ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.316.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 316/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. B. proti žalované F. B., s. r. o., o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 C 972/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. března 2000 č.j. 8 C 972/99-32 ve znění opravného usnesení ze dne 6. dubna 2000 č.j. 8 C 972/99-35 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. října 2000 č.j. 29 Co 320/2000-87, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. 3. 2000 č.j. 8 C 972/99-32 ve znění opravného usnesení ze dne 6. 4. 2000 č.j. 8 C 972/99-35 se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 10. 2000 č.j. 29 Co 320/2000-87 se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 28. 3. 2000 č.j. 8 C 972/99-32 ve znění opravného usnesení ze dne 6. 4. 2000 č.j. 8 C 972/99-35 zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 500.000,- Kč s 5 % úrokem od 1. 6. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 9. 10. 2000 č.j. 29 Co 320/2000-87 připustil zpětvzetí žaloby, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení zrušil a řízení zastavil. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozhodnutím soudů obou stupňů podal žalobce dovolání z důvodu podle §241 odst. 3 písm. a/ a b/ o.s.ř., jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c/ a f/ o.s.ř. Namítá, že zpětvzetí žaloby nenavrhl svévolně, nýbrž byl „do této situace vmanipulován\", když k jeho žádosti mu nebyl ustanoven advokát jako jeho právní zástupce, který by mu odborně pomohl. Za nespravedlivé považuje rozhodnutí o tom, že má zaplatit náklady řízení, a to s ohledem na svou finanční situaci i s ohledem na to, že si v řízení nevěděl rady. Navrhuje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písmeny a/ až g/.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení §238a a §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a/ změněno usnesení soudu prvního stupně: to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b/ rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208): to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,-Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč,
c/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d/ odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e/ odvolání odmítnuto,
f/ odvolací řízení zastaveno.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením /vydáním/ usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo připuštěno zpětvzetí žaloby, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. Proti takovému usnesení však dovolání z důvodů podle §241 odst. 3 písm. b), c), d) o. s. ř. nemůže podat žalobce, neboť rozhodnutím o připuštění zpětvzetí žaloby bylo jeho procesnímu návrhu vyhověno, a dovolatel ostatně ani nezpochybňuje, že žalobu vzal zpět. Dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu by mohla podat žalovaná; žalobce by byl legitimován k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž nebylo zpětvzetí návrhu připuštěno. Rozhodnutím odvolacího soudu totiž bylo návrhu žalobce vyhověno, a nemohla tak v jeho poměrech nastat újma; k podání dovolání v daném případě proto žalobce není subjektivně oprávněn (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 o.s.ř., nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Podle §20 o.s.ř. může každý před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům). U fyzických osob tato způsobilost vzniká v plném rozsahu zletilostí (§8 odst. 1 obč. zák.); pozbýt ji lze pouze za podmínek vyslovených v §10 odst. 1 a 2 obč. zák. na základě rozhodnutí soudu, vydaného v řízení podle §186 a násl. o.s.ř. Toto rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům má konstitutivní účinky, jež se vážou k právní moci, a nepůsobí zpětně.
Nebyl-li tedy dovolatel zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezen, nemůže být splněna podmínka, že v řízení před soudem prvního a druhého stupně neměl procesní způsobilost, přičemž okolnost, že dovolatel nebyl v řízení zastoupen právním zástupcem, nemůže za těchto okolností založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; řízení zmatečností podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. postiženo není.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
O takovou situaci se jedná, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování.
Jak bylo zjištěno z obsahu spisu, žalobce poté, co podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, v přípise ze dne 31. 3. 2000, adresovaném Okresnímu soudu v České Lípě, požádal o ustanovení právního zástupce a v dalším přípise ze dne 21.4.2000 uvedl, že „na základě rozsudku Okresního soudu v České Lípě č.j. 8 C 972/99-32 ze dne 28. 3. 2000 a jeho odvolání k odvolacímu soudu bere zpět návrh na zahájení řízení\", a to v plném rozsahu. Žalovaná v přípise ze dne 7. 6. 2000 vyjádřila souhlas se zpětvzetím žaloby i s tím, že řízení bude zastaveno. Odvolací soud usnesením ze dne 9. 10. 2000 č.j. 29 Co 320/2000-87 rozhodl tak, že zpětvzetí žaloby připustil, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení, když dovodil, že jsou splněny podmínky dané ust. §222 a §208 o.s.ř. a žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas.
Žalobce ve svém podání ze dne 21.4.2000 zcela jednoznačně vyjádřil svou vůli nezanechávající pochybnosti o jejím obsahu a smyslu spočívající v tom, aby o jeho návrhu na zahájení řízení nebylo meritorně rozhodnuto, a nejsou zde žádné pochybnosti o tom, že žalobce vzal svoji žalobu zcela zpět. Z tohoto důvodu vyvolal tento procesní úkon zákonem předpokládané účinky. Za situace, kdy žalobce vzal žalobu účinně zpět, nebylo třeba rozhodovat o jeho žádosti o ustanovení právního zástupce pro řízení, neboť svým procesním úkonem žalobce jednoznačně projevil vůli, aby jeho návrh nebyl soudem již dále projednáván. Pokud dovolatel namítá, že by „za běžných podmínek\" ke zpětvzetí žaloby nemohlo dojít, a že byl do tohoto svého rozhodnutí vmanipulován, je třeba uvést, že každý procesní úkon je vždy nutno posuzovat z objektivního hlediska, to jest podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv. Jelikož procesní úkon žalobce, totiž jeho podání z 21. 4. 2000, objektivně (podle svého obsahu) je zpětvzetím žaloby, není tvrzení, že tento procesní úkon žalobce nezamýšlel učinit, nikterak způsobilé zpochybnit správnost postupu odvolacího soudu, který na základě tohoto procesního úkonu žalobce řízení zastavil; nelze proto dovodit, že by žalobci byla odňata možnost jednat před soudem nesprávným postupem odvolacího soudu.
Dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. není tedy dán. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, který má povahu usnesení (srov. §152 odst. 1 věta prvá, §167 odst. 1 o.s.ř.), zákon ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. nepřipouští.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 4 věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Pokud žalobce dovoláním napadl také rozsudek soudu prvního stupně, bylo v této části nutno řízení zastavit. Z ust. §236 odst. 1 o.s.ř., dle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že dovoláním nelze rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje dovolání přímo proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř., neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu