ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1764.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 1764/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Ing. M. D. proti žalovanému Ing. J. D., o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 202/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2001, č.j. 55 Co 138/2001 - 148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 4. 1999, č. j. 32 C 202/98 - 31, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 003 v 1. podlaží domu čp. 3296 o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v P. - M., P. ulice (dále jen „předmětný byt\" nebo „byt\"), rozhodl, že byt bude dále jako nájemce užívat žalobkyně, a žalovaného zavázal vyklidit jej do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování a nahradit žalobkyni náklady řízení. Odvolání žalovaného proti citovanému rozsudku odmítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 1999, č. j. 51 Co 472/99-52, jako opožděné (§218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 3. 5. 2000, č. j. 26 Cdo 1027/2000-68, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud se pak znovu zabýval otázkou, zda bylo odvolání žalovaného podáno v zákonné lhůtě, shledal je včasným a usnesením ze dne 8. 8. 2000, č. j. 16 Co 192/2000-83, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 15. 12. 2000, č. j. 32 C 202/98-124, zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, rozhodl, že „nájemcem bytu bude nadále jako členka družstva žalobkyně\", žalovanému uložil povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování a nahradit žalobkyni náklady řízení.
Městský soud v Praze, který rozhodoval o odvolání žalovaného proti citovanému rozsudku, se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a rozsudkem ze dne 3. 5. 2001, č. j. 55 Co 138/2001-148, napadený rozsudek potvrdil a zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Jak městský soud uvedl, postupoval v odvolacím řízení podle části dvanácté, hlavy I., bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., a odvolání žalovaného projednal a rozhodl o něm „podle dosavadních právních předpisů\" (tj. podle ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění přede dnem 1. 1. 2001, kdy zákon č. 30/2000 Sb. nabyl účinnosti).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátem) dovolání, jímž se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) musel řešit otázku, zda má o dovolání žalovaného rozhodnout podle občanského soudního řádu ve znění po dni účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tedy po 1. 1. 2001), anebo podle procesních norem, které občanský soudní řád obsahoval před tímto datem. Odpověď na tuto otázku je obsažena v přechodných ustanoveních k zákonu č. 30/2000 Sb.; podle jeho části dvanácté, hlavy první, bodu 17. se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Rozhodnutí odvolacího soudu, které chce žalovaný učinit předmětem dovolacího přezkumu, bylo sice vydáno po 1. 1. 2001, avšak po odvolacím řízení provedeném „podle dosavadních právních předpisů\" ve výše vyloženém smyslu, tedy po řízení, v němž odvolací soud - v souladu s částí dvanáctou, hlavou I., bodem 15. zákona č. 30/2000 Sb. - správně aplikoval občanský soudní řád ve znění před účinností tohoto zákona. Projednáním a rozhodnutím dovolání „podle dosavadních právních předpisů\" se přitom rozumí také zkoumání včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.
Včasné dovolání v této věci mohlo být podáno pouze do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, tj. ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. 1. 2001 (nikoli tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001).
Jak se podává z obsahu spisu (srov. doručenky u č. l. 151), rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 28. 6. 2001, kdy byl doručen zástupkyni žalobkyně (k jeho doručení zástupci žalovaného došlo již 24. 6. 2001). Od tohoto dne počal běh jednoměsíční dovolací lhůty, jejíž poslední den připadl na sobotu 28. 7. 2001, a jejímž posledním dnem proto byl - v souladu s ustanovením §57 odst. 1 a 2 o. s. ř. - nejbližší příští pracovní den, tedy pondělí 30. 7. 2001. Dovolání žalovaného však došlo soudu prvního stupně až dne 24. 8. 2001 (téhož dne je i datováno), a bylo tedy podáno poté, kdy zákonná dovolací lhůta marně uplynula.
Vzhledem k tomu, že dovolání je zjevně opožděné, musel je Nejvyšší soud v postupu podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnout.
Dovolatel nese procesního zavinění na tom, že jeho dovolání bylo odmítnuto, žalobkyni ale nevznikly v dovolacím řízení náklady, k jejichž náhradě by byl žalovaný povinen ve smyslu §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2, věty první (per analogiam). Této procesní situaci odpovídá výrok, podle něhož na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2001
JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.
předsedkyně senátu