ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1079.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 1079/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně MUDr. O. K. proti žalovanému F. K., o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 290/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2000, č.j. 39 Co 443/2000 - 78, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 15. 7. 1999, č.j. 5 C 290/96 - 54, zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 065, o velikosti 4 + 1/ L, I. kategorie, v 9. podlaží domu č.p. 2091 v P. - S., ul. V. (dále jen „předmětný byt\" nebo „byt\"), určil, že výlučnou nájemkyní bytu a členkou družstva bude žalobkyně, a žalovaného zavázal předmětný byt vyklidit a předat jej žalobkyni do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování; rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze, který rozhodoval o odvolání žalovaného proti citovanému rozsudku, usnesením ze dne 20. 9. 2000, č.j. 39 Co 443/2000 - 78, odvolací řízení zastavil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Důvodem, pro který bylo odvolací řízení zastaveno, byla skutečnost, že odvolání žalovaného trpělo vadami znemožňujícími v řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny přes výzvu, která obsahovala příslušné poučení (§43 odst. 2 a §211 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu, jež nabylo právní moci dne 10. 11. 2000, podal žalovaný, zastoupený přitom advokátem, dovolání. Podání, které učinil telefaxem dne 11. 12. 2000 (doplněné dne 14. 12. 2000 odesláním originálu na adresu soudu prvního stupně), obsahovalo označení soudu, jemuž je zasíláno, spisové značky věci, označení napadeného rozhodnutí a sdělení, že účastník (žalovaný) podává proti němu dovolání, jakož i údaj o místu a datu sepisu podání a podpis právního zástupce, který je sepsal. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 29. 3. 2001, č.j. 5 C 290/96 - 83, vyzval dovolatele, aby v pětidenní lhůtě odstranil vady podání tak, aby mělo náležitosti uvedené v §241 odst. 2 o. s. ř., a poučil ho o procesních důsledcích, k jakým by neodstranění neúplnosti podání vedlo. Výzva byla doručena právnímu zástupci dovolatele, advokátovi, dne 9. 4. 2001, zůstala však bez odezvy a spis byl pak dne 15. 6. 2001 předložen Nejvyššímu soudu České republiky.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Přestože Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání podala včas osoba k tomu oprávněná (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění zákonné podmínky řízení - advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nemohl z jeho podnětu napadený rozsudek přezkoumat.
Podle §241 odst. 2 věty první o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Dovolání lze přitom podat jen pro některý z důvodů uvedených v §241 odst. 3 o. s. ř., tj. proto, že
a) v řízení došlo k vadám uvedeným v §237,
b) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
c) rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování,
d) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Neuvedení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovoláním napadá (tj. stav, kdy z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí jsou dovoláním napadeny), stejně jako neuvedení dovolacích důvodů, zatěžuje dovolání vadou, která brání tomu, aby bylo možno v dovolacím řízení pokračovat. Trpí-li dovolání takovou vadou, je namístě postup uvedený v §43 odst. 1 o. s. ř., podle něhož předseda senátu (soudu prvního stupně) vyzve účastníka, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno, a poučí ho také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Tento postup byl - jak je patrno z předchozí části odůvodnění - zachován, k odstranění vad dovolání ale nedošlo, neboť dovolatel výzvě, obsažené v usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2001, nevyhověl ani ve lhůtě, kterou mu k tomu soud stanovil, ani po jejím uplynutí až do dnešního dne. Za tohoto procesního stavu nemohl dovolací soud v řízení pokračovat, ale - s přihlédnutím k tomu, že dovolatel byl o nepříznivých procesních následcích své nečinnosti poučen - musel podle §243c, §43 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalovaného zastavit.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné výlohy, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2001
JUDr. Hana M ü l l e r o v á, v.r.
předsedkyně senátu