ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.2912.2000.1
sp. zn. 25 CDO 2912/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka rozhodl v právní věci žalobkyň A) V. P. a B) J. P., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. F. a 2) MUDr. J. F., oběma zastoupeným advokátem, za účasti Č. p., a.s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o 273.900,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 368/91, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2000 č. j. 14 Co 146/97-255, takto:
I. Dovolání žalobkyň se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 11. 1996 č. j. 30 C 368/91-212 uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyním částku 273.900,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 6. 2000 č. j. 14 Co 146/97-255 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky i vůči státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, jímž vytýkají odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce promlčení nároku (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Navrhují, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve svém vyjádření ztotožnili s tím, jak odvolací soud posoudil otázku promlčení, a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
V posuzovaném případě soud prvního stupně doručil stejnopisy rozsudku odvolacího soudu vedlejšímu účastníku dne 20. 7. 2000 a zástupcům účastníků dne 24. 7. 2000. Posledně uvedeným dnem také napadený rozsudek nabyl právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději ve čtvrtek dne 24. 8. 2000. Žalobkyně však dovolání podaly k poštovní přepravě až dne 4. 9. 2000, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.), a proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. jejich dovolání odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat důvodností dovolání.
Podle §142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle výsledku dovolacího řízení žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemají. Žalovaní sice vynaložili náklady na sepis vyjádření k dovolání advokátem, avšak nejedná se o náklady vynaložené účelně ve smyslu uvedeného ustanovení, neboť vyjádření obsahuje jejich stanovisko převážně ke skutkovým a právním otázkám rozsudku odvolacího soudu, které v dovolacím řízení nebyly řešeny z důvodu, že dovolání je bylo jako opožděné odmítnuto. Pak takový úkon nemůže být účelným bráněním práva a dovolací soud podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 věty první o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. ledna 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková