. 7. 1996 bylo dále prokázáno, že první žalobce složil částku 2.000.000,- Kč na účet vedený u K. b. č. 1750020400/0100, že dopisem ze dne 12. 5. 1997 žalovaná odstoupila od kupní smlouvy z důvodu, že kupní cena nemovitostí nebyla uhrazena v plné výši, a že dne 5. 6. 1997 byla na účet č. 588444-111/0100, vedený u K. b., vložena částka 1.500.000,- Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl obvodní soud k závěru, že kupní smlouva ze dne 16. 7. 1996 je ve smyslu ustanovení §588 obč. zák. platným právním úkonem, neboť obsahuje podstatné náležitosti, tj. předmět koupě a kupní cenu, a dovodil, že ani dohodnutý způsob zaplacení kupní ceny nečiní tuto smlouvu absolutně neplatnou. Požadavek žalobců na vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky nepovažoval za opodstatněný, neboť jde o dohodnutou smluvní pokutu (§544 odst. 1 a 2 obč. zák.), kterou si žalovaná ponechala poté, kdy od kupní smlouvy odstoupila. Splnili-li žalobci více než odpovídá vzájemnému poměru mezi kupujícími, mají právo na ostatních kupujících žádat náhradu za plnění, které za ně po právu žalované poskytli.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 1999 č. j. 18 Co 160/99 - 50 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu žalobců na připuštění dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu a ztotožnil se i s jeho závěry právními. Shodně s ním dovodil, že uzavřená kupní smlouva ze dne 16. 7. 1996 je určitá a srozumitelná, a tudíž i platná (§37 odst. 1 obč. zák.), neboť je z ní zcela jednoznačně patrno, které pozemky byly jejím předmětem, zřejmá je rovněž výše spoluvlastnických podílů kupujících, a stejně tak ani o výši a způsobu zaplacení kupní ceny ve výši 6.000.000,- Kč nemůže vzniknout pochybnost. Na něm se totiž kupující již před tím dohodli smlouvou o sdružení ze dne 16. 7. 1996 uzavřenou podle ustanovení §829 obč. zák., která svým obsahem odpovídá ustanovení §831 obč. zák. o poskytnutí majetkových hodnot k dosažení účelu sdružení. Způsob zaplacení kupní ceny ve smlouvě o převodu pozemkových parcel byl tudíž „jen\" vyjádřením předchozí dohody mezi kupujícími, podle níž žalobci zálohovali část kupní ceny ostatních kupujících, kteří se současně zavázali vzájemně se finančně vyrovnat. Takovéto ujednání o způsobu zaplacení kupní ceny je výrazem principu autonomie v občanskoprávních vztazích, v nichž je zásadně ponecháno na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů právního úkonu, zda a s kým smlouvu uzavřou a jaký bude její obsah, to vše za podmínky, že nebude odporovat obsahu a účelu občanského zákoníku. Pokud tedy žalovaná v souladu se smluvními podmínkami uvedenými v čl. III. písm. b/ kupní smlouvy ze dne 16. 7. 1996 od této smlouvy odstoupila (§48 odst. 1 obč. zák.) a ze zaplacené části kupní ceny, jíž žalobci složili, si zúčtovala částku 500.000,- Kč jako dohodnutou smluvní pokutu a zbytek složitelům vrátila, jednala v souladu se smluvními ujednáními, a proto na její straně nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobců ve smyslu ustanovení §457 obč. zák. Návrhu na připuštění dovolání městský soud nevyhověl s odůvodněním, že v daném případě se nejedná o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., neboť odvolacímu soudu podali návrh na připuštění dovolání. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci a namítají, že podle čl. II. kupní smlouvy koupil každý z kupujících díl nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, případně do bezpodílového spoluvlastnictví, a rovněž závazek zaplatit kupní cenu je závazkem dílčím, neboť neexistuje dohoda o zaplacení kupních cen kupujícími společně a nerozdílně, a povinnost kupujících plnit solidárně nevyplývá z žádného právního předpisu ani z povahy plnění a nebylo tak stanoveno ani soudním rozhodnutím. Jestliže tedy manželé Š. kupovali 1/2 nemovitostí za 3.000.000,- Kč, žalobci 1/4 nemovitostí za 1.500.000,- Kč stejně jako K. B., byly de facto uzavřeny tři kupní smlouvy. Zaplatili-li pak žalobci podle čl. III. smlouvy část kupní ceny ve výši 2.000.000,- Kč, je toto ujednání v rozporu s článkem II. smlouvy, a není tudíž zřejmé, za koho žalobci částku 2.000.000,- Kč uhradili; právě tento rozpor činí smlouvu neurčitou a nesrozumitelnou a tedy neplatnou. I kdyby však nebylo možno k tomuto závěru dospět, je pro neurčitost a nesrozumitelnost kupní smlouva neplatná v části o lhůtě splatnosti kupní ceny a o povinnosti zaplatit smluvní pokutu při nedodržení 14 denní lhůty k doplacení kupní ceny; je-li totiž neplatné (či neexistuje-li) ujednání o termínu splatnosti kupní ceny, je kupní cena splatná den následující po dni, kdy věřitel vyzve dlužníka k zaplacení, z čehož je zřejmé, že smluvní pokuta byla v daném případě dohodnuta jako sankce za neexistující (neplatně sjednanou) povinnost. Avšak i za předpokladu, že by ujednání o smluvní pokutě bylo platné, je třeba vycházet z toho, že pro kupující je závazkem dílčím; žalobci by tedy byli povinni zaplatit maximálně 1/4 dohodnuté smluvní pokuty, tedy částku 125.000,- Kč, ovšem jen v případě, že by se ocitli v prodlení se zaplacením kupní ceny (částky 1.500.000,- Kč). Protože však žalobci složili před podpisem kupní smlouvy prodávající částku přesahující sjednanou kupní cenu, nelze jim ukládat sankci, když se v prodlení neocitli. Nelze se proto ztotožnit s názorem odvolacího soudu, že zbývající částku 375.000,- Kč uhradili žalobci za ostatní kupující. Zásadní pochybení v právním posouzení věci odvolacím soudem, stejně jako soudem prvního stupně, spatřují tedy dovolatelé v tom, že kupní smlouvu posoudily jako platnou ve všech jejích ujednáních (ačkoliv je neplatná jako celek, případně pouze v čl. III.) a že závazek zaplatit kupní cenu považovaly za závazek solidární, ačkoliv se (v případě platnosti smlouvy) jednalo o závazky dílčí. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci (§242 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné, jestliže rozhodnutí trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soudu návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V posuzovaném případě však přípustnost dovolání nezakládá ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., ani ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a podle §239 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné též, neboť návrh na vyslovení přípustnosti dovolání byl odvolacím soudem zamítnut.
V dané věci - kromě důvodů podle §237 odst. 1 o.s.ř. - lze přípustnost dovolání posuzovat toliko podle §239 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobci podali odvolacímu soudu návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž nebylo vyhověno, a proti rozsudku odvolacího soudu podali včas dovolání.
Předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí, popř. některá z právních otázek v něm řešených, jež jsou napadeny dovoláním, má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu pro právní stránce zásadní význam skutečně má.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkových zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.
Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení takové právní otázky, které pro rozhodnutí soudu nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající ale obecný dopad na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1339/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu pro právní stránce, je také dovolací přezkum otevřen - za splnění předpokladů shora uvedených - jen pro posouzení těch právních otázek, pro něž byl návrh na připuštění dovolání učiněn a pro které je dovolání podáno.
Jak vyplývá z obsahu spisu, navrhli žalobci v odvolacím řízení připuštění dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by vymezili konkrétní právní otázky mající podle jejich názoru zásadní právní význam; dovolacímu přezkumu proto v posuzované věci podléhají všechny právní závěry odvolacího soudu, které pro jeho rozhodnutí byly z hlediska hmotného práva určující a jež byly dovoláním napadeny.
Podle §37 odst. 1 obč. zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Sankce neplatnosti právního úkonu se tímto ustanovením váže k náležitostem projevu vůle; projev je neurčitý, je-li nejistý jeho obsah, to jest, když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže jednající nedosáhl - vadným slovním nebo jiným zprostředkováním - jasného vyjádření této vůle. Závěr o neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit (§35 odst. 1 obč. zákoníku).
Podle §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle §588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Podstatnými náležitostmi (essentialia negotii), které musí kupní smlouva obsahovat, aby byla platně uzavřena (její neplatnost by automaticky znamenala i neplatnost ujednání o smluvní pokutě, kterou dovolatelé rovněž namítají) je určení stran, předmět koupě a kupní cena. Vedle těchto podstatných náležitostí může kupní smlouva obsahovat i další ujednání, tzv. vedlejší náležitosti - accidentalia negotii (§601 až 610 obč. zák.).
Z obsahu spisu v posuzované věci vyplývá, že v čl. II. kupní smlouvy, kterou dne 16. 7. 1996 uzavřela M. K. jako prodávající na straně jedné s manžely Z. Š. a J. Š., dále se žalobci a s K. B. jako kupujícími na straně druhé, bylo účastníky této smlouvy dohodnuto, že prodávající prodává 1/2 vzhledem k celku nemovitostí uvedených v čl. I. smlouvy - pozemků parc. č. 1384, díl 1383 a 1386 vedených zčásti jako role a zčásti jako pastvina a ostatní plocha o celkové výměře 10.610 m2 v kat. území B. n. O., okres L., jež jsou zapsány u Katastrálního úřadu L. na LV č. 251 pro obec a katastrální území B. n. O. - za dohodnutou kupní cenu 3.000.000,- Kč manželům Š., kteří tuto polovinu nemovitostí kupují, dále prodává 1/4 vzhledem k celku těchto nemovitostí žalobcům za dohodnutou kupní cenu 1.500.000,- Kč, kteří tuto 1/4 nemovitostí kupují, a dále prodává 1/4 nemovitostí vzhledem k celku za dohodnutou kupní cenu 1.500.000,- Kč K. B., která tuto 1/4 nemovitostí kupuje. Podle čl. III. smlouvy kupní cenu ve výši 6.000.000,- Kč zaplatí kupující prodávající tak, že a/ část kupní ceny ve výši 2.000.000,- Kč zaplatí žalobci prodávající v hotovosti před podpisem této kupní smlouvy (prodávající její příjem v této výši potvrdila) a b/ zbytek kupní ceny ve výši 4.000.000,- Kč zaplatí kupující bankovním převodem na účet prodávající č. 1750020400/0100 vedeného u K. b. P., expozitura N. J. z P., do doby podpisu obou smluvních stran návrhu na vklad do katastru nemovitostí, nejpozději však do 14 dnů od podpisu kupní smlouvy. Účastníci této smlouvy také ujednali, že pokud nebude kupní cena v plné výši uhrazena do 14 dnů od podpisu této smlouvy, má prodávající právo od této smlouvy odstoupit a kupující se zavázali zaplatit prodávající smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč, přičemž podmínkou odstoupení od smlouvy prodávající je poukázání částky 1.500.000,- Kč, tj. zůstatek částky uvedené pod bodem III. písm. a/ této smlouvy po odečtení smluvní pokuty ve výši 500.000,- Kč prodávající na účet č. 588444-111/0100, vedeného u K. b. P.
Z obsahu této kupní smlouvy je tedy zcela jednoznačně patrno, že jejím předmětem jsou pozemky specifikované v čl. I., jež kupující měli nabýt do podílového spoluvlastnictví podle podílů uvedených pod bodem II. smlouvy, a že se účastníci smlouvy dohodli na kupní ceně ve výši 6.000.000,-Kč (čl. III.), která měla být zaplacena způsobem uvedeným v čl. III pod bodem a/ a b/. Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže takovou kupní smlouvu považoval za platnou, neboť posuzovaná smlouva splňuje všechny náležitosti předepsané zákonem pro tento smluvní typ a její obsah, tj. vymezení práv a povinností jejích účastníků, je formulován natolik určitě a srozumitelně, že jí nelze vytýkat důvod absolutní neplatnosti podle §37 obč. zák.
Na správnosti závěru odvolacího soudu o platnosti kupní smlouvy ze dne 16. 7. 1996, včetně ujednání o lhůtě splatnosti kupní ceny a o smluvní pokutě, nemůže nic změnit ani dovolateli tvrzený rozpor mezi čl. II. a III. smlouvy spočívající v tom, že žalobci zaplatili podle čl. III. smlouvy část kupní ceny ve výši 2.000.000,- Kč, ačkoliv podle ujednání obsaženého v článku II. smlouvy měli zaplatit na kupní ceně jen 1.500.000,- Kč, takže podle jejich názoru není zřejmé, za koho částku 2.000.000,- Kč uhradili. Dovolatelé totiž přehlížejí skutečnost, že částka 500.000,- Kč, kterou se za základě svobodného projevu vůle zavázali prodávající zaplatit podle čl. III. smlouvy - kromě na ně připadající dohodnuté kupní ceny ve výši 1.500.000,- Kč (jež jim ostatně byla žalovanou vrácena, jak ze skutkových zjištění vyplynulo), představovala právě sjednanou smluvní pokutu pro případ, že kupní cena nebude všemi kupujícími zaplacena nejpozději do 14 dnů od podpisu smlouvy.
Podle §544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odst. 2 tohoto ustanovení smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.
Institut smluvní pokuty zakotvený v ustanovení §544 a §545 obč. zák. je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jehož účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta je tedy peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda. Pokutu lze dohodnout jak pro případ nesplnění vůbec, tak pro případ porušení jakékoliv jiné smluvní povinnosti. Ustanovení §544 odst. 1 obč. zák., jež je kogentní povahy, tedy umožňuje sjednání smluvní pokuty pro případ porušení povinnosti ze smlouvy vyplývající.
Pro obsah právního vztahu založeného předmětnou kupní smlouvou je určující to, co si strany této smlouvy dohodly, tedy jaké povinnosti účastníci smluvně převzali a jaká práva si smlouvou ve vztahu prodávající - kupující založili. Jestliže v dané věci žalobci souhlasili s tím, že dohodnutou smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč zaplatí za ostatní kupující v případě, že zbytek kupní ceny jimi (tedy manžely Š. a K. B.) nebude zaplacen ve sjednané době, pak názor dovolatelů o tom, že žalobci byli povinni zaplatit jen 1/4 dohodnuté smluvní pokuty, tedy částku 125.000,- Kč, a to jen za předpokladu, že by se ocitli v prodlení se zaplacením části kupní ceny na ně připadající, je nesprávný, neboť takovéto ujednání z obsahu předmětné kupní smlouvy nevyplývá.
Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci nejde o otázky zásadního právního významu ve smyslu shora vymezeném, neboť se nejedná o otázky, které by dosud nebyly judikaturou vyšších soudů vyřešeny a které by odvolací soud řešil odlišně. Podmínky přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. tak nejsou splněny.
Přípustnost dovolání v posuzovaném případě není založena ani z důvodů podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatelé netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad v tomto ustanovení uvedených.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl podle §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. července 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu