ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1137.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 1137/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. Š. proti žalovaným 1) J. K. a 2) Z. K., o zrušení užívacího práva k bytu, vyklizení bytu, uvedení do původního stavu poškozených vstupních dveří bytu, zaplacení 55.814,- Kč s příslušenstvím, a o nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 227/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2001, č. j. 22 Co 120/2001-34, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 3. 2001, č. j. 22 Co 120/2001-34, odmítl jako opožděné podle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání žalobce, které podal proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2000, č. j. 10 C 227/2000-21, jímž byl zamítnut návrh žalobce na vydání předběžného opatření, že správcem celé nemovitosti, sestávající z činžovního domu č. p. 72, spolu s pozemkem č. parcely 441, kat. území V., zapsaných u Katastrálního úřadu P. na LV 880, se ustanovuje žalobce jakožto spoluvlastník ideální poloviny předmětného domu, a že kromě správy domu je správce pověřen vybíráním nájemného s tím, že polovina uvedeného nájemného bude dávána do úschovy příslušnému soudu až do vydání pravomocného rozsudku v této věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem. V dovolání předně namítá, že odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na faktech, ale na své subjektivní fikci (doručení ve smyslu §46 odst. 2 o. s. ř.), a při stanovení podmínek uložení zásilky na poště nesprávně vycházel z ustanovení občanského soudního řádu, když zásilky se doručují a ukládají na poště v souladu se zákonem č. 29/2000 Sb., poštovní zákon. Dále dovolatel konkrétně rozvádí v čem spatřuje rozpor usnesení odvolacího soudu s právními předpisy, namítá, že se řídil informací na „Oznámení o uložení zásilky\", že tato bude na poště uschována k převzetí 15 dnů od jejího uložení, neměl proto důvod si ji vyzvednout v jiném termínu a netušil, jaké právní důsledky pro něho bude mít, když se touto informací bude řídit. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal do úvahy protiprávní postup soudu I. stupně, který v usnesení ze dne 11. 12. 2000, č. j. 10 C 227/2000-21, uvedl v poučení o odvolání, že odvolání lze podat do 15 dnů od jeho doručení, ale neuvedl již, který den se ze strany soudu považuje za den doručení a neuvedl ani paragraf a zákon, dle kterého se tento den stanoví. Soudem mu tak byla zatajena závažná okolnost, která má pro něj nedozírné právní následky. Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Současně připojil prohlášení, že získal právnické vzdělání ve Švédsku na Stockholmské univerzitě.
Přípisem ze dne 31. 5. 2001 byl dovolatel soudem I. stupně vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů doložil dosažené právnické vzdělání předložením diplomu a rozhodnutím o nostrifikaci, nebo aby soudu zaslal plnou moc, kterou udělil advokátu pro sepis dovolání.
Dne 18. 6. 2001 bylo soudu I. stupně doručeno podání dovolatele, v němž uvedl, že získal právní vzdělání při studiu ekonomie na Stockholmské univerzitě, kde se jednalo o studium občanského, obchodního i daňového práva. V občanském i trestním právu se pak průběžně zdokonaloval samostudiem a v rámci podnikání prostudoval i řadu dalších zákonů, které konkrétně uvádí. Požadavek soudu na předložení diplomu a rozhodnutí o nostrifikaci považuje za odporující Ústavě ČR a za porušení konkrétně uvedené řady ustanovení Listiny základních práv a svobod. Dále namítá, že ustanovení §241 o. s. ř. nestanoví stupeň právnického vzdělání, ani kde, jakým způsobem a na jaké úrovni je nutné toto vzdělání získat, a stejně tak nestanoví podmínku nostrifikace případného zahraničního právnického vzdělání. Dovolatel považuje svoje občanskoprávní vzdělání, získané na akademické půdě a prověřené praxí, za dostatečné a žádá, aby je soud akceptoval a projednal dovolání tak, jak bylo podáno; v opačném případě bude hledat ochranu svých ústavních práv u Ústavního soudu ČR.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, také Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu v tomto znění (dále jen „o. s. ř.\").
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání..
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. tak představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1638/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (ročník 2000, sešit č. 4, pod č. 25) vyslovil právní názor, že podmínku právnického vzdělání podle §241 odst. 1 o. s. ř. splňuje jen dovolatel, který získal vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice nebo na území ČSFR nebo jejich právních předchůdců, případně dovolatel s nostrifikovaným zahraničním vysokoškolským právnickým vzděláním. Nejvyšší soud neshledává důvod, pro který by se měl od citovaného právního názoru odchýlit.
V dané věci podal žalobce dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, své tvrzení o nabytí právnického vzdělání v zahraničí přes výzvu soudu nedoložil nostrifikací a trvá na projednání dovolání s tím, že svoje právnické vzdělání považuje za dostatečné.
Jak vyplývá z výše uvedeného, nebyl nedostatek podmínky dovolacího řízení podle §241 odst. 1 o. s. ř. přes výzvu soudu odstraněn. Nejvyšší soud proto podle §243c a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobce zastavil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2001
JUDr. Michal M i k l á š , v.r.
předseda senátu