ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.815.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 815/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně V. T. proti žalované Č. p. a. s., 244.701,24 Kč s příslušenstvím a o měsíční rentu ve výši 9.462,91 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 86/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. března 2001 č. j. 11 Co 129/2001-38, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 5. 3. 2001 č. j. 23 C 86/99-35 uložil žalobkyni, aby ve lhůtě 10 dnů doplnila označení žalované a její sídlo, s poučením, že v opačném případě bude její podání podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto. Rozhodnutí odůvodnil tím, že označení žalované, jak je uvedeno v žalobě, není v souladu s ustanovením §79 odst. 1 o.s.ř., neboť pouhé uvedení sídla pobočky žalované, jíž se spor týká, je nedostatečné.
Odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 3. 2001 č. j. 11 Co 129/2001-38 odmítl podle §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s odůvodněním, že podle ustanovení §202 odst. 2 písm. d) o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, stejně jako podle ustanovení §202 odst. 1 písm. d) o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001, není odvolání přípustné proti usnesení, jímž byl účastník vyzván, aby opravil neúplné nebo neurčité podání (§43 odst. 1 o.s.ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolá-ní, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f) a §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. Namítá, že soud jí nesprávným postupem v průběhu řízení odňal možnost jednat před soudem. V podaném dovolání namísto původního označení žalované (Č. p. P., pobočka P.), označila jako žalovanou Č. p. a. s., se sídlem v P., S. 16, a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, spolu s usnesením soudu prvního stupně, zrušil.
Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.\"). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je sice přípustné [§238a odst. 1 písm. e) o.s.ř.], avšak není opodstatněné.
Dovolatelka výslovně uplatnila jako jediný dovolací důvod vadu řízení uvedenou v §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. [§241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.]. Podle tohoto ustanovení je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem [§237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.] se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu uvedeného ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
V posuzovaném případě v tomto směru nedošlo k pochybení, neboť odvolací soud byl oprávněn projednat odvolání proti usnesení a rozhodnout o něm bez nařízení jednání [srov. §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.]. K odmítnutí odvolání žalobkyně došlo v této věci proto, že odvolací soud v souladu s občanským soudním řádem odmítl odvolání pro jeho nepřípustnost podle §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž mohl přezkoumat správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, a nikoliv proto, že by nesprávným postupem soudu byla účastníku v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem [§237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.].
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání žalobkyně odmítnuto, není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. postiženo; dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by trpělo jinými vadami uvedenými v ustanovení §237 o.s.ř. či jinými vadami [§241 odst. 3 písm. b) o.s.ř.], ke kterým by soud musel přihlédnout z úřední povinnosti podle §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. Dovolatelka pak nenapadá ani správnost závěrů, jimiž odvolací soud svůj výrok odůvodnil [nemá výhrady proti závěru odvolacího soudu, že odvolání proti usnesení, jímž bylo podání účastníka vráceno k opravě, musí být podle §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítnuto, neboť není přípustné]. Se zřetelem k tomu, že dovolací soud je uplatněným dovolacím důvodem vázán (§242 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), že jiné dovolací důvody uplatněny nebyly a že řízení dovolatelkou uplatněnou vadou podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., jak bylo již shora vyloženo, netrpí, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. zamítl. V dalším řízení však musí být přihlédnuto k tomu, že žalobkyně výzvě soudu prvního stupně k upřesnění označení žalované dostála v dovolání, v němž označila žalovanou v souladu s požadavky ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. června 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu