ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2146.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 2146/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce L. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. H., o 49.106,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 187/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2000 č. j. 20 Co 81/2000-43, takto:
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 49.106,50 Kč s 11% úrokem od 25. 10. 1999 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 11. 1. 2000 č. j. 8 C 187/99-30 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 49.106,50 Kč s 11 % úrokem z prodlení od 25. 10. 1999 do zaplacení, žalobu, pokud žalobce požadoval "úroky vyšší, nebo za dobu delší", zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce je odběratelem vody od akciové společnosti V. a k. Ch. a na jeho vodovod uvnitř hospodářského střediska N. D. u H. M. jsou napojeni další odběratelé, mezi nimi i žalovaný. Protože vodoměrná šachta tvořící připojené zařízení žalovaného nebyla zabezpečena proti poškození potrubí mrazem, praskl v ní v lednu 1999 vodoměr a vlivem poruchy jeho těsnosti došlo k úniku 2.205 m3 vody. Soud dovodil, že žalobci tak vznikla škoda ve výši ceny uniklé vody, která byla v jeho vlastnictví (podle §23 vyhlášky č. 144/1978 Sb. dodávka vody je splněna přechodem vody z veřejného vodovodu do zařízení odběratele a tak dochází i k přechodu vlastnictví), a že žalovaný za ni odpovídá podle ustanovení §415 a §420 odst. 1 obč. zák., neboť jako vlastník věci byl povinen věc zabezpečit tak, aby touto věcí nebyla způsobena škoda, tedy aby ani na samotném zařízení ani únikem vody nevznikla škoda. Žalovaného jako vlastníka poškozeného zařízení nemůže této povinnosti zprostit ani povinnost žalobce (vůči dodavateli) zabezpečit zařízení, aby nedocházelo k únikům vody. Nečinnost žalovaného je tedy porušením povinnosti (§415 obč. zák.) a příčinná souvislost mezi ní a škodou vyplývá z podstaty věci: kdyby žalovaný řádně zajistil své zařízení, nedošlo by k úniku vody, tedy ani ke škodě.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 5. 2000 č. j. 20 Co 81/2000-43 rozsudek soudu prvního stupně, vyjma nenapadeného zamítavého výroku ohledně dalšího úroku z prodlení, změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 49.106,50 Kč s 11 % úrokem z prodlení od 25. 10. 1999 do zaplacení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho závěry právními ohledně předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu podle §420 obč. zák. a dovodil, že až do dne rozhodnutí krajského soudu žalobci objektivně žádná škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích) nevznikla, protože za odebranou vodu, která unikla v lednu 1999, dosud nezaplatil, když dodavatel vody mu povolil odklad platby. Z tohoto důvodu nelze podle závěrů odvolacího soudu žalobě na náhradu škody vyhovět.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání a s poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. namítá, že mu škoda vznikla tím, že z prasklého podružného vodoměru žalovaného unikala v lednu 1999 voda, kterou dodavatel (V. a k. Ch. a. s.) vyúčtoval žalobci jako svému smluvnímu partnerovi. Žalobce sice k době rozhodování odvolacího soudu vyúčtovanou částku 50.491,30 Kč nezaplatil (dohodl se s dodavatelem na odložení platby), avšak přesto nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu o okamžiku vzniku škody, neboť je příliš zužující. Dodavatel měl řadu prostředků, jak jej jako svého odběratele přinutit k zaplacení, a dohoda o odložení platby neznamená, že by žalobce nehodlal požadovanou částku zaplatit. Škoda proto žalobci vznikla již tím, že od 19. 2. 2000 měl vůči dodavateli vody splatný závazek, nehledě na to, že tuto svoji povinnost již splnil. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.), a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení), a že je podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle §420 odst. 3 obč. zák. odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
Odvolací soud správně dovodil, že existence škody je jedním ze čtyř předpokladů obecné odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 obč. zák., bez jehož naplnění nelze ukládat povinnost k náhradě škody. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Za skutečnou škodu na věci je pak nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Majetkový stav je tvořen především souhrnem hmotných předmětů (věcí) o určité hodnotě vyjádřené v penězích a jiných hodnot či práv, jsou-li penězi ocenitelné (např. pohledávky, tzv. duševní vlastnictví apod.); oproti tomu pasiva (např. závazky) se do hodnoty majetkového stavu promítají negativně.
Je-li poškozený vlastníkem věci, zahrnuje jeho majetkový stav také hodnotu věci před poškozením; v důsledku poškození či úplného zničení věci nutně dochází i ke zmenšení majetkového stavu, jehož obnovení vyžaduje prostředky odpovídající rozsahu poškození (zničení) věci. I když poškozený k okamžiku poškození (zničení) věci neuhradil třetí osobě úplatu sjednanou v souvislosti s nabytím vlastnictví k této věci, jeho platební povinnost je závazkem (pasivem majetkového stavu poškozeného jako vlastníka věci), který vznikl nezávisle na poškození věci a který trvá zpravidla bez ohledu na to, že věc byla poškozena či zničena. Samotným splněním tohoto závazku se přitom hodnota majetkového stavu nemění, neboť existující pasivum (závazek) se pouze nahrazuje odčerpáním reálných hodnot, případně aktiv; proto ani okamžik, kdy k úhradě došlo, nemá na hodnotu majetkového stavu vliv a tedy není z hlediska vzniku škody významný. Z toho je zřejmé, že vlastníku věci vzniká škoda jejím poškozením (případně úplným zničením či ztrátou) i tehdy, nezaplatil-li k okamžiku poškození třetí osobě úplatu za nabytí věci zčásti či zcela, a to bez ohledu, zda tomu tak bylo v souladu s ujednáním o splatnosti této úplaty nebo v důsledku porušení platební povinnosti.
V posuzovaném případě se žalobce domáhá náhrady škody za ztrátu vody zaviněnou žalovaným. Jestliže odvolací soud dovodil, že ke dni jeho rozhodnutí (10. 5. 2000) žalobci žádná škoda (majetková újma) objektivně nevznikla z důvodu, že do této doby za odebranou vodu dodavateli nezaplatil, nejde o závěr správný, neboť nevychází ze zjištění, zda voda představovala součást majetkového stavu žalobce a zda ztrátou vody došlo také ke snížení jeho majetkového stavu. Žalobci vznikla majetková újma (a tím skutečná škoda ve smyslu §442 obč. zák.) za předpokladu, že v době úniku vody byl jejím vlastníkem, bez ohledu na to, že se s dodavatelem vody dohodl na odkladu splatnosti, resp. zda a kdy skutečně za odběr vody zaplatil.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný a Nejvyšší soud ČR jej proto podle ustanovení §243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.), aniž podle ustanovení §243a odst. 1 věta první o.s.ř. nařizoval jednání.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková