ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.887.2001.1
sp. zn. 25 Cdo 887/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně R. D. proti žalovanému Ž. M., o 42.543,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 273/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2001, č. j. 51 Co 701/2000 - 50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14. 9. 2000, č. j. 42 C 273/98 - 38, zamítl žalobu o zaplacení 42.543,- Kč se 16% úrokem z prodlení od 1. 9. 1998 do zaplacení, řízení ohledně 10% úroku z prodlení z částky 42.543,- Kč od 1. 9. 1998 do zaplacení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 1. 2001 č. j. 51 Co 701/2000 - 50 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „ust. §238 odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.\" a podává jej z důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., neboť nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku na náhradu škody na zdraví, a za správný nepovažuje ani výrok o nákladech odvolacího řízení. Navrhla, aby rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl dovolací soud po přezkoumání k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.).
V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 42.543,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení potvrzen, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o. s. ř., a aniž by žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinila (§239 odst. 2 o. s. ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co jeho předchozí rozsudek byl zrušen (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Z hlediska ust. §238 a §239 o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti potvrzujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání proti těmto výrokům by v dané věci mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení rozhoduje soud usnesením (§167 odst. 1 o. s. ř.). Rozhoduje-li soud ve věci samé, rozhoduje rozsudkem (§152 odst. 1, věta první o. s. ř.), do něhož pojme i výrok o nákladech řízení. Tím však neztrácí tato část výroku jeho rozhodnutí povahu usnesení. To platí i v řízení odvolacím (§211 o. s. ř.).
Dovolání proti výroku o nákladech odvolacího řízení zákon nepřipouští (§236 odst. 1, §238a , §239 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1, §151 odst. 1 a §142 odst.1 o. s. ř., neboť žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. srpna 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu