ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1020.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1020/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. p. z. t. v likvidaci, o přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2000, č.j. 20 Co 118/2000-189, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 10. 2000, č.j. 20 Co 118/2000-189, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 2. 2000 čj. 12 C 247/98-124, kterým byla zamítnuta žaloba na přikázání domu čp. 456 postaveného na stavebních parc. 2008/1, 2008/2, 2008/3 v k.ú. P. nebo uložení povinnosti uvedený dům na náklady žalovaného odstranit do šesti měsíců od právní moci rozsudku s odůvodněním, že žalobce jako vlastník sporných nemovitostí byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp.zn. 2 T 56/82 ze dne 30. 4. 1982, který nabyl právní moci 25.5. 1982, odsouzen mimo jiné k trestu propadnutí majetku a posléze rehabilitován podle zákona č. 119/1990 Sb. rozhodnutím Okresního soudu v Příbrami sp.zn. Rt 210/90; proto bylo třeba, aby se předmětných nemovitostí domáhal postupem podle zákona č. 87/1991 Sb. Skutečnost, že došlo ke zrušení rozhodnutí ONV P. ze dne 8.7.1982 o převodu prozatímní správy ONV do trvalé správy MěNV pak také, podle názoru odvolacího soudu, nevedlo ke změně vlastníka, kterým zůstal na základě rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30.4.1982 sp.zn. 2 T 56/82 stát. V návaznosti na uvedené, pak zamítl návrh žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání k otázce \"zda rozhodnutím, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 8.7.1982 o převodu z prozatímní správy ONV do trvalé správy MěNV nabyl žalobce vlastnictví a zda toto rozhodnutí je titulem pro nabytí vlastnictví žalobce zapsatelným v katastru nemovitostí\".
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podal žalobce obsáhlé dovolání, v němž co do přípustnosti vycházel z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. a ve věci samé setrvává na právním názoru o možnosti postupovat podle občanského zákona i u osob rehabilitovaných dle zákona č. 119/1990 Sb. a to s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 6.10.1999, PL ÚS 9/99, který v odůvodnění uvádí, že u soudně rehabilitovaných osob, jež nesplňují podmínku státního občanství a nemohou uplatit nárok na vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., nelze apriori vyloučit uplatnění práva na reivindikaci podle občanského zákoníku. Dále polemizoval s právním názorem odvolacího soudu ohledně rozhodnutí, kterým byl zrušen převod z prozatímní do trvalé správy potud, že v důsledku konstitutivního charakteru zápisu do katastru nemovitostí, nejde o změnu druhu státní správy, ale o nabytí majetku rozhodnutím státního orgánu podle §132 o. z. Po té uvedl, že ke zpětvzetí svého návrhu podle zákona č. 87/1991 Sb. přistoupil po zrušení rozhodnutí o převodu z prozatímní do trvalé správy a proto, že žalovaný dal najevo záměr nemovitosti vydat, v důsledku čehož mělo být aplikováno ustanovení §3 o. z. vyjadřujícího zásadu \"contra bonos mores\". Konečně namítal i nesprávnost skutkových zjištění pokud jde o pozemku parc. č. 2008/3.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 přechodných a závěrečných ustanovení zák. č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů tj. podle zák. č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§l0a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. l o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou zastoupenou advokátem (§24l odst. l o.s.ř.), projednal věc bez jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.) a po přezkoumání rozhodnutí ve smyslu §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudku, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami v ustanovení §237 odst. l o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. l písm. a/ o.s.ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. l písm. b/ o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. l o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen.
Protože v dané věci dovolání podle §238 odst. l písm. a/ i b/ a §239 odst. l o.s.ř. není přípustné a protože z obsahu spisu nevyplývá a dovolatel ani netvrdí, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v §237 odst. l o.s.ř., může být přípustnost dovolání založena jen při splnění předpokladů uvedených v §239 odst. 2 o.s.ř.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením ( vydáním ) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost dovolání se tak odvíjí od podmínky, že odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na připuštění dovolání k řešení jím navržených otázek, a to s tím důsledkem, že řešení jiných otázek než v návrhu na připuštění dovolání není přípustné. Tak je tomu v projednávané věci, pokud jde o otázku správnosti závěrů soudů obou stupňů o tom, , že mělo být postupováno podle zákona č. 87/1991 Sb. Z tohoto pohledku potom zbývá zabývat se přípustností dovolání k posouzení otázky \"zda rozhodnutím kterým bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 8.7.1982 o převodu z prozatímní správy ONV do trvalé správy MěNV nabyl žalobce vlastnictví a zda toto rozhodnutí je titulem pro nabytí vlastnictví žalobce zapsatelným v kat. nemovitostí.\"Protože podle ustálené judikatury vztahující se k §239 odst. 2 o.s.ř. o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutí řeší takovou právní otázku, která nebyla judikaturou vyšších soudů řešena vůbec, nebo jestliže odvolací soud posoudil předmětnou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, popřípadě v rozhodnutí nižších soudů, které bylo přijato vyššími a za účelem sjednocení judikatury uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a přitom v dané věci dospěl odvolací soud k závěru, že změnou správy národního majetku z trvalé na prozatímní nemohlo dojít ke změně vlastnictví na straně státu jež odpovídá závěru uveřejněnému pod č. 9-10/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 523, v němž se rovněž vychází z názoru, že při správě národního majetku vlastníkem zůstává stát, potom nezbývá než uzavřít, že dovoláním není napadeno rozhodnutí zásadního právního významu a to navíc proto, že řešení navržené otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele vzhledem k dovoláním nenapadnutelnému závěru soudů o tom, že předpokladem úspěšnosti vlastnických nároků žalobce plynoucích ze zákona č. 119/1990 Sb., bylo jejich uplatnění cestou zákona č. 87/1991 Sb. a nikoli předmětnou žalobou. K v dovolání namítaným nesprávným skutkovým zjištěním týkajícím se parc. č. 2008/3 dovolací soud uvádí, že dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. je přípustné jen k řešení právních otázek a nikoli skutkových zjištění, ať už jde o jejich správnost nebo úplnost.
Z uvedeného plyne, že proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné, a proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolacím soudem odmítnuto.
Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly, rozhodl dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení podle ustanovení §243b odst. 4 věty první; §224 odst. 1; §142 odst. 1 věty první o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o. s. ř.
V Brně dne 28. června 2001
JUDr. Iva B r o ž o v á, v.r.
předsedkyně senátu