ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.207.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 207/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Zemědělského družstva K. V., proti žalovanému Mysliveckému sdružení R., o 281.370,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 12 C 229/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 1999 č.j. 30 Co 478/98-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 5. 5. 1998 č.j. 12 C 229/95-124 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 281.370,- Kč s 16 % úrokem od 26. 10. 1994 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek okresního soudu v této věci ze dne 30. 10. 1995 č.j. 12 C 229/95-32, jímž bylo rozhodnuto, že základ nároku žalobce na náhradu škody je odůvodněný, byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 1996 č.j. 24 Co 69/96-51 za účelem doplnění dokazování zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 1999 č.j. 30 Co 478/98-161 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, zrušil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení státu (v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku, a to do jeho potvrzujícího výroku, podal žalovaný dovolání, ve kterém odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Dovozuje, že skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, jsou v rozporu s prokázanými skutečnostmi, že dokazování při zjišťování výše škody bylo vadné. Namítá, že mu byla podle ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem, když nebyl předvolán k závěrečnému jednání odvolacího soudu, přestože předmětem jednání byl i výslech soudního znalce. Přítomnost jeho právního zástupce na tomto jednání nemůže podle názoru dovolatele zhojit uvedené pochybení odvolacího soudu, neboť znalosti právního zástupce o faktických poměrech v daném místě a čase nemohou nahradit poznatky žalovaného jako účastníka řízení. Navrhuje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písmeny a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ).
Podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř. a aniž by žalovaný vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinil (§239 odst. 2 o.s.ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozhodnutí vzhledem k tomu, že předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 30. 10. 1995, který byl odvolacím soudem zrušen, bylo rozhodnuto, že základ nároku žalobce je odůvodněný – tímto mezitímním rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalobě rovněž vyhověno (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Z hlediska ust. §238 a §239 o.s.ř. není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné.
Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 o.s.ř., nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
O takovou situaci se jedná, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Dovolací důvod podle §-237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dán především tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže věc projednal v nepřítomnosti účastníka v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř.
Jestliže je účastník řízení zastoupen advokátem s procesní plnou mocí (§25 o.s.ř.), jeho procesní práva a povinnosti vykonává v řízení jeho zástupce. V takovém případě stačí o nařízeném jednání vyrozumět zástupce účastníka, není-li přítomnosti účastníka u jednání třeba. Povinnost předvolat zastoupeného účastníka k jednání je dána jen tehdy, je-li třeba, aby byl vyslechnut nebo má-li účastník něco osobně vykonat (§49 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přítomnosti účastníka u jednání třeba, je věcí jeho zástupce, aby ho o nařízeném jednání informoval, a je pak na účastníkovi, zda se jednání zúčastní či nikoliv. Vzhledem k tomu, že jeho práva a povinnosti v řízení přísluší konat jeho zástupci, jenž je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§28 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), nemůže být účastník v případě své neúčasti u jednání na svých procesních právech zkrácen. U zastoupeného účastníka jde o odnětí jeho možnosti jednat před soudem pouze tehdy, jestliže účastník v důsledku nesprávného postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce. O takovou situaci se však v dané věci nejedná.
Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací jednání bylo nařízeno na 29. 9. 1999 v 13,00 hod. a byli k němu obesláni právní zástupci účastníků. Odvolací soud dne 29. 9. 1999 jednal za přítomnosti žalobce a právních zástupců obou účastníků, byly přečteny listinné důkazy a slyšen znalec J. T., kterému právní zástupce žalovaného kladl dotazy, a po závěrečném vyjádření obou právních zástupců byl vyhlášen rozsudek.
Žalovaného v řízení zastupoval na základě plné moci z 13. února 1995 (č.l. 10) advokát J. K.-I., který se předmětného jednání také osobně zúčastnil. Ve smyslu ustanovení §49 odst. 1 o.s.ř., podle kterého platí, že má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení (a advokátu lze - ve smyslu §25 odst. 1 věty druhé a §28 odst. 2 věty prvé o.s.ř. - udělit pouze tuto plnou moc), doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci, vyjma případů, kdy má účastník osobně v řízení něco vykonat. Výklad podávaný k tomuto ustanovení soudní praxí je jednotný potud, že účastníku, jehož zastupuje osoba s plnou mocí pro celé řízení, se předvolání k jednání doručuje zpravidla jen tehdy, je-li jeho osobní účast nezbytná, např. proto, že má být proveden důkaz jeho výslechem (srov. §131 o.s.ř.).
Postupem odvolacího soudu, který k jednání dne 29. 9. 1999 obeslal pouze právní zástupce účastníků a ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného, nebyla žalovanému odňata možnost jednat před soudem, neboť o odvolacím jednání byl řádně vyrozuměn jeho zástupce, který také žalovaného při odvolacím jednání zastupoval. Pokud by snad procesní práva, k nimž je odvolatel podle občanského soudního řádu oprávněn, nebyla při tomto jednání prostřednictvím jeho zástupce uplatněna, nedošlo k tomu v důsledku nesprávného postupu soudu.
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. není tedy dán. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání v dané věci směřuje tedy proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Vzhledem k výsledku dovolacího řízení bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř., neboť žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu