ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.2526.99.1
sp. zn. 26 Cdo 2526/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. Č. proti žalovanému Z. K., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 21 C 227/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.5.1999, č.j. 55 Co 195/99-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.5.1999, č.j. 55 Co 195/99-91, odmítl podle §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18.3.1998, č.j. 21 C 227/95-66, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt 1+1 s příslušenstvím, nacházející se ve zvýšeném přízemí domu č.p. 20, ulice T. č. 16 v P. (dále "předmětný byt") do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 4.6.1998, takže lhůta k podání odvolání končila žalovanému dne 19.6.1998. Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného bylo dáno k poštovní přepravě až dne 7.10.1998, bylo podáno opožděně.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, v němž uplatněné dovolací důvody podřadil ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ a b/ o.s.ř. Včasnost podaného dovolání dovozuje z toho, že napadené usnesení odvolacího soudu převzal "asi dne 08.07.1999 nebo později". Tvrdí, že "neměl možnost se v řízení dostatečně bránit", neboť mu o doručení zásilek, které si dle soudního spisu nevyzvedl, nebylo nic známo a zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že mu byl rozsudek soudu prvního stupně doručen do vlastních rukou dne 4.6.1998. Poukazuje na problémy s doručováním písemností, které mu byly určeny, a na to, že žalovaný byl v žalobě i v písemnostech soudu označen "jen jménem a bydlištěm", a že byl při doručování zaměňován se svým otcem, který měl stejné jméno, přičemž k důkazu navrhuje "spis 21 C 227/95". Dále namítá nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce s poukazem na to, že nemovitost, v níž se předmětný byt nachází, je v bezpodílovém spoluvlastnictví žalobce a jeho manželky, která však není účastnicí řízení a nebyla v řízení řádně zastoupena. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby byla odložena jeho vykonatelnost.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen "o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání je podáno osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a je podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné. Dovolací soud ale nemůže z jeho podnětu zkoumat důvodnost dovolání (§241 odst. 3 písm. a/ a b/ o.s.ř.), neboť žalovaný podal toto dovolání opožděně.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
V projednávané věci se z obsahu spisu podává, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.5.1999, č.j. 55 Co 195/99-91, bylo účastníkům doručováno prostřednictvím soudu prvního stupně (§225 o.s.ř.), a to jako poštovní zásilky s tzv. hnědou doručenkou (tj. nikoli do vlastních rukou adresáta). Z doručenek na č.l. 91 verte a na č.l. 92 je patrno, že zástupkyni žalobce JUDr. S. H. bylo toto rozhodnutí doručeno dne 12. června 1999, žalovanému byla zásilka, obsahující napadené usnesení, uložena na poště dne 3. června 1999, poté, kdy adresát nebyl zastižen v místě doručení (P., T. 16). Z doručenky na č.l. 92 verte vyplývá, že žalovanému byla soudem prvního stupně opětovně doručována zásilka, obsahující napadené rozhodnutí na adresu P., C. 713 (s uvedením roku narození 1961), a poté, kdy nebyl na uvedené adrese zastižen, byla uložena dne 1. července 1999. Dne 14. července 1999 pak žalovaný na příslušné poště zásilku převzal. Dovolání žalovaného bylo datováno 9.8.1999 a bylo podáno k poštovní přepravě (viz obálka na č.l.95 spisu) téhož dne.
Postup při doručování soudních písemností, u nichž zákon nestanoví, že mají být doručeny do vlastních rukou adresáta, je upraven v §46 o.s.ř. Adresátu tak lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen (§46 odst. 1 o.s.ř.). Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§46 odst. 2 o.s.ř.).
Z obsahu výše zmíněné doručenky na č.l. 92 spisu je možno učinit závěr, že pošta postupovala při doručování žalovanému v souladu s ustanovením §46 odst. 1 a 2 o.s.ř. a také ve shodě s obsahem ustanovení bodů 14. a 15. přílohy č. 5 tehdy platné vyhlášky č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb., v nichž je obsažena úprava doručování "úředních písemností s hnědým pruhem". V souzené věci má zmíněná doručenka veškeré obsahové i formální náležitosti, které jsou předpokladem pro to, aby byla považována ze veřejnou listinu (§134 o.s.ř.), tj.listinu, která se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje totiž, není-li dokázán opak, pravdivost toho co je v ní osvědčeno (§134 o.s.ř.). V daném případě potvrzuje, že dnem doručení napadeného usnesení žalovanému nebyl den 14. července 1999, kdy písemnost fakticky převzal, ale již den 3. června 1999, kdy došlo k uložení této zásilky na poště postupem podle §46 o.s.ř. Dovolatel ostatně ve svém dovolání nezpochybňuje postup pošty při doručování usnesení odvolacího soudu; jeho výhrady se týkají doručování rozsudku (dalších písemností) soudem prvního stupně.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne závěr, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 12. června 1999; tento den je totiž dnem doručení žalující straně, když předtím - dne 3. června 1999 - bylo ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 o.s.ř. doručeno napadené usnesení straně žalované. Dovolání však bylo podáno (§57 odst. 3 o.s.ř.) až dne 9. srpna 1999 a nic ve spise nenasvědčuje tomu, že by žalovaný podal před uvedeným datem dovolání u soudu odvolacího nebo dovolacího. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že žalovaný dovolací lhůtu zmeškal.
Pro úplnost lze (vzhledem k námitkám dovolatele, týkajícím se tvrzeným problémům s doručováním) uvést, že i kdyby náhradní doručení uložením zásilky obsahující napadené usnesení na poště dne 3. června 1999, nemělo být účinné, pak by z doručenky na č.l. 92 verte (která taktéž vyhovuje výše uvedeným náležitostem), bylo třeba dle §46 odst. 2 o.s.ř. dovodit, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 1. července 1999, kdy byla písemnost uložena na poště (nikoli dne 14. července 1999, kdy žalovaný zásilku fakticky převzal). Konec jednoměsíční dovolací lhůty stanovené v §240 odst. 1 větě prvé o.s.ř. a počítané podle pravidel obsažených v §57 odst. 1 a 2 o.s.ř. by tak připadl na pondělí 2. srpna 1999; dovolání však bylo podáno až 9. srpna 1999, tedy po uplynutí této lhůty.
Se zřetelem k výše dovozeným závěrům bylo dovolání žalovaného podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnuto.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 větu prvou (per analogiam) o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, k jejichž náhradě by jinak žalovaný byl povinen.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková