ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2089.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 2089/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. spol. s r.o., proti žalovanému Kulturnímu středisku E., o zaplacení 2.016.501,80 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 243/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. dubna 2001, č. j. 14 Co 148/2001-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 22. 6. 2000, č. j. 28 C 243/99-70, zamítl žalobu na zaplacení částky 2.016.501,80 Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 4. 2001, č. j. 14 Co 148/2001-121, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 83.000,- Kč, a uložil jí povinnost zaplatit žalovanému i náklady odvolacího řízení ve výši 22.237,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 3 a 240 odst. 3 občanského soudního řádu (zřejmě ve znění účinném od 1. 1. 2001), a namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce posouzení počátku běhu promlčecí doby. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 2. 4. 2001, avšak po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního (rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 22. 6. 2000, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb.), Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen právnímu zástupci žalobkyně i žalovaného dne 14. 5. 2001. Tímto dnem také nabyl právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději ve čtvrtek dne 14. 6. 2001. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce však dovolání podala (osobně na podatelně Okresního soudu Plzeň – město) až dne 30. 8. 2001, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.); proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. její dovolání odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat přípustností dovolání a důvodností v něm uvedených dovolacích námitek.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst.1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2001
JUDr. Petr Vojtek, v.r.
předseda senátu