ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.2989.99.1
sp. zn. 26 Cdo 2989/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové, v právní věci žalobců A) E. H., B) V. Z., a C) R. Z., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) H. P., a 2) K. P., oběma zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 9 C 278/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 1999, č.j. 19 Co 237/98-104, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 1999, č.j. 19 Co 237/98-104, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 27.11.1997, č.j. 9 C 278/96-84, přivolil k výpovědi ze společného nájmu žalovaných k bytu, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícímu se v domě č.p. 2 v P. (dále "předmětný byt"), určil, že nájemní poměr žalovaných skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil žalovaným a "všem, kdo s nimi bydlí" povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu; současně rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. je v dané věci naplněn, neboť žalovaní (společní nájemci předmětného bytu) neplatili v průběhu let 1992 až 1996 pronajímatelům (spoluvlastníkům domu, v němž se předmětný byt nachází) řádně a včas - v měsících, které byly soudem v odůvodnění rozsudku specifikovány - nájemné a zálohu na úhradu za služby spojené s užíváním bytu. I když žalovaní v průběhu tohoto období dodatečně a postupně poukázali (bez udání účelu platby) žalobcům (jejich právní předchůdkyni) celkově částku představující nedoplatky nájemného a záloh na služby za měsíce, kdy tyto platby nebyly uhrazeny včas (ke dni splatnosti), a tato částka dokonce přesahuje o 814.-Kč pohledávku žalobců, existoval po celou dobu trvání nájemního vztahu mezi žalobci (jejich právní předchůdkyní) a žalovanými dluh, který přesahoval z jednoho roku do druhého. Za tohoto stavu shledal soud žalobu na přivolení k výpovědi důvodnou. Povinnost žalovaných k vyklizení bytu vázal s poukazem na ustanovení §712 odst. 5 obč.zák. na zajištění přiměřeného náhradního bytu s odůvodněním, že žalovaní měli v době, kdy jim byla dána výpověď, nezletilé dítě.
K odvolání žalobců (směřujícímu proti výroku, jímž byla povinnost žalovaných k vyklizení bytu vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu) a žalovaných (směřujícímu proti všem výrokům rozsudku okresního soudu), Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15.9.1999, č.j. 19 Co 237/98-104, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že žalobci dali žalovaným výpověď z nájmu z důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., a to proto, že žalovaní nezaplatili nájemné za měsíce březen, květen a září 1996. Výpověď z nájmu bytu (uvedl dále v odůvodnění odvolací soud) je základní hmotněprávní podmínkou pro rozhodnutí soudu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a musí splňovat náležitosti, které s tímto úkonem §710 a násl. obč.zák. spojuje. Pokud pak žalovaní uplatnili jako důvod výpovědi ustanovení §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. s tím, že žalovaní nezaplatili nájemné za dobu delší tří měsíců, a to konkrétně za březen, květen a září 1996, pak soud prvního stupně mohl pouze zkoumat, zda takto vymezený výpovědní důvod byl dán ke dni, kdy výpověď byla doručena žalovaným. Tím, že žalovaní odůvodnili výpověď z nájmu pouze tvrzením, že žalovaní nezaplatili nájemné za uvedené tři měsíce, vyloučili možnost, aby se soud zabýval nezaplaceným nájemným za dřívější období. Odvolací soud dovodil, že pokud měli žalovaní dluh na nájemném (na službách) za jiné měsíce, než které byly uvedeny ve výpovědi, je tato skutečnost z hlediska přivolení k výpovědi z nájmu bytu právně irelevantní. Ustanovení §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. přitom předpokládá neplacení nájemného za dobu delší jak tři měsíce, takže nájemce se ocitne v prodlení s placením nájemného až v okamžiku nezaplacení (byť jen části) nájemného za měsíc čtvrtý; tato skutečnost však nebyla žalobci ve výpovědi uplatněna. Odvolací soud uzavřel, že v dané věci nejsou splněny zákonné podmínky pro přivolení k výpovědi podle citovaného ustanovení, neboť ve výpovědi z nájmu bytu nebylo žalobci ani tvrzeno, že by žalovaní nezaplatili nájemné za dobu delší tří měsíců.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 12.11.1999, a v němž uplatněný dovolací důvod označili poukazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.). Namítají nesprávnost závěru odvolacího soudu, že žalobci odůvodnili výpověď z nájmu pouze tím, že žalovaní nezaplatili nájemné za tři měsíce a tím vyloučili možnost, aby se soud zabýval nezaplaceným nájemným za dřívější období. Dovolatelé mají za to, že tento závěr je v rozporu s provedenými důkazy, s obsahem výpovědi ze dne 12.10.1996, jakož i s odůvodněním žaloby ze dne 21.10.1996, zejména se skutkovými tvrzeními v ní obsaženými. Poukazují na to, že z obsahu uvedené výpovědi i z odůvodnění žaloby jednoznačně vyplývá, že výpověď daná podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. "byla uplatněna v souvislosti s prodlením placení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu po dobu delší než tři měsíce", a že v řízení bylo dostatečným způsobem zjištěno, že žalovaní dlužili nejen nájemné a úhradu za služby za březen, květen a září 1996, nýbrž i za dobu delší, než jsou tyto tři měsíce. Podle názoru dovolatelů k uplatnění daného výpovědního důvodu postačí, když "v rámci soudního řízení je prokazatelně zjištěno, že se jedná o neplacení nájemného nebo služeb spojených s užíváním bytu za dobu delší jak tři měsíce"; v dané věci pak tato podmínka byla splněna. Poukázali též na to, že "žalobci se v minulosti ubránili žalobě o přivolení k výpovědi z nájmu bytu pouze z formálních důvodů". Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnili se závěrem odvolacího soudu o nenaplnění uplatněného výpovědního důvodu a poukázali na to, že řízení o přivolení k výpovědi dané jim dříve žalobci ze stejného výpovědního důvodu dosud probíhá u Okresního soudu v Prostějově. Navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen "o.s.ř.").
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání v dané věci bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je v dané věci přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a odst. 3 věty prvé o.s.ř. je dovolací soud vázán rozsahem dovolání a uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili.
K vadám uvedeným v §237 odst. 1 o.s.ř., resp. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Jak vyplývá z obsahu spisu (protokolu o jednání před soudem I. stupně konaném dne 5.2.1997 - č.l. 10, 11) právní zástupkyně žalovaných vznesla v řízení námitku, že současně probíhá o Okresního soudu v Prostějově řízení pod sp.zn. 8 C 48/93, přičemž účastníci řízení jsou totožní s těmi, kteří vystupují v řízení v dané věci, a jedná se o "spor placení nájemného účastníků". V protokolu o jednání konaném před okresním soudem dne 19.3.1997 (č.l. 28) je pak uvedeno, že "námitka litispendence vznesená právní zástupkyní žalovaných se nepřipouští". Dovolací soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda řízení v dané věci není postiženo vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř., a to otázkou, zda v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení.
Podle §83 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a těchže osob.
Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Prostějově, sp.zn. 8 C 48/93, se podává, že účastníky řízení v této věci jsou V. Z. (na straně žalobce) a H. P. (na straně žalované), a že předmětem řízení je přivolení k výpovědi žalobkyně z nájmu žalované k předmětnému bytu. Řízení v této věci nebylo dosud pravomocně skončeno. Vzhledem k tomu, že v souzené věci jsou - vedle právních nástupců V. Z. na straně žalobců, kteří jsou uvedeni shora - na straně žalované H. P. a K. P., a předmětem řízení je přivolení k výpovědi ze společného nájmu žalovaných k předmětnému bytu, nelze dovodit, že by tomuto pozdějšímu řízení bránila překázka litispendence ve smyslu §83 o.s.ř., tj. dříve zahájené řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp.zn. 8 C 48/93.
Protože existence dalších vad uvedených v §237 odst. 1 o.s.ř., ani tzv. jiných vad řízení (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.) nebyla v dovolání uplatněna a z obsahu spisu se nepodává, přezkoumal dovolací soud napadené rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a shledal dovolání opodstatněným.
O nesprávné právní posouzení ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ve smyslu ustanovení §710 odst. 1 obč.zák. nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí. Výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným právním úkonem, který musí vyhovovat jednak obecným náležitostem právního úkonu, předepsaným zejména ustanovením §37 a §39 obč.zák., jednak náležitostem stanoveným v §710 odst. 3 obč.zák.
Podle ustanovení §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu s přivolením soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.
Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích ze dne 8.6.1999, sp.zn. 26 Cdo 2259/98, a ze dne 15.11.1999, sp.zn. 26 Cdo 2472/98, zaujal právní názor - který sdílí i v této věci, že požadavku určitosti výpovědi (§37 odst. 1 obč.zák.) z důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. neodporuje, je-li v ní tento výpovědní důvod vymezen uvedením skutkových okolností, které jej zakládají, např. i tak, že "nájemce nezaplatil nájemné za dobu delší než tři měsíce", aniž by přitom pronajímatel uvedl konkrétní měsíce, za něž nájemné nebylo zaplaceno. K výpovědi může ovšem soud přivolit pouze za předpokladu, jestliže ke dni doručení výpovědi nájemci byl takto skutkově vymezený důvod skutečně naplněn a pronajímatel v řízení o přivolení k výpovědi prokáže svá tvrzení o skutečnostech, jimiž je výpověď odůvodněna.
Jak se podává ze spisu, v daném případě byla výpověď z nájmu bytu (datovaná 12.10.1996) dána a doručena žalovaným před zahájením řízení o přivolení k výpovědi v dané věci. Z obsahu listiny obsahující kopii této výpovědi (jíž byl v řízení před soudem prvního stupně proveden důkaz - viz protokol o jednání konaném dne 28.4.1997, č.l. 32 spisu) vyplývá, že žalobci odůvodnili výpověď z nájmu bytu - vedle poukazu na ustanovení §710 a §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. tím, že žalovaní jsou "v současné době s prodlením s placením nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu po dobu delší než 3 měsíce, tj. za měsíce březen, květen a září 1996".
Z uvedeného je zřejmé, že žalobci sice ve výpovědi uvedli konkrétní měsíce, za které žalovaní nezaplatili nájemné, nicméně uplatněný výpovědní důvod vymezili tak, že žalovaní jsou v prodlení s placením nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu "po dobu delší než 3 měsíce". V řízení před soudem prvního stupně pak vznesli skutková tvrzení, která byla v řízení před soudem prvního stupně prokázána, že žalovaní nezaplatili řádně a včas nájemné (zálohu na služby) i za jiné, než za uvedené konkrétní měsíce (tedy za dobu delší než tři měsíce).
Odvolacímu soudu nelze proto přisvědčit pokud dovodil, že v dané věci nejsou naplněny zákonné podmínky pro přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., neboť ve výpovědi z nájmu bytu nebylo žalobci ani tvrzeno, že by žalovaní nezaplatili nájemné za dobu delší než tři měsíce.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 části věty za středníkem a odst. 2 věty prvé o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. ledna 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková